Před nedávnem japonská firma Squaresoft - v rámci přibližování se Evropě - vydala pro platformu PS One PALovou verzi hry, jejíž vznik se datuje ještě do éry prastaré SNES. Jak správně tušíte, jednalo se o Final Fantasy VI. Viditelně byli tímto činem potěšeni mnozí evropští hráči, kteří si tak mohli vychutnat plody práce zkušených tvůrců, jimiž squaresofťáčtí vývojáři zaručeně byli, jsou a dá-li bůh, tak i budou. A jak jsem tak onehdy dokončoval recenzi na zmíněnou FFVI, vzpomněl jsem si shodou okolností na další z řady snesáckých her, stejně tematicky i žánrově laděnou, ze stejné dílny a přece tak jinou. Její název je uveden v titulku tohoto článku. Chrono Trigger. A o co že v něm vlastně tenkrát šlo?
V zásadě o zcela běžnou zápletku ve světě zejména japonských RPG. Lidstvo je opruzováno zlovolnou smečkou zlosynů, jejichž přičiněním se má vlády nad světem "zmocnit" Lavos - entita, která je snad tím nejhorším, co by je mohlo potkat. Nezbývá tedy, než vyrazit do boje a pokusit se tuto hrozbu odvrátit. Vyvoleným pro tento úkol se stává víceméně nezkušený chlapec jménem Crono (pochopitelně lze jeho jméno změnit). Nejen díky kouzelnému medailónku se mu podaří objevit tajemství cestování v čase, což se také stane jednou z podmínek pro zažehnání blížící se katastrofy.
Systém hry bude pro dnešního hráče RPG známým momentem, takže se nikdo nepodiví, že v podstatě jde o "vedení" herních postav po mapě světa, na níž se vyskytují různé lokace jako lesy, panská sídla, vesnice, hospody, přístavy a spousta dalších. Po příchodu do citovaných míst se aktivací příslušného tlačítka gamepadu "přepne" váš hrdina do detailní obrazovky dané lokace, přičemž zde se již může
v poklidu věnovat potřebným činnostem, mezi něž patří nákup nebo prodej zbraní a jiných předmětů, rozhovory s místními obyvateli a také souboje s nepřátelskými kreaturami. Příjemnou změnou oproti náhodně se objevujícím monstrům (série FF) je skutečnost, že své potencionální nepřátele povětšinou vidíte a díky tomu se jim lze často i vyhnout.
Crono samosebou nemůže, jako člověk, existovat sám a tudíž se k němu - v rámci zachování stylu - časem přidají další postavy. Pár hodin po opuštění rodné vesničky už má s sebou řadu přátel, kteří mu zdatně pomohou při boji se zlem a někdy i dobrem.
Soubojový systém, včetně inventáře, je prakticky totožný s tím, který známe z tehdejších (a kupodivu i dnešních) RPGček, takže nepřekvapí skutečnost, že akční tým je tvořen vždy trojicí postav, jež lze později ve hře obměňovat podle momentálních potřeb a okolní situace. Standardní bojové vybavení se prezentuje v podobě chladných i střelných zbraní, přičemž každý člen party smí používat pouze svůj specifický druh (meč, pěsti, kuše, atd.). Poněkud volnější výběr je v oblasti brnění, které se občas dělí na pánské a dámské.
Prvotní pocit, že vlastně o nic nového (vztaženo k době vzniku Chrono Trigger) nejde, umocňuje i přítomnost klasických doplňkových předmětů, tzv. accessories. Ale přece jen zde něco nehraje, a tím je systém kouzel. Žádný totiž není. Namísto toho disponuje každá z postav 3 skupinami tzv. technických útoků, které sice někdy lze označit jako magické, jindy však se jedná naopak o ryze
fyzické ataky. Do tří skupin se dělí proto, neboť je lze provádět jedincem, dvojicí anebo trojicí postav, přičemž aktivace můžete dosáhnout až při "ready" stavu všech zúčastněných. Už proto je vhodné investovat získané bonusy (kupříkladu speed tab pro zvýšení rychlosti) rovnoměrně a ne pouze do jediné postavy.
Pozitivní odlišnosti, uvedené v předchozích řádcích, ve mně zanechaly rozporuplné pocity. Na jedné straně radost nad inovací dnes již "ohraného" schématu FF a na straně druhé zklamání nad absencí jakéhokoliv pokračování, i když... Proč se Chrono Trigger nedočkal stejné frekvence dalších pokračování jako konkurenční Final Fantasy? Vždyť nehledě na krásně větvený a přitom snadno pochopitelný děj i boje v něm nejsou žádnou obyčejnou kolovou mlátičkou. Jde o velmi promyšlený systém, při němž je nutné myslet mnohdy strategicky a ne jen bezhlavě útočit. Monstra (a zejména pak bossové) jsou zpravidla vybaveni odolností vůči "magickým" či fyzickým útokům, takže jejich porážka spočívá v odhalení právě toho správného léku na jejich bolest. Malá ukázka. Máte před sebou bossáka, který je doslova nezničitelný - magie takřka neúčinkuje a stejné je to při použití zbraní. Co teď? Stačí do něj pustit pár tisíc voltů v podobě blesku a rázem je odolnost ta tam a můžete se do toho pořádně opřít. Několik úderů a nestvůra je poražena. I když zas tak jednoduché to být nemusí - seslání blesku ovládá pouze Crono a ten je v závěrečné fázi hry stručně řečeno neaktivní. Bitva se stejným monstrem je v této chvíli úděsným maratónem, neboť přes podstatné zvýšení úrovní postav mu tyto pramálo ublíží.
Svět RPG však není jen pouhou bojovkou, takže pokud zrovna nesváděli souboje, ubírali se naši hrdinové světem plným hovoruchtivých lidiček a mohli tak snáze rozlousknout mnohé logické hádanky a tajemství, se kterými se cestou setkali. Přitažlivé toulky časem je zavedly do různých epoch, počínaje prehistorickou minulostí a konče přetechnizovanou, leč zničenou budoucností.
Co se grafického zpracování týče, nezadá si Chrono Trigger se svými souputníky a totéž platí o skvělé hudební kulise. Koneckonců vyšel v srpnu 1995 a tudíž se stal jednou z posledních "velkých" her, stvořených pro Super Nintendo Entertainment System. Je mi tak trochu líto, že o něm lze psát už jen v rubrice "klasika", v opačném případě bych totiž ještě více mohl rozvést příběh fantastického dobrodružství, který byl tady hráčům nabízen. Doba nás však tlačí kupředu a proti tomu nikdo nic nezmůže, ale slibuji vám, že se ke Chrono Triggeru ještě vrátím a to v připravovaném článku o pokračování po pěti letech, o před třemi roky vydané NTSC pařbě pro PSX s názvem Chrono Cross.
