Příčinou letecké nehody u Slavoňova na Náchodsku, kde se v březnu zřítil vrtulník Enstrom 480 letící z Hradce Králové, byl pravděpodobně střet s ptákem. Cvičný let si vyžádal dva životy.
To sice byla událost zcela výjimečná, ale ke srážce s živočichy dochází na hradeckém letišti a v jeho okolí několikrát do roka.
Pracovníci letiště musí zbystřit od chvíle, kdy z teplých krajin začínají přilétat ptáci. Objevuje se tu i sokolník Karel Nejman se svými pomocníky. Na polích se totiž nejprve objevují velká hejna čejek, špačků či divokých i domácích holubů, kteří vyvádějí mláďata.
U vodních ploch, například u velkého písníku v sousedních Předměřicích nad Labem, mají zase základnu racci, kachny, husy či labutě. Když to utichne, nastane klid, avšak jen do doby, než se začne sekat tráva. Letos připadla senoseč na přelom května a června.
„Na jaře je aktivita ptactva vždy vysoká, protože táhnou z jižních krajin. Po zahnízdění aktivita trochu klesne, ale záhy se opět zvyšuje, protože začnou senoseče. Musíme tady být častěji. S hezčím počasím se seká tráva, a to se hned stahují ptáci za potravou sem,“ vysvětluje odborník na biologickou ochranu letišť Nejman.
Omezit vzlety a přistání letadel nyní mohou špačci, draví ptáci či vlaštovky, ale třeba i zdivočelí holubi, kteří přelétávají na statek v Ruseku. Poblíž vzletové dráhy se objevují také bažanti a koroptve. Ráno a večer jsou zase aktivní zajíci, kteří se hlavně po ránu mohou vyskytovat i na zpevněných plochách, kde se rádi suší od rosy.
Jakmile začne tráva po senosečích zasychat, situace se obvykle uklidní. Srážka letadla s ptáky či jinými živočichy může mít tragické důsledky.
„Ochrana nespočívá v tom, že bychom tady všechna zvířata ‚vymydlili‘. Jde o to, aby se s provozem na letišti příroda sžila, aby byla rovnováha a nedocházelo k nehodám. Snažíme se, aby zůstala zachována rozmanitost přírody a zároveň tady bylo bezpečno,“ říká sokolník, zatímco na trávníku v centrální části letiště otevírá dvířka korby terénního nissanu.
Raroh vyžene ptáky, orel s jestřábem zase zajíce
„Na vyhánění se převážně používají sokolovití dravci, jako jsou třeba rarozi, kteří jsou vhodní na lov ptáků. Největší problém pro letadla jsou zejména špačci, holubi či racci. Problémy mohou být i se savci, zejména se zajíci a srnkami. Na ty používám jestřáby, káně rudoocasé či orla. Dravci jsou odchováni v zajetí. Musí být zdraví a v plné síle, musí mít perfektní kondici,“ hodnotí třiačtyřicetiletý sokolník své svěřence.
Na letišti je dvakrát či třikrát týdně, v záloze má dva kolegy – dobrovolníky, kteří za něj mohou zaskočit.
Nad letištní plochou létá několik motorových letadel a vrtulníků, v trávě pobíhá rok a půl starý ohař Akim, který má za sebou první úspěšné lovecké zkoušky.
„Lovečtí psi se používají na vyhánění zvěře. Zajíci nebo bažanti se v trávě bezvadně maskují a bez psů bychom je nenašli. Většinou s sebou vozím dva nebo tři psy, ale třeba dnes jsem s sebou vzal jen jednoho. Jde o nejmenší plemeno ohařů, bretaňské, které je u nás málo známé. Zastane práci jako velký ohař, ale tím, že je poloviční, je skladnější a méně toho sežere,“ líčí Nejman.
„Má velmi dobrý nos, je pracovitý a houževnatý. Zatímco my tady stojíme, on neustále pracuje. Jezdí se mnou už od věku štěněte, protože musí být zvyklý na ruch na letišti, musí se pohybovat mezi lidmi a naučit se dostat ke zvěři,“ říká.
Sedmnáctiletý orel nese na zádech vysílačku
Z bedny na korbě auta vytahuje orla skalního. Impozantní zvíře, sedmnáctiletý Nero, si protahuje mohutná křídla.
„Používám ho převážně na vyhánění zajíců, případně srnčí zvěře, která se tu díky oplocení vyskytuje méně, ale občas se stane, že se sem dostane. Než jde do akce, nasadím mu přes oči čepičku, aby se zklidnil, a vydáváme se na plochu. Na zádech, pro případ že by se ztratil, má vysílačku, která má dosah okolo padesáti kilometrů. Na letišti mi ještě neuletěl. Pro dravce je totiž letiště velmi dobrá orientační plocha. Když se ztratí, vidí ji z velké dálky,“ předvádí dravce na ruce sokolník.
Následuje ukázka práce s rarohem jižním. Karel Nejman nejprve ukazuje vábítko s kouskem kuřete na provázku, kterým pohybuje tak, aby to imitovalo letící kořist.
„Dravec nalétává na vábítko, a tím, že na ně útočí, demonstruje útok. V přírodě, když vidí nějakou kořist, útočí střemhlavým letem,“ popisuje Nejman.
Sotva raroha vyjme z kotce, dravec intenzivně křičí. Dožaduje se tak pozornosti svého trenéra. Chvilku se rozkouká na ruce a jde na věc. Sokolník mává vábítkem a dravec na ně opakovaně nalétává.
„Ptáci vidí, že na něco útočí, a to je odstrašuje. Oni nevědí, že je to atrapa kořisti a že jenom cvičíme. Raroh je vhodný na lov ptáků, jako jsou havrani, vrány nebo i holubi,“ pokračuje sokolník.
Vrací se i k nehodě vrtulníku u Slavoňova: „Velmi mě to překvapilo, protože to bylo v poměrně velké výšce (600 metrů nad zemí, pozn. red.). Šlo zřejmě o střet s jednotlivým ptákem, což se nedá ovlivnit. Většinou ke střetům dochází při přistávání a při startu, v letu je to však minimální. Myslím si, že to byla opravdu velká smůla. V takové chvíli bohužel nepomohou ani zkušenosti pilota.“
Mokrou dráhu si ptáci snadno spletou s vodní plochou
Letištní dráha může divoké ptáky zmást, občas si ji pletou s vodní hladinou. „Stává se to hlavně, když je mokrá a leskne se. Vodní ptáci na ni sedají, protože si myslí, že to je jezero,“ podotýká sokolník, který se biologickou ochranou letišť zabývá od roku 2004.
Začínal na letišti v Pardubicích. Sokolnictví se věnuje 25 let. Kromě práce na letišti jezdí plašit nebo odchytávat holuby do měst a věnuje se také environmentální výchově ve školách.
Na letišti v Hradci Králové k žádné fatální nehodě s ptáky či zvířaty zatím nedošlo. „Máme tady dva až tři střety do roka. Zatím však nešlo o nic vážného, vždy jen o lehké poškození části stroje, třeba podvozku. Snad je to určité vysvědčení i pro nás,“ uzavírá Karel Nejman.
