Místnosti plné plastů, metráky odpadků, vytrhané kabely, díry v podlaze, naprostá devastace. Tak vypadá vybydlený dům v ulici, kterou nedávno opustili sociálně nepřizpůsobiví.
Nemovitost je stejně jako její majitel v exekuci a město nemá mnoho možností, jak situaci řešit.
Dům se zhruba patnácti byty u hlavní silnice v problémové čtvrti se během pár let proměnil k nepoznání a je jen těžko představitelné, že by se prvorepublikovou stavbu, kde původně bydleli zaměstnanci textilky, dalo ještě zachránit. Připomíná jedno velké smetiště. Zatímco zvenku vypadá stále ještě poměrně zachovale, uvnitř se nabízí úděsná podívaná.
Místnosti jsou plné odpadků, především plastových lahví od vína. Na zemi se povalují rozbité záchodové mísy, nábytek, kočárky, videokazety i páchnoucí peřiny. Podle všeho tu přespávají bezdomovci. Kuriozitou jsou třicet let staré výtisky Rudého práva.
Na hlavní silnici létaly lahve od piva a kořalky
Všechno, co mělo nějakou hodnotu, včetně rozvodů elektřiny a radiátorů, zmizelo. Na schodištích dvoupatrové budovy chybí zábradlí, v některých místnostech jsou dokonce vytrhané i dřevěné trámy z podlahy. Na několika místech je děravá střecha.
Poslední nájemníci dům hrůzy, který do druhé světové války vlastnila židovská rodina Buxbaumů, opustili před zhruba třemi lety.
„Jakmile se tam nastěhovali sociálně nepřizpůsobiví, ostatní postupně utekli. Neustále tam byl rámus, na hlavní silnici létaly lahve od piva a kořalky. Když už se dům vylidňoval, v noci odváželi radiátory,“ vzpomíná postarší muž, který bydlí v jednom ze sousedních domů a který si přál zůstat v anonymitě.
Město po nedávném požáru zabezpečilo hlavní vchod od silnice, jinak má ale poněkud svázané ruce. Dům je podle údajů v katastru nemovitostí v exekuci, majitel je s největší pravděpodobností pouze bílým koněm, který nemovitost „koupil“, když už nevydělávala žádné peníze.
Koupit ruinu za milion?
Starosta Radim Fryčka (KSČM) přiznává, že je to velký úpický problém. „Dům je v exekuci a stále to není vyřešené. Nejraději bychom ho zbourali, ale nepatří nám. O možnosti podobné domy odkoupit jsme jednali na pracovním zastupitelstvu, k žádnému závěru jsme zatím nedošli,“ vysvětluje starosta.
Podle něj je navíc velmi obtížné přimět k jednání vlastníky podobných objektů, kteří vydělávají na sociálním bydlení. „S původním majitelem jsme se chtěli sejít, ale vůbec nereagoval. Současný vlastník není vůbec k sehnání,“ přiznává Fryčka.
Podle zastupitele Petra Hrona ale úpická radnice není v tomto směru příliš aktivní.
„Řešením je domluvit se s majitelem na odkoupení nebo dům koupit v dražbě, zbourat ho a rázem získáme pozemek, který budeme moci využít. Například pro nová parkoviště, která v Úpici chybějí. Chápu, že se veřejnosti špatně vysvětluje, že koupíme za milion ruinu, protože ji chceme zbourat. Myslím, že toho se vedení města bojí,“ říká Petr Hron (Žít v Úpici).
Problémová lokalita
Rizikových domů v podobném stavu je v Úpici více, hlavně v Regnerově ulici, . Dvě sousední budovy jsou obydlené už jen zčásti a dost možná jim hrozí podobný osud jako ruině s číslem popisným 396. Totéž platí o nedaleké bytovce v Belvederu.
Do Regnerovy ulice ve směru na Havlovice se v minulosti začali ve větší míře koncentrovat sociálně nepřizpůsobiví. Dlouhá třída se zařadila mezi nejproblémovější lokality v šestitisícovém městě. Největší problémy byly kolem roku 2013, kdy v celé Úpici prudce vzrostla kriminalita. Místní na to reagovali peticemi. Město posílilo kamerový systém i spolupráci s trutnovskými městskými strážníky, založit vlastní městskou policii ale zastupitelé odmítli.
Ještě v roce 2016 tři čtvrtiny dotázaných v průzkumu, který nechalo zpracovat město, uvedly, že se v Úpici necítí bezpečně. Jako důvod zmínily vysoký počet sociálně nepřizpůsobivých z řad romské komunity, drogově závislých či lidí bez domova.
