Destroyer Command - zaostřeno na vlky

Souběžně s druhým dílem ponorkového Silent Huntera vychází i simulátor torpédoborce, odvěkého rivala ocelových podvodníků, který bude možné v multiplayeru se Silent Hunterem propojit. Co nás ale v samotném Destroyer Command čeká a nemine? Určitě obě dvě hlavní bojiště - Pacifik i Atlantik. Bude toho ale pochopitelně mnohem více.
Destroyer Command

Nedávno jsem si v recenzi Sub Command posteskl, že ponorkové simulátory bohužel ze své podstaty nepatří k nejoblíbenějším herním žánrům (leda že by se vývojářům podařilo posadit k sonaru Laru Croft s VELMI hlubokým výstřihem), ale popularita virtuálních ponorek je stále ještě obrovská ve srovnáním se simulátory torpédoborců. Ne že by neexistovalo celkem hodně lidí, kteří si rádi zahrají nějakou tu námořní bitvu, ale ruku na srdce - který admirál by vyměnil místo na můstku bitevní či letadlové lodi (nebo přinejmenším vlajkovém křižníku) za zatuchlou a těsnou kukaň na nějakém směšně malém torpédoborci, který svou velikostí připomíná spíš kutr s kanónem, než plnohodnotného krále světových moří. Dost však planých řečí a posměchu - právě torpédoborce si svou skvělou manévrovací schopností a univerzální výzbrojí zasloužily své místo v dějinách námořních bitev, a tak není divu, že se v Destroyer Command podíváme do rozbouřených oceánů počátku čtyřicátých let, kdy sváděly spojenecké lodě souboje jak s ponorkami, tak hladinovými plavidly i letadly.

Destroyer Command

Vývojáři z SSI se rozhodli nabídnout hráčům obě dvě hlavní bojiště - Pacifik i Atlantik - se všemi specifiky, která mohou v námořních soubojích nastat. Nikdo se proto nemůže divit, že z ničeho nic přiletí houf kamikadze, která se jedno po druhém zaboří do čerstvě vzpucované paluby. Univerzálnost simulátoru podrtrhují i různé úrovně velení - komandovat půjde buďto celá flotila na přehledné schematické mapě, jednotlivý torpédoborec, nebo dokonce jednotlivé stanoviště konkrétní lodi. Pokud tedy někdo zatouží po kariéře obsluhy protiletadlového kulometu, může se přepnout do first-person pohledu a nandat to Japoncům pěkně "na férovku". Na průběh boje bude mít samozřejmě vliv i počasí - nepřesné míření za rozbouřeného moře, popřípadě snížená viditelnost v mlze budou hrát velmi důležitou roli. Autoři rovněž slibují, že umělá inteligence ponorek a letadel bude velmi věrně připomínat reálné chování dobových strojů.

Ačkoliv by většina milovníků námořních bitev jistě omluvila, kdyby byla ve hře jen schematická grafika, rozhodli Destroyer Command se vývojáři (zejména kvůli first-person pohledům z jednotlivých stanovišť) pro atraktivní 3D engine s velmi detailními modely všech lodí i letadel. Světelné i kouřové efekty jsou poplatné době, zejména moderním 3D akcelerátorům - sledovat kouřící torpédoborec pomalu se šinoucí zvlněným Pacifikem na pozadí zapdajícího slunce, jehož paprsky se odrážejí ve vodě, je opravdu pastva pro oči (nehledě na to, že se podobná silueta velmi dobře zaměřuje). Rovněž zpracování dvourozměrných obrázků jednotlivých ovládacích panelů a interiérů plavidel bude podle všeho představovat mezi námořními simulátory naprostou špičku. Skutečnou třešničkou na dortu však bude již v perexu avizovaný multiplayer - po lokální síti nebo na internetu se proti sobě mohou utkat majitelé Destroyer Command a Silent Huntera II. Velmi snadno (a velmi věrně) tak půjdou zrekonstruovat slavné historické operace, zejména ochrana konvojů brázdících severní Atlantik. Za to patří autorům z SSI velký dík.

Destroyer Command by se měl na pultech objevit již co nevidět - datum vydání je plánované na listopad, tedy necelý měsíc po Silent Hunter II. Uvidíme, jak bude vzájemné propojení těchto dvou her vypadat v praxi - představa internetových bitev vlčích smeček s odvážnými posádkami torpédoborců je více než lákavá...