Polština, ruština, angličtina, němčina, francoužština, italština, litevština, ukrajinština a další jazyky znějí tento týden barokním Kuksem.
„Kuks je barokní perla, mecenáš umění František Antonín Špork tady počátkem 18. století vytvořil barokní krajinu. Máme tu díla geniálního barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Proto nechceme umělce svazovat a téma jsme zadali velmi široké,“ vykládá organizátor sympozia Miloš Starý.
Duchovním otcem plenéru je malíř a architekt s ukrajinskými kořeny Michail Ščigol, který před sedmi lety stál u jeho vzniku. „Doufám, že najdu další střípky k pochopení podstaty a genia loci barokního Kuksu, které se snažím už dvacet let vyjádřit, a stále se mi to ještě nepodařilo,“ říká jedenasedmdesátiletý Ščigol, který žije a tvoří v Železnici na Jičínsku.
V loňském roce na plenéru vytvořil pozoruhodný autoportrét: v puntíkovaném saku maluje schody, přes rameno mu zvědavě nakukuje smrtka s kosou a opodál stojí červená kráva. „Ani na minutu jsme nezaváhali, když jsme hledali hlavní motiv letošního ročníku. Je to tak pozoruhodný obraz, že jsme ho dali i na plakát,“ podotýká Miloš Starý na schodech pod hospitálem.
Umělce tlačí čas
V kraji patrně není pro malířské sympozium vhodnějšího místa. Monumentální komponovaná barokní krajina s velkolepou barokní architekturou a plastikami Matyáše Bernarda Brauna i po staletích v umělcích vzbuzuje inspiraci.
Účastníci plenéru tvoří na různých místech barokního areálu, některé je možné zahlédnout se stojanem venku, ale většina z nich maluje v rozlehlých prostorách hospitálu. Protože je plenér časově ohraničen, tlačí je čas.
O stresu z uzávěrky, která je v pátek, den před vernisáží výstavy děl z plenéru, ale nemůže být ani řeč. „Z Kyjeva jsem si přivezl oblíbené naložené sledě, kaviár a vodku, které mi pomohou vytvořit jistě něco mimořádného,“ usmívá se výtvarná legenda, devětasedmdesátiletý Oleksandr Petrovič Milovzorov. Jednu z olejomaleb tvoří na chodbě bývalého vojenského lazaretu.
Společně se Ščigolem a architektem, keramikem a fotografem Milošem Šedivým patří k otcům zakladatelům, všichni tři jsou účastníky plenéru i letos.
Umělci na KuksuNa Kuksu tvoří i Katja Sokolova-Zyzaková z Varšavy, její dcera fotografka Manja, která plenéry dokumentuje, dcera Oleksandra Petroviče Milovzorova Oksana, jež působí v italském Urbinu, Magdalena Lazar-Masierová žijící střídavě v Polsku a ve Francii, mladá talentovaná jičínská výtvarnice – sklářka a studentka UMPRUM Dominika Petrtýlová, Litevec žijící v Německu Linas Domarackas, výtvarnice a patriotka z Kuksu Marie Bukovská, profesorka akademie výtvarných umění v kanadském Torontu Maria Gabánková, profesorka akademie v lotyšské Rize Jevgenija Loginová a její manžel Anatolij Borodkin, který loni ohromil rozsáhlým cyklem Braunův Betlém. |
První mezinárodní plenér, jenž setkávání a hledání genia loci dal tradici, se odehrál v Jičíně na konci léta roku 2011. Desítky děl tehdy představily Jičín. „Počet účastníků se měnil, ale my tři zůstávali. Přijížděli umělci z Česka, Ukrajiny, Ruska, Polska, Velké Británie, USA, Německa a Lotyšska. Myslím, že se prvotní myšlenku podařilo naplnit a v mnoha ohledech i předčít,“ říká Ščigol s paletou a štětcem.
„Na Kuksu je tolik zdrojů inspirace!“
Změna přišla loni. Pro šestý ročník sympozia pořadatelé vybrali noblesní prostředí Kuksu, kde Ščigol v roce 2002 představil svůj cyklus Se Šporkem a Braunem, v němž vzdal hold spolupráci mecenáše s barokním sochařem.
„Zatímco v Jičíně byl pro mnohé inspirací Albrecht z Valdštejna, tady se posouváme o jedno století na přímce času k současnosti a zájem umělců se upíná k další z nejzajímavějších postav českého baroka a k jejímu odkazu,“ vysvětluje Starý.
„Na Kuksu je tolik zdrojů inspirace! Mám to tady moc ráda, hlavně i kvůli lidem, kteří se sympozia účastní. Je to taková rodina. Moje letošní téma bude historická lékárna, která mě fascinuje už roky,“ vyznává se Jevgenija Loginová.
Vernisáž výstavy 7. mezinárodního malířského plenéru začíná v sobotu v 11 hodin v refektáři hospitálu. Organizátoři připravují z kukských plenérů výpravný katalog.
