Příběh rokuRudolf Paar se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE |
Celkem ovšem Rudolf Paar načal v textilní továrně v Novém Městě nad Metují na Náchodsku už pětatřicátý rok. Začínal tady jako energetik a mechanik, postupně se vypracoval na pozici technického ředitele a nyní je většinovým majitelem společnosti Nyklíček.
Zažil v továrně socialistickou éru, když ještě patřila pod státní podnik Tepna, a prošel i přelomovými polistopadovými roky. Tehdy se textilka založená roku 1883 vrátila v restituci skoro osmdesátiletému Rudolfu Nyklíčkovi, jenže firma se hned během prvního roku dostala do vážné ztráty.
Pan Nyklíček si v roce 1993 vyhlédl jako zachránce Rudolfa Paara, nakonec ho přemluvil a nezmýlil se. Dnes v novoměstské tkalcovně duní víc než šedesát stavů v nepřetržitém provozu.
Tkají tu jemný popelín pro italského výrobce košil i tkaniny pro zdravotnictví, automobilový či polygrafický průmysl. A věří hlavně na vývoj nových materiálů, třeba s uhlíkovými či stříbrnými vlákny.
"Už začátkem devadesátých let jsem viděl, co se sem hrne za šunt z Asie. Proto jsme se orientovali na technický textil, který by se nedal zvenku dovážet. Vždycky jsem chtěl, abychom byli na špičce s kvalitou. Jediná cesta je přicházet stále s něčím novým a variabilně umět splnit požadavky odběratelů," říká jednašedesátiletý Rudolf Paar.
Do podnikání by šel nejspíš znovu, hlavní výhodou Nového Města a okolí jsou podle něj kvalitní zaměstnanci v textilních oborech.
Zvláštní látky by pomohly záchranářům či letcům
V budoucnu chce prorazit s textiliemi unikátních vlastností. Už se třeba vymýšlí košile, která by poznala podle tepu a psychiky, jestli je člověk schopen jít do náročné akce. Některé látky se stříbrnými nebo uhlíkovými vlákny tu už odzkoušeli i vyráběli, například pro záchranáře.
V rámci tuzemského klastru výrobců technických textilií Clutex se účastnili výzkumu textilních materiálů, které utlumí vysokofrekvenční elektromagnetické záření. Spolupracují s Výzkumným ústavem bavlnářským v Ústí nad Orlicí a vysokými školami v Liberci a Praze.
"Sami používáme ochranné pomůcky z těchto látek, aby se kolem strojů nevytvářela statická elektřina. Máme cíl, aby se nové textilie od nás objevily u zdravotníků, hasičů a armády. Jednáme i s německou firmou o spolupráci na nových materiálech pro letectví a kosmonautiku," vysvětluje ředitel.
Výzkum a vývoj podle něj konečně podpořil i stát, který dává klastru s šestnácti firmami do roku 2016 kolem 50 milionů korun. Ty se pak mohou pustit do vývoje netračních materiálů.
Tkaniny z Nového Města jsou i v pasech
Hlavním programem závodu Nyklíček jsou však od jeho počátku technické textilie z bavlny, viskozy a polyesteru. Z hrubého ročního obratu obnášejí osmdesát procent.
Jejich tkaniny zpracovává třeba českoskalický Platex pro obaly na pasy, knihařská plátna nebo podklady pro smirkové papíry. Další tkaniny využívá břeclavský Gumotex, náchodská Rubena i obuvnické firmy, do Německa dodávají zdravotnické tkaniny.
Pro Rudolfa Paara můžete hlasovat v anketě ZDE |
Ročně novoměstská textilka prodá celkem šest milionů metrů různých tkanin. Pětina obratu připadá nyní na košiloviny. Právě o nich kdysi snil majitel pan Nyklíček jako bývalý textilák, zatímco ředitel Paar je nechtěl vyrábět jako hlavní program. Postupně se firma dostala ke spolupráci se Švýcary, posledních patnáct let dodává košilovinu pro Italy.
Textilka vypomáhá hořické Miletě po požáru
Firma provozuje přípravnu v České Skalici se snovadly a šlichtovacími stroji a v Novém Městě má tkalcovnu a čistírnu. Z původních třiceti starých stavů už nezbyl žádný, místo nich jsou nové vzduchové stavy.
"Největší obměnou procházíme od roku 2005 dodnes. Máme 64 "mercedesů" mezi stavy," vysvětluje šéf firmy s tím, že nejdražší stavy vyjdou i na 2,5 milionu korun.
Aby se stroje vyplatily, nesmí se prakticky zastavit. Jedou v nepřetržitém provozu. Od pondělí do pátku pracují pro firmu Nyklíček a od pátečního odpoledne do neděle navíc pro hořickou Miletu, jíž před Vánoci 2012 vyhořela hala. Stroje mají kvůli údržbě pauzu jen jednou za měsíc.
Firma Nyklíček dosahuje ročně hrubého obratu kolem 100 milionů korun, čistý zisk bývá od 1,5 do 2 milionů. Zaměstnává asi 95 lidí a dalších pět má ve vedení. Loňské výsledky ovlivnila výměna strojů za provozu, takže hrubý obrat bude kolem 95 milionů a zisk kolem 600 tisíc. Firma investovala vloni do vybavení 6,5 milionu korun.
Z novoměstských textilek přežila jako jediná
Továrna prošla průběžnými krizemi v českém textilním průmyslu, kdy krachoval jeden podnik za druhým kvůli levnému dovozu. Světová finanční krize od roku 2008 pro textilku nebyla vážným zvratem.
"Já o krizi nevím, nás se až tak nedotkla. My jsme se přizpůsobovali trendům po dvacet let. Textil v Česku jde nahoru. Co přežilo, má budoucnost," míní ředitel.
Z novoměstských tří textilek přežila Nyklíčkova továrna jako jediná. Další dvě s moderním vybavením se také vrátily restituentům, ale skončily nezdarem. Nyklíčkův závod měl z nich přitom nejhorší startovní pozici kvůli zastaralým strojům a Rudolf Paar ho kdysi dokonce radil zavřít.
Firma slaví dvacet let, uvažuje o stavbě haly a pořízení novějších technologií.
"Je to výhra, že jsme se udrželi, hlavně když vidíte třeba vybagrované díry po někdejší náchodské Tepně. Mohla jsem si vybrat, v které novoměstské textilce zůstanu a rozhodla jsem se během pěti minut podle lidí, kteří šli sem do vedení. Teď jen doufám, že nás konečně čeká rok, kdy nebudeme měnit žádné stroje za provozu," říká Ivana Novotná, která vede výrobu a ve firmě je dvacet let.
Rudolf Paar už myslí na důchod, ale zatím stále řídí finance, rozvoj i investice. Ve vedení už má syna, který se stará o obchod, marketing, příze i nové materiály. Budoucnost vidí v mladém kolektivu, který bude vytvářet nové tkaniny s vysokou přidanou hodnotou.
"Lidí kolem mě v práci bývá moc, tak se rád jezdím uklidnit na chalupu do Olešnice v Orlických horách a třeba štípu dříví na zimu. Musel jsem přestat s tenisem, ale rád si zahraju golf, protože to je příjemná procházka přírodou," říká Rudolf Paar, který si nejvíc oblíbil devítijamkové golfové hřiště v Libranticích u Hradce Králové a ročně stihne i dvacet turnajů na různých hřištích.
