Dotáhnout to ke čtvrtému dílu u filmové série, která je založená na videohře, je úctyhodný výkon. Takovéto počiny neustále zastiňuje stigma nízké kvality a často se setkávají s nepřízní diváků i filmových kritiků. Sága Resident Evil je natočená podle nekonečné série asijských herních zombie hororů, které vycházejí v nejrůznější podobě na všechny možné herní platformy. Jeho filmová podoba se od prvního dílu držela béčkového hábitu, akční formule a na příběhovém pozadí z videoher vytvořila vlastní story.
Při natáčení čtvrtého dílu se na režisérskou židli vrátil Paul W.S. Anderson. Natočil totiž již první díl, zatímco u druhého a třetího se zhostil postu scénáristy a producenta.
Filmový Resi je tak dneska rodinným byznysem. Do hlavní role je totiž stále obsazována Andersonova manželka Milla Jovovich, se kterou se seznámil právě při natáčení prvního dílu.
Resident Evil: Afterlife 3D pokračuje v rozjetém příběhu, nově představuje některé příšery z posledního pátého dílu hry a hlavně je natočen v plně trojrozměrném prostorovém formátu. A to ne jen tak ledajakém. Čtvrtý Resident Evil byl totiž natáčen technologií Fusion Camera System, stejně jako megahit Jamese Camerona Avatar.
Již od úvodní scény v Tokiu je vidět, že Anderson řádí jak utržený ze řetězu. Zpomalené záběry, nájezdy kamery ze všech možných úhlů, a to vše za doprovodu rockové hudby. Má to vypadat stylově, avšak zpomalených záběrů je tu až příliš a navíc už nějakou dobu nejsou zrovna "in".
Několik prvních minut tak vypadá, že Anderson vzal kopírák a do nového Resident Evilu předělal některé scény z jedenáct let starého Matrixu. Jakmile si ale divák zvykne, že se ho snímek bude celou dobu snažit přesvědčit, že je nejstylovější jízdou všech dob, lze se při jeho sledování i docela bavit.
Zombie nákaza se rozmohla po celém světě a jen pár přeživších se vyhnulo smrti a následnému vrácení do života s poněkud bledší pokožkou a šouravým pohybem. Mezi nimi je samozřejmě i Milla Jovovich alias Alice, superbojovnice a tajný projekt obří biochemické společnosti Umbrella.
I když celý svět kvůli ní stihla katastrofa, tak se jí stále daří provádět své zvrhlé pokusy díky tajným podzemním základnám a především díky jejímu bossovi, Albertovi Weskerovi, 
nejznámější záporné postavě ze série videoher.
Plastickými operacemi nedotčená Milla je jako vždy sympatická. Zavěšená na laně skáče přemety stejně dobře jako v prvním dílu a jejímu herectví zde nelze nic vytknout. Weskera ve filmu ztvárnil neznámý kanadský herec Shawn Roberts a ani proti jemu topornému vystupování víceméně nic nemáme. Wesker takový prostě je. V roli takto známé postavy bychom ale přece jenom uvítali někoho známějšího a zkušenějšího.
Fanoušky potěší i návrat Ali Larter jako Claire Redfield a filmová premiéra jejího bratra Chrise, hlavního hrdiny hned několika videoher. Toho ztvárňuje hvězda seriálu Útěk z vězení (Prison Break) Wentworth Miller, který je nejenom Chrisovi opravdu podobný, ale jako on také mluví.
Monstra vypadají správně odporně. Nejvíc nás potěšil strašidelný kat "The Executioner". Nemrtví obecně vypadají pořád dobře, ale na plátně se objevují 
méně, než v minulých dílech.
V Resident Evil: Afterlife 3D mají filmovou premiéru i nástupci zombies Los Ganados, známí ze čtvrtého a pátého dílu videohry. Anderson se ale prostě tváří, že to jsou stále ti samí zombíci. To samé platí i o Weskerovi, kterému v poslední hře koluje v krvi také jiný prevít. Pro hollywoodské účely jde o pochopitelné změny, ale fanoušci nad tím budou zcela jistě remcat.
Stejně jako se Resident Evil 5 vydal cestou akční videohry, i Resident Evil: Afterlife 3D je především sci-fi akcí. Pár hororových lekaček tu je, ale film rozhodně není hororem v klasickém slova smyslu a ani k němu nemá blízko. To je podle nás škoda, protože jsme se u této série vždy rádi báli nebo se aspoň lekali. Ani jedno u tohoto filmu nehrozí. Bát se můžete maximálně neustále se objevujících zpomalených scén.
Film má naštěstí rozumnou stopáž 97 minut, takže ho lze bez problémů 
zvládnout, ať už si o něm myslíte cokoliv. Filmový Resident Evil byl vždy popcornovou zábavou, od které jsme nikdy nečekali nic jiného. Poslední díl však vyloženě zabíjí snaha být stylový.
Pokud vám je osmnáct let, tak budete nejspíš slintat blahem, ale ani mladé fandy Resiho půlka filmu ve zpomalených pasážích nepotěší.
Abychom Andersonovi nekřivdili, tak občas se mu snaha, aby film vypadal stylově, daří. Souboj s "The Executionerem" je super, ale ve filmu je prostě až příliš zpomaleně padající vody, kulek a dalších efektů, kterých jsme se před deseti lety nemohli nabažit, ale které se už dávno okoukaly.
Největší lákadlo pro většinu českých návštěvníků bude určitě uvedení do kin v prostorovém 3D. Cameronova technologie i zde ukazuje svou propracovanost a celek je dost působivý. Některé záběry se opravdu povedly a s nasazenými 3D brýlemi vypadají hodně atmosféricky.
Anderson se bohužel uchýlil k nejotravnějšímu 3D klišé, ke kterému mohl. Divákovi tak létají do obličeje kulky, sekyra, brýle a krev častěji, než je vůbec zajímavé. Kdyby byl film opravdovým hororem, tak by tyto scény měly smysl.
Už Avatar ale ukázal, že tudy cesta nevede a trojrozměrný film může zaujmout i méně lacinými scénami. Nejvíc nás ale zarmoutilo, že Resident Evil: Afterlife 3D nebude v Česku uveden v IMAX kině, i když se za našimi hranicemi promítá i v jeho trojrozměrném a propracovanějším formátu.
Resident Evil: Afterlife 3D se nám líbil nejméně ze všech dosud natočených dílů, ale pořád má co nabídnout. Největším lákadlem je trojrozměrný obraz a především oblíbené příšery z videoher. Podívat se tedy půjdeme i na pátý díl, který již byl ohlášen. Tomu se ostatně ani nelze divit.
Aktuální díl již vydělal necelých 152 milionů dolarů a celá série už přihrála na konta tvůrců 525 milionů dolarů. Pokud ale bude i další část obsahovat tolik okoukaných a dnes již lacině vypadajících efektů, nad celou filmovou sérií už nadobro zlomíme hůl.
Hodnocení: 45%
