A není tu řeč o situaci, že v době svého vydání byly dané hry vynikající, jen se na nich podepsal zub času. Jde o to, že už od počátku šlo o nedoladěné tituly. Jen jsme si je z nějakého důvodu oblíbili a vzpomínáme na ně až nepochopitelně nekriticky.
Které kousky z minulosti nás právě tímto způsobem okouzlily, aniž by tu byl pro to racionální důvod?
1. Postal (1997)
Vývojářské studio: Running With Scissors
Pokud dojde řeč na „škodlivost“ videoher, je téměř jisté, že bude zmíněna série Postal. A ne bezdůvodně. Už první díl z roku 1997 byl na svou dobu nadprůměrně brutální, což samozřejmě znamenalo spoustu zdvižených obočí ze strany puritánů. Hra byla dokonce zakázána ve více než desítce zemí.
Co si budeme povídat, právě to spoustu lidí nalákalo před monitory. Bylo prostě „vzrůšo“ neustále kmitat vytřeštěnýma očima z obrazovky na dveře a zpět v obavě toho, že se objeví rodiče, kteří nebudou reagovat zrovna pozitivně na to, co to hrajeme za „zvrácenost“.
Postal (1997)
A právě aura kontroverze, která hru provázela, byla dost na to, abychom si Postal zamilovali. A to i přes fakt, že to nebyl nijak výjimečný titul. Vlastně šlo o neobjevnou záležitost, která kromě spousty násilí nepřinesla nic nového. Nepotěšilo ani to, jak krátká hra byla. Jenže to vše nám bylo úplně ukradené, protože Postal byl klasickým zakázaným ovocem, které chutná nejlépe.
2. Mortal Kombat Mythologies: Sub-Zero (1997)
Vývojářské studio: Midway Games
Mortal Kombat Mythologies: Sub-Zero byl z ekonomického hlediska dobrý nápad. Využít popularity značky Mortal Kombat a nabídnout akční adventuru, jejímž hlavním hrdinou bude jeden z nejoblíbenějších bijců Sub-Zero? To přece musí fungovat. A na mě jako fandu Mortal Kombat fungovalo.
Prostě a jednoduše jsem chtěl zjistit víc o tom borci, který umí mrazit ostatní. To, že technická stránka hry byla mírně řečeno nepovedená, ovládání nedoladěné a design úrovní často nezáživný, mi bylo naprosto ukradené. Skákal jsem štěstím do stropu, protože jsem mohl prožít dobrodružství v kůži Sub-Zera a nic dalšího nehrálo roli.
Nelichotivá hodnocení hry ovšem vedla k tomu, že Midway Games rozhodlo odpískat plánovanou sérii her Mortal Kombat Mythologies, kdy se každá měla věnovat jiné postavě. Je to trošku škoda, někteří bojovníci by si vlastní projekt zasloužili.
3. 50 Cent: Bulletproof (2005)
Vývojářské studio: Genuine Games
Hra, která má v titulu jméno rappera, jehož song In da Club jsme poslouchali 10x denně? Sem s tím. Navíc na nás fungovalo to, že byl příběh hrozně drsný a „cool“ a mohli jsme si o něm povídat se spolužáky tři hodiny denně. Plus samozřejmě nechyběla bezva hudba (bezva pro ty, kteří mají rádi 50 Centa). Zkrátka šlo o kousek, který prostě museli „všichni“ z naší generace hrát, nebo by se z nich stali vyvrhelové.
V žádném případě nebylo důležité, že herní mechanismy byly často velmi nedoladěné a neoriginální a řada jiných her je zpracovala lépe. Stejně tak jsme mávli rukou nad tím, že hra byla silně stereotypní a její nevyvážená obtížnost vedla k občasné frustraci.
Byl to titul, který těžil hlavně a především ze známého jména a v tomto případě to zvládl na jedničku. Stylová hudba, stylové zpracování a drsný 50 Cent, to mnoha hráčům ke spokojenosti stačilo. O tom svědčí i fakt, že se prodalo cca 1,2 milionu kusů. Nicméně, po prvním dílu nadšení opadlo. Pokračování nazvané 50 Cent: Blood on the Sand mělo výrazně lepší recenze, ale prodeje se ve srovnání s Bulletproof propadly o desítky procenty.
4. The Lion King (1994)
Vývojářské studio: Westwood Studios a Disney Software
V roce 1994, když se objevila platformovka na motivy animovaného filmu Lví král, jsme byli ještě caparti, kteří si samozřejmě chtěli prožít dobrodružství milovaného Simby na vlastní pěst. Speciálně pak, když bylo nabízeno ve skvělém grafickém kabátku a s vynikající hudbou.
Vůbec nás tak netrápilo, že byla hra silně jednotvárná, obtížnost hodně (ale opravdu hodně) nevyvážená a ovládání reagovalo nepřesně. To vše zmizelo ve chvíli, kdy se rozezněla legendární píseň Circle of Life a my jsme se jako Simba vrhli do světa plného roztomilých zvířátek i nebezpečí. A navíc jsme byli svědky toho, že hlavní hrdina během hraní pomalu dospíval, tomu jednoduše nešlo odolat.
Je ovšem pravda, že spousta lidí neměla šanci si hru pořádně vyzkoušet. Respektive ti, kteří se rozhodli zakoupit verzi pro Windows. Její „rozchození“ bylo tak komplikované, že to jednoduše hromada hráčů nezvládla.
5. Too Human (2008)
Vývojářské studio: Silicon Knights
Akční hra na hrdiny Too Human vyšla v roce 2008, kdy už většina z nás měla za sebou nemalé množství her, takže už jsme získali dostatek zkušeností a byli jsme schopni identifikovat různé „nedotaženosti“. A Too Human jich rozhodně neměla málo. Ale z nějakého důvodu nám to bylo jedno a skvěle jsme se bavili.
Mohl za to soucit s vývojáři, kteří se snažili hru dodělat nějakých deset let? „Zaslepilo“ nás snad lákavé prostředí a povedená zvuková stránka? Nebo nás uchvátila lákavá kombinace norské mytologie a sci-fi prvků?
Too Human
Too Human
Too Human
Těžko říct, co přesně nás tak okouzlilo, ale faktem je, že bez ohledu na to, že jsme si byli vědomi několika relativně objektivních chyb jako to, že byla hra silně repetitivní a ovládání „nepřátelské“ (a ani nechtějte, abychom zmiňovali otravnou animaci s Valkýrou), tak musíme přiznat, že jsme si ve finále hru užili.
Mimochodem, se Silicon Knights je spojen jeden z nejvýraznějších soudních procesů týkajících se videoher. Společnost zažalovala firmu Epic Games za to, že jim údajně neposkytla herní engine Unreal Engine 3 ve slíbeném čase a navíc nedodala dostatečnou dokumentaci. Společnost Epic Games na to reagovala protižalobou, která byla vystavěna na tom, že studio Silicon Knights používalo její technologie neoprávně.
U soudu zvítězila společnost Epic Games, které byla přiznána náhrada škody ve výši 4,45 milionu dolarů a soudem bylo nařízeno, aby Silicon Knights „zničilo“ všechny neprodané hry, které byly vystavěny na Unreal Enginu 3 (včetně Too Human). To nakonec přispělo k tomu, že společnost v roce 2014 vyhlásila bankrot.
