Před uvedením iPhonu to vypadalo, že úspěšná kapesní herní zařízení od Nintenda a Sony nemůže nic ohrozit. Revoluce ale přišla nenápadně, pozvolně, až v polovině roku 2008, kdy Apple spustil on-line obchod s aplikacemi. Nebylo to jen množství aplikací (kterým dnes dominují hry), které ukázaly sílu jablečného telefonu, ale i jejich cena.
N-Gage |
Uvažujme v kontextu doby, kdy hra pro přenosnou herní konzoli Nintendo DS či Sony PSP stála přes tisíc korun.
Nokia se neúspěšně pokoušela oživit N-Gage, což byl hybrid telefonu a přenosné herní konzole, jako platformu. Nevalně vypadající hry na N-Gage připomínaly spíše javové aplikace, přesto se původně prodávaly za plnou cenu.
Jenže srovnatelně (s Nintendo DS a Sony PSP) vypadající hry na iPhone spadly na cenovou hladinu zhruba deseti dolarů. A bylo rozhodnuto.
Dnes i náročnější hry pořídíte v rozpětí 79 euro centů a pěti eur, tedy zhruba 20 - 130 korun. Nechme stranou diskuze, na jaké platformě je hraní lepší. Jde především o způsob, jakým zařízení používáme.
Jedno, nebo dvě zařízení?
Čistě herní zařízení jsou ergonomičtější, díky tlačítkům se na nich lépe hrají třeba akční tituly. Hlavní výhoda telefonu je, že u sebe neustále netaháme další zařízení. Máte při cestě v městské hromadné dopravě chvíli času? Telefon a levná nenáročná hříčka poslouží skvěle.
Na telefonech se přitom hrálo i dříve, vzpomeňme legendárního Hada (od roku 1998 šlo o standardně předinstalovanou hru v telefonech Nokia).
Jenže dnes se výkon obou platforem srovnal, v potaz berme i on-line možnosti. Chytrý telefon je bez mobilních dat poloviční, ale koupí si dnes někdo druhý paušál i k přenosné herní konzoli? Těžko.
Přestože to vypadá, že budoucnost má našlápnuto k jednomu univerzálnímu zařízení, které spojí telefon s herní konzolí, v dohledné budoucnosti nic nenaznačuje takovému scénáři. Důvodem je nejen ovládání, ale i popsaný fakt, kdy na aplikačních obchodech kralují jednoduší hříčky, zatímco čistě herní zařízení nabízejí zážitek z velkých her a exkluzivních titulů.
Mimochodem, magazín Wired nedávno poukázal, že za úspěchem Nintenda stojí i fakt, že firma nepouští svoje exkluzivní značky na konkurenční platformy. Něco na tom bude. Vzpomeňme jak dopadla SEGA s modrým ježkem Sonicem.
Nástupnická zařízení od Sony a Nintenda možná nejsou tak úspěšná jako předchůdci, místo na trhu ale stále mají. Nejde o souboj na život a na smrt, mohou žít vedle sebe. Zatím.
Jak to tenkrát bylo
Čímž se vracíme k tomu, jak to vlastně začalo. Steve Jobs v úvodní řeči MacWorld 2007 oznámil odhalení tří produktů: dotykového iPodu, revolučního telefonu a průlomového komunikačního zařízení. "iPod, telefon, internetový komunikátor," opakoval Jobs, zatímco na plátně rotovaly příslušné ikonky aplikací.
"Už to chápete? Tohle nejsou tři různá zařízení. Tohle je jedno zařízení. A říkáme mu iPhone. Dnes se Apple chystá znovu vynalézt telefon. A tady je," říká Jobs za bouřlivého aplausu publika, zatímco na plátně se objevuje starý iPod s vytáčecím telefonním kolečkem. Podobu iPhonu odhaluje o chvíli později.
Jaký směrem se vydají videohry, je otevřené. Možná čekáme, až se objeví "herní Steve Jobs". Jisté ale je, že se videoherní trh po letech klidu mění.
Mají čistě herní přenosná zařízení ještě šanci?
Co myslíte vy, mají tradiční herní zařízení ještě šanci? Vaše názory uvítáme v diskuzi.