Stejně jako máme Dunu 2 za pramáti všech realtimových strategií, považujeme DOOM za praotce všech 3D akčních her. Někdo by se mohl rozčilovat, že na tento post má právo pouze Wolfenstein 3D, ale tak tomu není, neboť až zmiňovaný DOOM vytvořil základ 1st person 3D akcí (doomovek), jak je známe dodnes. A jelikož se tato hra stala legendou, jen těžko jí nějaká novinka překoná. Ptáte se proč? Protože žije v našich srdcích, do kterých nenecháme vstoupit jen tak někoho. Ledaže by se samotný John Carmack rozhodl překonat svá vlastní „dítka“ a vytvořil dílo hodné převzetí pomyslného zlatého žezla. To se samozřejmě stalo dávno a všichni víme, že id Software na DOOM III pracují pod dohledem Activisionu již pěkných pár měsíců (viz. náš starší článek kde se dozvíte spoustu dalších věcí). Ovšem krom technologického videa, strohých informací a několika málo screenshotů a artworků jsme doposud nebyli svědky něčeho převratného, co by nám vzalo dech a donutilo o novém pokračování této legendární hry přemýšlet jako o něčem výjimečném. Až letošní výstava Electronic Entertainment Expo nás přesvědčila, neboť jsme měli možnost navštívit uzavřenou expozici DOOM III.
Ovšem zpočátku nebylo všechno tak růžové, jak by se mohlo zdát.
Než jsem se totiž dostal do hrozivě vyhlížejícího „stánku“, kde se DOOM III nepřetržitě předváděl, stálo mě to více než hodinu čekání, neboť Activision zřejmě situaci nezvládali. Být to jakýkoliv jiný titul, býval bych to již dávno vzdal, protože hodinka uprostřed neustále se pohybujícího davu není tím, po čem bych zrovna toužil. Ale v případě třetího DOOMa jsem se řídil svým šestým smyslem a jak se později ukázalo, udělal jsem velmi dobře.
Nakonec jsem se přeci jen dočkal a dostal jsem se do malé místnosti, kde jsem se posadil na lavici před velké plátno, na kterém se hra zrovna loadovala. Jak jsem si tak s blokem a propiskou v ruce hovil mezi ostatními novináři, vzpomněl jsem si na má studentská léta a málem jsem dostal vyrážku. Situaci však naštěstí zachránilo logo id Software a já se začal pomalu nalaďovat na správnou vlnu. Následovala chvilka čekání, která mi připadala jako celá věčnost a… pak to začalo.
Píše se rok 2145 a ocitáme se v jednom tajném výzkumném středisku. Vše nasvědčuje tomu, že jde o další nudný den strávený mezi zkumavkami, ale chyba lávky. Jak je v počítačových hrách obvyklé, něco se opět porouchá a na zemi je otevřen portál z říše pekla.
Lidé se mění v monstra a jedinou nadějí je speciálně vycvičený mariňák, trénovaný pro boj ve výjimečných situacích.
Po krátké enginové animaci, která vypadá naprosto úžasně, se konečně dostáváme do hry. Pokud jste se báli u známé 1st person 3D akce Aliens vs. Predator či u jejího pokračování a jen s vypětím všech sil jste boj mezi mariňáky, predátory a vetřelci zvládali, potom pro vás DOOM III rozhodně nebude, neboť by vám mohl způsobit těžké újmy na zdraví. V této hře se totiž strach jako takový dostává na úplně jinou úroveň. Jistě si pamatujete, jak jste ve stařičkých DOOMech kosili hordy nepřátel a rozsévali smrt všude kolem sebe. Třetí díl však v tomto ohledu přinese velikou změnu. „DOOM III vyzdvihuje faktor strachu nad čistou akci,“ komentuje zaměření třetího dílu jeho otec John Carmack a pokračuje dále: „Jak se snažíte vytvořit více uvěřitelné světy, jste nuceni snížit „superhrdinské“ aspekty hry.“ Třetí díl tedy výrazně snižuje počet nepřátel, na druhou stranu však zvyšuje jejich inteligenci a každé monstrum je pro vás natolik nebezpečné, že se budete neustále bát o svůj život, ať už budete bojovat s nakaženým člověkem, nebo s obrovským monstrem, schopným roztrhat vás na kousíčky, než řeknete DOOM. V tomto ohledu hra určitě nebude strádat, ba naopak. Různé potvory ovládají rozdílné způsoby boje na dálku
či na blízko a postavit se byť jedinému z nich nebude žádná legrace. Hra se tak z čisté akce s neporazitelným hrdinou v hlavní roli mění na 1st person survival horror a nabízí nám tak doposud nepoznaný zážitek. Autoři se rozhodně netají svojí zálibou v Alone in the Dark, Resident Evil či Silent Hill a snaží se přenést atmosféru těchto her ve velkém měřítku do nového DOOMa, což se jim daří setsakramentsky dobře.
Není divu, DOOM III totiž spojuje božskou grafiku, minimálně stejně dobré zvukové provedení a nabízí tak nezapomenutelný zážitek, který je téměř reálný. A právě onen pocit dokonalosti, který mě nechával na pochybách, zdali se nedívám na záznam něčeho neuvěřitelně strašného, co se již někde někdy událo, dokáže dokonale vtáhnout do hry. Možná až nebezpečně - přímo se nabízí infarktové stavy, kterých autoři očividně hojně využívají. Krom toho je její provedení dosti krvavé, ale naštěstí nepůsobí dojmem přehnanosti, kdy by se autoři za každou cenu snažili vytvořit potoky krve. DOOM III je jistě krvavý, místy až zatraceně nechutný (díky dosti reálnému provedení), ale nic z toho rozhodně nepůsobí přehnaně, spíše až děsivě přirozeně.
Navíc autoři slibují bohatý příběh, který u akčních her také nebývá příliš obvyklý. Nyní je však ještě příliš brzy na hodnocení jeho kvalit. Jistým plusem jsou však NPC postavy, na které v průběhu hry narazíte. Můžete s nimi promluvit, pomoci jim s jejich problémem a oni mohou na oplátku pomoci vám, stejně jako například v Half-Lifu.
A jak to vypadá s multiplayerem? „To je jedna z oblastí, ve které se jistě dočkáme negativních ohlasů. DOOM III bude mít pouze minimální možnosti multiplayeru,“ komentuje hru pro více hráčů John Carmack. Autoři se očividně chtějí soustředit pouze na vytvoření perfektního single playeru a tímto způsobem budou hru též propagovat. “Není vyloučeno, že bude obsahovat jakýsi deathmatch, ale rozhodně nečekejte nic revolučního,“ doplňuje Carmacka Jim Dose z id Software. Osobně si myslím, že v něco kolem třiceti misích, které bude hra obsahovat, se ale dostatečně vyžijeme.
Pokud vás tedy DOOM III uchvátil stejně jako většinu těch, kteří se na jeho včerejší prezentaci dostali, budete si muset počkat do příštího roku, kdy by mělo toto pokračování legendárních 1st person 3D akcí spatřit světlo světa. Bohužel ještě není známo ani přibližné datum vydání, a tak nám nezbývá než čekat a doufat, že to nebude až na konci roku.
