Herní průmysl objevil nový trend. Už jsme zažili raketový nárůst obliby předělávek klasických osmibitových her na mobilní telefony. Neustále se potýkáme s nekonečným natahováním úspěšných i neúspěšných videoher, které nepřinášejí nic nového. A vydavatelé nás zásobují hrami podle filmů a televizních seriálů. To v honbě za spolehlivým zdrojem příjmů nestačí. Nově stoupají akcie předělávek klasických her v současné grafice pro PC a konzoly.
Tento trend GameEkonom již zpozoroval nedávno na Xboxu, kde se předělávky dočká brutální Speedball Deluxe, původem z Amigy. Nyní se nostalgičtí obdivovatelé Lary Croft zakousli do demoverze Tomb Raider Anniversary, které přináší lehce přepracovaný první díl hry s prsatou Larou Croft v hlavní roli. A v tom je ten vtip – i když jde v podstatě o ždímání peněz a přiznání nedostatku nových nápadů a odvahy investovat do originálních projektů, předělávky klasických her prostě fungují.
V kritice herního průmyslu nejčastěji operujeme slovem hratelnost. A když vzpomínáme na starší hry a na hodiny, které jsme strávili v jejich zajetí, stíráme slzu nostalgie jednoduchou větou "škoda té prehistorické grafiky." Je to tak, pokud si člověk na eBay vydraží jinak nedostupnou deset let starou hru, celou cestu z pošty se těší, jak se ponoří do oblíbeného virtuálního světa. Když ale zapne počítač, spustí DosBox a nainstaluje hru, dostaví se kruté zklamání – kouzlo je pryč, odstranily ho kostičky.
Remake klasických her je z tohoto pohledu čestnější přístup. Cílem remaků je zachovat hratelnost a atmosféru originálu. Nová by měla být jen grafika a pár drobností, které hru zpřístupní i novým hráčům, kteří nemusejí být zvědaví na některé frustrující záležitosti, jakými byly například v Laře skoky přes propasti s nutností vyměřit rozběh na milimetry přesně. Opravdu jsme pro. Více remaků, méně pokračování s číslovkou vyšší než 3. Netýká se to samozřejmě nedávno oznámeného Starcraftu, ten se dočká teprve druhého pokračování a 3D grafické zpracování dnes už asi nikoho nepřekvapí, za ta léta jsme si na třetí rozměr ve strategických hrách už zvykli.
Že Lara není osamocená, je jasné. Chystá se HD verze klasické kreslené hříčky Dragon Lair pro Blu-Ray přehrávače, čistě překreslená do vyššího rozlišení, bez jediné změny v hratelnosti. A v létě se dočkáme i graficky inovované Ultimy Online:Kingdom reborn – s novým ovládáním. O Speedballu jsme už mluvili. A GameEkonom ani neprotestuje, sám si u Tomb Raidera rád zavzpomínal na léta na internátu. A jakéže hry bychom si přáli vidět v novém kabátku, ale jinak věrné originálu?
Crusader No Remorse – Ano, GameEkonom je tak trochu posedlý akční hrou z budoucnosti, ve které zběhlý elitní voják prostřednictvím sabotáží nabourá totalitní režim. Crusader jako jedna z mála her dokázal smysluplně využít filmové sekvence k vykreslení příběhu. Atmosféra hry byla nepřekonatelná stejně jako VGA grafika – na svou dobu. V případě Crusadera by opravdu stačilo málo, plně 3D engine, moderní efekty pro zpracování výbuchů a ještě o něco detailnější animace Křižáka. Akční hry ze třetího pohledu jsou oblíbené, tak se jen ptáme – proč ještě musíme čekat?
Syndicate – Rok 1993 přinesl jednu z nejpropracovanějších taktických her vůbec. Hráč ovládal čtveřici agentů své korporace, která bojovala o nadvládu nad světem. V jednotlivých misích museli agenti plnit rozmanité úkoly, které zahrnovaly vraždění, přesvědčování civilistů, přímé boje s konkurenčními syndikáty či záchranu rukojmí. Hráč se zároveň musel starat o vývoj a výzkum nových technologií, které financoval z daní posbíraných od podrobených občanů. I tato hra zaujala kvalitní grafikou (na svou dobu), ale hlavní byla opět kyberpunková atmosféra a bohaté taktické možnosti. A co je nejzajímavější – před rokem v rozhovoru tvůrce hry Peter Molyneux přiznal, že by Syndicate rád oživil, zmínil možnost nějaké online varianty. Třeba úspěch Tomb Raidera Anniversary zabere.
