Setkal jsem se s názorem, že politika a počítačové hry k sobě nepatří. Politika je obecně vnímána negativně, zatímco počítačové hry označujeme za zábavu. Přesto k nám mnozí tvůrci skrze své hry promlouvají, aniž si to uvědomujeme. Ukazují nám vidění světa, jehož hodnotám rozumíme a přijali jsme je za své.
Některé hry jdou dál, například série Bioshock, v níž zažíváme zhroucení společnosti, uměle vytvořené z nejlepších myslitelů, vědců a lékařů. V Bioshock Infinite hovoří zakladatel pompézního města v oblacích o nadřazenosti bílé rasy. Jasně, utopie se přece zhroutila, uměle vytvořená společnost z těch nejlepších nefungovala. Ale pořád si myslíte, že politika se hrám vyhýbá? Ve strategických hrách využíváme výhod různých státních zřízení podle toho, jak jsou efektivní, ne podle přesvědčení. V SimCity při budování města činíte také politická rozhodnutí, třeba ohledně znečištění.
Nejdál v tom jde žánr, kterému se trochu nepřesně říká politické hry. Často nejde o hry v pravém slova smyslu, obsah, tedy vzkaz či protest, v nich převažuje nad formou. Základem bývá něčí zesměšnění. Pokud dílko zesměšňuje osobu, s jejímiž názory souhlasíte, případně hodnoty, kterým věříte, označíte hru za trapnou či přihlouplou. A naopak. Pokud je zesměšňován někdo, komu byste nejraději vlepili pár výchovných facek, u hry se zřejmě „skvěle pobavíte“. Podívejme se na některé z nich. V době, kdy se politická korektnost změnila v nástroj, jak ve svém bezpečném přístavu nemít na nic názor, to může být příjemné osvěžení.
Matiční ulice
Dělníci stavějí zeď za dohledu strážníků
Synopse: Radnice v Ústí na Labem vybudovala v roce 1999 v Matiční ulici betonový plot, který měl oddělit starousedlíky od nepřizpůsobivých obyvatel, převážně Romů. Starousedlíci si stěžovali na nepořádek, hluk i výhrůžky. Zeď byla nakonec rozebrána a domy starousedlíků vykoupeny. Řešení se nenalezlo. O šestnáct let později totiž na tom nejsme i přes různé začleňovací a podpůrné programy o moc lépe. Jak situace vypadá po letech, si můžete přečíst zde.
Matiční ulice
Hra: Dnes už se asi nedozvíme, jestli stejnojmenná hra vznikla z pouhé frustrace, nebo jsou její autoři velcí fandové pána s knírkem. Výsledkem je ovšem jen zbytečná rasistická hra. Cílem bylo střílet do panáčků tmavé pleti, kteří rozebírali cihlovou zeď. V nápovědě se pak píše „Neptej se a koukej střílet mizero“ případně „Mrtvej cikán, dobrej cikán“.
Pod čarou: Rasistických hříček je plný internet. V legální podobě se občas maskují například jako deskové hry z alternativní historie, v digitálním jdou rovnou k věci. Výsledkem jsou odpudivé věci jako zajišťování logistiky koncentračního tábora.
Viróza pana prezidenta
Zeman s virózou
Synopse: Prezident Miloš Zeman překvapil při odemykání korunovačních klenotů trhanou chůzí a unaveným pohledem. Hrad tehdy odvětil, že prezident bojoval s virózou a strávil na lůžku pár dní. Podle poslankyně Miroslavy Němcové byl však opilý, během ceremonie stála totiž hned vedle a poznala to po pachu.
Hra Pussywalk
Hra: Satirická hra Pussywalk si děla legraci právě z virózy. Hráč musí coby opilý Miloš Zeman dokráčet až ke korunovačním klenotům, což se sice snadno řekne, kvůli vrtkavé chůzi však hůře provádí. Hra vznikla v reklamní agentuře Symbio Digital, ne však na zakázku, ale v rámci občanské aktivity.
16. ledna 2015 |
Pod čarou: Politická satira testuje sílu demokracie. V lepším případě vás zasypou sprškou nadávek, případně podají trestní oznámení (a většinou prohrají), v tom horším vám půjde o život.
Botou po Bushovi
Útok na George W. Bushe v Iráku
Synopse: Nečekaný průběh měla tisková konference v Iráku v roce 2008, na níž před novináře předstoupil dosluhující americký prezident George Bush a irácký premiér Džavád Maliki. Jeden z iráckých novinářů totiž vzal své boty a za křiku „Pse! Tohle je polibek na rozloučenou od iráckého lidu!“ je po Bushovi hodil.
