Jak jsme již psali v jednom z předchozích článků, Nintendo na svém stánku vsadilo v prvé řadě na fungl nové Wii a v řadě druhé na v současnosti velmi úspěšný handheld Nintendo DS, přičemž GameCube a GameBoye byste na tomto stánku hledali naprosto marně. To je sice poněkud podivné, ovšem na druhou stranu je jasné, že NDS je v současné době mnohem úspěšnější a žádanější platformou než GC či GBA, takže se není zase co divit, že vedle nejnovějšího Wii vsadilo Nintendo právě na něj. Tím pádem se ani není co divit tomu, že na několika desítkách stojanů s NDS jsme mohli vyzkoušet skutečně velmi slušnou řádku her, z nichž za větší pozornost jich stála poměrně slušná řádka.
Osobně mě nejvíce zaujaly dvě hry. Tou první je remake Final Fantasy III, který upoutá na první pohled skutečně nádherně roztomilou grafikou, která připomíná ztvárnění Final Fantasy: Crystal Chronicles z GameCube a na pohled druhý pak tím, že se jedná o remake dílu, jenž vyšel kdysi dávno ještě na starý NES, přičemž do našich končin se zatím nikdy nedostal (pomineme-li samozřejmě nejrůznější současné emulátory na PC), takže všichni zdejší nadšenci a sběratelé se mohou
konečně těšit na to, že bude jejich sbírka série Final Fantasy konečně kompletní. Po stránce hratelnosti můžeme očekávat standardní kvalitu typickou pro celou sérii, kdy jsme si při letmém zahrání skutečně nemohli na nic stěžovat, jelikož kupříkladu soubojový ATB systém je naprosto známou záležitostí, přičemž zde je opět, stejně jako v každém dalším dílu, lehce modifikován, ovšem jeho hlavní idea zůstává v celé sérii již léta neměnná a výraznějších změn se dočkáme až s nástupem FF XII.
Druhou hrou, která mě jako sportovního fanouška velmi zaujala, pak byl připravovaný nový Madden. Hra sice nenabízí nic extra revolučního a bylo by bláhové si myslet, že sportovní hry na handheldech nepředstavují s každým novým ročníkem pouze lehčí update toho předchozího tak, jak je tomu u domácích konzolí, ale opět mě hned na první pohled zaujala grafika. A to tak, že jsem si nemohl odpustit povzdechnutí nad tím, že Madden na NDS může vypadat skutečně velmi hezky, zatímco poslední FIFA byla nejen na pohled poměrně slušná hrůza. Nová FIFA pro NDS sice byla k vidění hned vedle a nutno říci, že přinejmenším grafický pokrok byl zřetelný, ale pořád to ještě nebylo úplně ono. Buďto je pro lidi z EA Madden skutečně o tolik
důležitější značka, že je mu věnováno podstatně více úsilí nebo na něm vždy pracuje o poznání schopnější tým než na fotbalu klasickém. Těžko říci, každopádně nový Madden je důkazem toho, že i na NDS lze vytvořit slušně vypadající sportovní, potažmo obecně 3D hru.
Těžko říci, čím to je, ale tvůrci her pro NDS si zatím zcela evidentně více než jejich kolegové kutící hry pro PSP uvědomují, které žánry jsou pro hraní na handheldech vhodné více a které méně, a tak jsme mohli opodál shlédnout další dvě RPG známých jmen. Dragon Quest Heroes: Rocket Slime vychází sice z velmi populární série DQ, ovšem pro potřeby NDS byla jeho hlavní myšlenka lehce přepracována. Hlavním hrdinou je zde ona známá kapka slizu Rocket, která zachraňuje zemi Slimenia před invazí jakýchsi záhadných týpků. Hra je částečně i akční plošinovkou a vcelku svěže a vtipně působí i fakt, že Rocketa můžete stylusem natahovat a poté jej vystřelovat požadovaným směrem. Druhým RPG titulem s vysokými ambicemi jsou pak Children of Mana, což je v intencích série Mana již tradičně poněkud akčnější záležitost. Obě hry zmíněné v tomto odstavci jsou navíc
vyvedeny ve velmi líbivé a sympatické 2D grafice.
Vedle mnoha dalších a dalších her byl představen i velmi silný lineup plošinovek. Ať už nový 2D Mario nebo pokračování Yoshi´s Island či Mario vs. Donkey Kong 2 vypadají opravdu výborně a to i přesto, že na první pohled vidíte prostě jen další „nějakou“ 2D hru. Pokud ale na ně koukáte déle než dvě sekundy, postřehnete velmi živý náboj a nakonec si stejně u daného stojanu vystojíte případnou frontičku, abyste si mohli taky párkrát hopsnout. Plošinovka klasického Nintendo střihu zkrátka nemůže zklamat, i když si už kolikrát říkáme, že je to pořád to samé. Ale stejně to pak nakonec vždycky hrajeme až překvapivě dlouho.
Příjemným překvapením byl i Tony Hawk´s Downhill Jam. Poté co se tvůrci snažili v American Skateland o co nejrealističtější grafiku, která byla evidentně nad možnosti NDS, Downhill Jam je ztvárněn ve stylově komiksové grafice, která je
jak svižná, tak i pohledná a přehledná a zdá se, že další ze studií pochopilo, že síla NDS je jinde než v možnostech vysoce detailní 3D grafiky. Vyloženě skvěle pak hodnotíme další z Mariových sportů – Mario Hoops 3 on 3 asi není potřeba nijak široce popisovat, jelikož kdo někdy viděl některý z akčně pojatých Mario sportů, bude okamžitě jako doma. Tato jednoduchá a akční basketbalová arkáda nás ovšem poněkud překvapila tím, že byla ohlášena pouze pro NDS a nikoliv pro GC či Wii. Minimálně na Wii se jí ale nakonec dle našich skrovných odhadů nakonec stejně dočkáme.
Celkově nás tedy letos NDS expozice poměrně dost potěšila a i když je zřejmé, že i zde nacházíme mnoho recyklovaných konceptů a nápadů, mnoho her nás skutečně zaujalo, přičemž se rozhodně nedá říci, že bychom zde zažili podobný pocit rozčarování jako v sekci PSP, kde jsme měli dojem, že se nacházíme téměř výhradně mezi porty z velkých konzolí. Zkrátka a dobře, NDS na nás na letošní E3, co se týče nabídky her, udělalo lepší dojem.
