Každoroční herní šílenství zvané E3 je za námi a my už můžeme pomalu rekapitulovat. O tom nejdůležitějším, tedy o samotných hrách, jsme toho již přinesli a ještě přineseme spoustu, proto bych se rád pozastavil nad samotnou výstavou. Pro koho takováto ohromná akce opravdu je a má její budoucnost ve stávající podobě vůbec smysl?
Pro jistotu upozorňuji, že letos jsem na E3 nebyl. Alespoň mám tentokrát zdravý odstup, který není ovlivněn bombastickou show, alkoholem zdarma, hromadou marketingových dárečků a vnadnými dekolty hostesek, jimž jsou novináři v Los Angeles vystaveni. Nebo alespoň loni ještě byli.
Doba se mění
Všechny prezentace jsou si v jádru podobné a připomínají dražší teleshoping.
Stejně jako se nám před očima mění způsob, jak si lidí chtějí vychutnávat počítačové hry (virtuální realita, free 2 play, digitální distribuce, Kickstarter...), mění se i způsob, jakým o nich chtějí být informováni. Co se týče papírových magazínů, už je prakticky dobojováno a byť někteří poslední mohykáni přežívají daleko déle, než jim komentátoři předvídali, jejich osud už dávno zpečetěn. Úsměv na rtech ale pomalu mrzne i nám na herních webech, protože nám přes noc vyrostla konkurence, s níž se jen těžko bojuje.
Pokud jde o pracovní záležitosti, většinu si jich stejně musíte odbýt mimo veliké haly, kde téměř není slyšet vlastního slova.
Ano, můžeme se stokrát posmívat tomu, že youtubeři, blogeři a vůbec všichni ostatní, skrývající se pod značkou „influenceři“, jsou trapní a nedá se na ně koukat. Nenápadný pohled do guest listu na akci EA Play však dal jasně najevo, kam teď směřují priority marketingových expertů. Napovím, směrem k dlouhodobě zavedeným jménům to určitě není. Správně ohashtagovaná fotka na Instagramu, přesně zacílená na specifickou skupinu lidí, má daleko větší dosah než sebeobsáhlejší článek.
Že lidé věří tradičním médiím stále méně a raději sledují názorově blízké zdroje, však není záležitost jen herního průmyslu, ale novinařiny jako takové. Pojďme proto raději zpátky k E3.
Skončí dřív, než začala
Stalo se mi, že mě pořadatelky nepustili na volnou židli v kamerovém záběru, protože jsem jim nedokázal slíbit, že se budu celou dobu usmívat a nadšeně tleskat.
Je to paradox, ale to nejdůležitější ze samotné výstavy člověk zjistí, ještě než vůbec samotná E3 oficiálně začne. Veškerá pozornost veřejnosti se upíná na šest v předstihu pořádaných tiskových konferencí největších herních společností, které během přibližně jeden a půl hodiny dlouhých opulentních show představí své budoucí plány. Když se pak v úterý otevřou brány Convention centra, najednou zjistíte, že už všechno důležité víte.
Nechci samozřejmě křivdit středním a malým distributorům jako Focus Interactive, Deep Silver či třeba Devolver Digital, které rovněž disponují bohatým portfoliem nadějných titulů.
Jenže ty nejlákavější hry jsou v tu chvíli již oznámeny a čtenářský zájem pomalu opadá. Novinářským úkolem je pak zkusit v ohromném množství titulů objevit ztracenou perlu či se dostat za naleštěnou barikádu PR prohlášení a zjistit něco, co se deseti tisícům vašich kolegů zjistit nepodařilo.
Fanoušci a novináři mají na E3 jiný cíl a vzájemně se pletou pod nohy.
Svůj čas jsem tedy na E3 trávil tím, že jsem střídavě obíhal menší vývojáře a střídavě vysedával na prezentacích blíže představující tituly z velkých pódií. Samotná sezení jsou si přitom do značné míry podobná a liší se v podstatě jen v drobnostech. Nejčastěji vás naberou do hloučku, spustí předpřipravenou ukázku, která s největší pravděpodobností vůbec nereprezentuje celkovou kvalitu výsledného titulu a snaží se vás přesvědčit, proč že zrovna XY je ta nejlepší hra na světě. Na tom samozřejmě z principu není nic špatného, jenže když člověk ten den podesáté slyší o revolučním způsobu ovládání (na němž samozřejmě revolučního není vůbec nic), největším a nejdetailnějším světě, jaký byl kdy vytvořen (protože velikost světa je na hrách to nejdůležitější) nebo dechberoucí grafice (stejně ji ještě budou muset do vydání osekat), už mu to leze krkem.
Nepochopte mě špatně, miluju počítačové hry a drtivá většina toho, co mi autoři ukazují, se mi opravdu líbí. Jenže už jsem se dávno naučil, že umět prezentovat a umět udělat kvalitní hru je něco úplně jiného. No Man‘s Sky, Technomancer nebo Battleborn vypadaly během krátkých demonstrací opravdu skvěle, jenže vytvořit zajímavou a poutavou dvacetiminutovku je něco úplně jiného, než udělat zábavný a poutavý celek.
Všichni jsme VIP
Rozložení E3 už zůstává roky stejné, pokud ale bude pokračovat současný trend, brzy praskne ve švech.
Výstava se dlouhá léta snažila profilovat jako akce pro lidi z oboru, jenže jestli má být E3 zaměřena na profesionály, tak by měla i profesionálně působit. Tedy by to tam nemělo vypadat jako na pouti, kde se blikajícími světly a hlasitou hudbou všichni perou o vaši pozornost a podbízejí se laciným merchem.
Letos na E3 dorazilo bezmála 70 000 lidí, „obyčejných“ hráčů z toho 15 000. Toto obrovské číslo v praxi znamená dlouhé fronty na vše a vydýchaný vzduch. Spousta “insiderů“ se podivuje nad tím, proč se tam lidi vůbec táhnou a čekají často několika hodinové fronty, jen aby mohli zahlédnout trailer či v lepším případě ukázku gameplaye, když už se na ně ve stejnou dobu mohou podívat v HD verzi z chládku domova.
Devolver Digital se svojí tiskovkou na E3 velikým vydavatelstvím vysmívají. V jádru jim ale jde o to samé - prodat co nejvíce kusů her.
Šéfredaktor českého Eurogameru dokonce neváhal tyto srdcaře titulovat jako otrapy. Přitom jsou tito lidé pro celý byznys ti nejdůležitější. To oni si kupují hry (a také klikají na naše články) a tím nás všechny živí. Jenže současný model, kdy se pořadatelé nemohou rozhodnout, pro koho E3 vlastně pořádají, a tak se snaží zalíbit všem, mi přijde z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
Pro novináře není E3 žádným herním svátkem, jak se říká, ba přímo naopak. Několik dní lítají po halách a doprovodných akcích jako hadr na holi a snaží se pojmout maximum informací. Protože z toho, co nasbírají, budou muset přežít prázdniny. Zatímco v době E3 se informace chrlí jak na běžícím páse, po jejím skončení je náhle ticho. Všechny trailery a novinky jsou venku, žádné nové hry nevycházejí a ani tisková prohlášení, které jsme ještě nedávno ani nestačili mazat, už nechodí. E3 je poslední vzepjetí celého průmyslu před dlouhým letním spánkem. Tedy skoro celého, nás samozřejmě nějaké herní sucho nezastaví!