Sock and Awe
Hra: Jednoduchá hříčka vybízí zájemce, aby se pokusili napravit to, co se iráckému novináři nepovedlo. Tedy zasáhnout botou George Bushe mladšího. Zahrát si ji můžete zde.
Pod čarou: Možná vás překvapí, ale spíš ne, že tvůrci hry jsou Američané. Čínský premiér sice před lety při námluvách s Maďarskem v Budapešti řekl, že přátelství je vždy důležitější než byznys, ale také pořád platí, že tvůrci ideologických produktů často na nějaké ideologie kašlou. Jen je prodávají. Peníze totiž také nejsou k zahození, že?
15. prosince 2008 |
Putin jako homosexuální baletka
Synopse: Ruský prezident Vladimir Putin podepsal v roce 2013 zákon, který zakazuje a trestá propagaci homosexuality mezi mladistvými. Homofobní zákon vyvolal ve světě vlnu nesouhlasu. Objevily se také výzvy k bojkotu olympiády v Soči.
Putin's Olympic Game
Hra: Putin’s Olympic Game (zahrát si ji můžete třeba zde) je klasická protestní hra. Putina zobrazuje jako baletku v růžovém, která na ledě chytá různé ženské předměty, například rtěnku. Ovládá se jednoduše pohybem doleva a doprava.
Pod čarou: Musím se vám také s něčím svěřit. Jsem pyšný na to, že jsem bílý heterosexuál.
Náborová America’s Army
Synopse: Propagační hry a nízký rozpočet tvoří obvykle nerozlučnou dvojku. To ovšem neplatí o akční sérii America’s Army, kterou od roku 2002 vyvíjí a vydává přímo armáda Spojených států amerických.
Střílečka America's Army
Hra: America’s Army ukázala výcvikovou část mariňáka, například jak se používá padák či základy první pomoci, a posléze nabídla možnost si své schopnosti otestovat v on-line bitvách. Cílem bylo usnadnit nábor nováčků.
Pod čarou: Propaganda je všude. Hry z druhého břehu zase zahrnují střílení amerických vojáků, židů či hru na bombového atentátníka, který se snaží zabít co nejvíce civilistů. Je samozřejmě na vás, které hodnoty chcete bránit.
Simulátor komunistického úředníka
Autoři kampaně Proti ztrátě paměti mluví i o tom, že se stále více objevuje smířlivý pohled na komunistickou minulost. Stále více lidí volí KSČM. Připomínají přitom, že se strana nikdy nezřekla minulosti a hlásí se k totalitnímu systému.
Synopse: Myšlenkou komunismu je vláda lidu, společné vlastnictví a společnost bez třídních rozdílů. Komunismus je označován jako předstupeň utopie, z podstaty toho, jací lidé jsou, však není realizovatelný. Konečný účet dvacátého století hovoří jasně: komunistické režimy připravily o život desítky milionů lidí.
Hra: Papers, Please simuluje práci úředníka pasové kontroly v komunistické zemi po mnohaleté válce. Kromě toho, že jde o originální a chmurný počin, už lze jen konstatovat, že autoři rozhodně nejsou žádní blbci. Celou recenzi i s odkazem na stažení naleznete zde.
Papers, Please
Pod čarou: Spisovatel a básník Claude Roy: „Ve škole KGB označují za obdivuhodný ten okamžik, kdy Jana z Arku zeslábla a začala kněžské packaly klamat a oni ji pak nechali umřít bez přiznání.“
Velký vůdce
Synopse: Severní Korea bývá označována za skanzen komunismu. Silná prohlášení či režimem zveřejňované fotografie se často stávají terčem posměchu a různých parodií. Ostatně dokazuje to i vznik loňské komedie The Interview, jejímž tématem je plán na vraždu severokorejského vůdce Kim Čong-una.
Glorious Leader!
Hra: V satirické hře Glorious Leader! se měl Kim Čong-un utkat s celou americkou armádou, grafická stránka vychází z 16bitových akčních klasik. Nikdy však nevyjde. Tvůrcům se totiž nepodařilo oslovit dostatek hráčů v rámci komunitního financování a hovoří také o tom, že je útok hackerů připravil o podstatnou část dat.
Glorious Leader!
Glorious Leader!
Pod čarou: http://kimjongunlookingatthings.tumblr.com/
Kim Čong-un kontroluje pečivo
