Autorství mozaiky zůstávalo utajené až do přelomu letošního roku, když se na sociálních sítích objevil Československý filmový týdeník z roku 1972. A v něm autor Bedřich Šimon (1902–1988) přímo při práci v kině Jas. Objev odstartoval mnohaměsíční bádání, které vedlo až do Itálie.
„Radost, že máme konečně jméno autora, byla veliká. Netušil jsem, že se po několika měsících od příspěvku na Facebooku dostaneme přes matriku a Linkedln až k rodině Bedřicha Šimona do Itálie a k jeho pozůstalosti,“ říká Jan Slanina z Bia Central.
S objevem se pochlubil bývalé kolegyni Iloně Mach. Ta po autorovi mozaiky, která byla dlouho skryta pod červeným závěsem, pátrala už dřív, ale bez výsledku. Na autora se ptala znalců umění z Hradce i dalších odborníků. Nikdo však o autorství neměl ani potuchy. Po zhlédnutí Týdeníku bylo najednou jasno: mozaika, mající neuvěřitelných 50 čtverečních metrů, nese název Oko do celého světa.
Pátrání po materiálech z let 1969 až 1972 nebylo jednoduché. Badatelé začali na matrice s myšlenkou, že by autor mohl mít v Hradci potomky. To bylo naprosto klíčové. Zápis o panu Šimonovi, který se narodil v roce 1902, však nebyl úplný.
Důležitou informací bylo, že umělec měl dvě dcery a že v Itálii zřejmě žije jeho pravnučka. Tu se podařilo vyhledat na profesní síti Linkedln. Jan Slanina s ní navázal kontakt, jenž vyústil v červnovou návštěvu její maminky, která si na dědečka ještě pamatovala a která poslala indicie pro další hledání. Nakonec došlo i na návštěvu u rodiny umělce na jihu Itálie.
Fasáda Prioru, průčelí dětské kliniky
„Vnučka pana Šimona, Zuzana, byla velice vstřícná. Během několika dnů jsme pořídili množství fotografií a skenů děl pana Šimona. Bylo mezi nimi mnoho obrazů, skic, plastik a reliéfů, ale také fotografií děl ve veřejném prostoru. Byli jsme překvapeni, že některé jeho realizace v Hradci Králové stále stojí, denně se kolem nich chodí, ale jméno autora nikdo nezná,“ říká Slanina.
Výstava Bedřich Šimon, autor neznámýV kavárně Bio Central na třídě Karla IV. v Hradci Králové je k vidění od 9. listopadu do 31. prosince. Výstavu připravili Ilona Mach a Jan Slanina. |
Jsou to fasáda bývalého obchodního domu Prior, průčelí Dětské kliniky ve fakultní nemocnici nebo mozaika na poliklinice II.
Šimon, rodák z Hradce, působil i na Slovensku nebo v Chotěboři. Jeho díla jsou dosud k vidění také v Ústí nad Orlicí, Třinci a dalších městech.
„Při přípravě výstavy jsme se žádostí o pomoc v pátrání oslovili muzea, galerie, matriky a archivy. Pracovníci Státního okresního archivu v Hradci Králové i muzea nám pomohli najít potřebné složky a zmínky v dobovém tisku. V galeriích jsme však paradoxně velký úspěch neměli. Podle hesla ve Slovníku výtvarných umělců jsme oslovili zmíněné galerie, ale v podstatě bez výsledku,“ popisuje Ilona Mach.
V životopisu umělce je mnoho prázdných míst. Radost má však z jednoho objevu, v pozůstalosti Bedřicha Šimona byla totiž fotografie exkluzivního modelu klavíru Petrof. Avšak bez důkazu autorství. Klavír přitom získal prestižní medaili na mezinárodní výstavě EXPO 58 v Bruselu. Potvrzení autorství nepřinesl ani hradecký výrobce klavírů.
„Důkaz, že autorem návrhu byl skutečně pan Šimon, nakonec našel můj kamarád historik, jenž má přístup do některých databází. Teď jsem na stopě jednomu konkrétnímu nástroji, který před 25 lety hrál na letním festivalu v jižních Čechách,“ doplňuje Ilona Mach.
Podobných osudů uměleckých děl z období od konce 2. světové války do roku 1989 je mnoho. Některá skončila ve sběrnách nebo byla ukradena či zničena.
„Jejich umělecká hodnota přitom může být vysoká. Odstranění děl z období socialismu je v podstatě vymazáním nejednoho historického a uměleckého proudu, který s tehdejším ideologickým zřízením nemusel mít nic společného. Z veřejného prostoru totiž nezmizely jen sochy komunistických pohlavárů, ale i díla reflektující technologický pokrok a prvních cest do kosmu a také realizace, které vznikly v reakci na pobruselské období po výstavě EXPO 1958,“ říká Ilona Mach.
15. května 2019 |