Duke Nukem 3D – Duke Nukem Forever se asi nedočkáme, tak proč nepřepracovat tuhle výbornou střílečku do nového grafického kabátku? Takový Unreal engine s podporou DirectX 10 efektů, to by byla paráda. Představte si třeba prostitutky v baru hned v první úrovni a perfektně vykreslenou těžkou okovanou botu, jak se zaráží do řití emzáků....
Carmageddon – brutální zvodní hra, která se více než na rychlost soustředila na přejíždění chodců a oveček se svého remaku na 99,99 % nedočká. Politická korektnost by něco takového nepřipustila a i v době své slávy čelil Carmageddon kritice kvůli své brutálně krvavé nátuře. Nic to nemění na tom, že v lepší grafice bychom si tuhle hru rádi dali. I kdyby jen proto, abychom se ujistili v tom, že byla opravdu nechutně zábavná
Descent – Kolik ze čtenářů Bonuswebu zná první plně 3D střílečku? Hru, která umožňovala skutečně volný pohyb v prostoru po třech osách? Descent kombinoval vlastnosti obyčejných stříleček s ovládáním letadélka – tedy průzkumného robota, který s patřičnou výzbrojí prozkoumává vesmírné doly a zjišťuje, kdo vězí za virem, který důlní stroje proměnil v nástroje zkázy. Ke snaze zasáhnout soupeře tak přibývala nutnost soustředit se na to, kde je "dole" a kde "nahoře", orientace v rozsáhlých úrovních také vyžadovala více umu než jednoduché běhání v Quakeovi. A dost nostalgie, v diskusi můžete připomenout svou oblíbenou hru, kterou byste rádi viděli s novou tváří.
Lost Planet jako předmět mileneckých svárů
S Lost Planet úplně obracíme. Od starých her se dostáváme k produktu, který naopak staví na nejmodernější grafice, která intenzivně útočí na naše smyslové vnímání. Nečekejte ale recenzi, jen drobný příběh ze života. Představte si modelovou situaci – pozvete kamarády (říkejme jim P a K, jako v sousloví Partnership Killer) na grilování. Připravíte maso, klobásky, zeleninu i pití do batůžku, když se přižene bouřka. Namísto výletu se tedy koná domácí barbecue. To je v pořádku, na balkóně je prima a víno teče proudem.
Už se setmělo, když kamarád P na chvilku odejde a nechá svou přítelkyni K napospas GameEkonomovi a jeho nastávající. A nevrací se. Po dvaceti minutách zjistíte, že kamarád P sedí před displejem, na kterém celý večer kvůli zátěžovému testu grafické karty běží benchmark demo Lost Planet. A sedí tam skoro půl hodiny a jen s úžasem v očích kouká. Jako dobří kamarádi mu samozřejmě ukážete, jak se spouští hratelné demo a jak se hra ovládá. A jdete si dát na balkon za slečnami další skleničku. Druhou, třetí, čtvrtou.
Po hodině dojdete kamaráda P zkontrolovat a zjistíte, že je téměř na konci první mise, pomůžete mu tedy v souboji s bossem. Neúspěšně, zbylo vám málo energie. Pak už jste na balkoně všichni čtyři a kamarád P jen vydává nesouvislé výkřiky. "To bylo dobrý. To bylo vážně skvělý. Ta grafika, to je neuvěřitelný..." Přítelkyně K neví, jak P vrátit do reality. Nakonec zasáhl Deus Ex machina v podobě ožralého souseda o patro výše. Zvracel na balkoně tak šikovně, že zasáhl GameEkonomova záda.
Hra je na chvíli zapomenuta. A jak to celé dopadlo? Mikina je vypraná a vztah P a K zachráněn. Za hodinu a půl okouzlení moderní hrou P zaplatil. Květinou a epesním novým prádélkem. Tak vypadá spokojenost na všech stranách.
