Jestliže pořadatelé už dlouho dopředu hovořili o tom, že letošní ročník je nejdražší a tedy i nejnabitější, první den jejich slova jen potvrdil. I s dalšími velkými jmény v lineupu, který se uzavře až v neděli v noci, bude mít přehlídka v Parku 360 co dělat, aby překonala skvělý (nejen) metalový čtvrteční večer.
Hraví punkeři Anti-Flag, britští Architects i pop-rockeři Simple Plan by na většině jiných festivalů platili za nejobletovanější hvězdy. Jenže ti všichni na bývalém vojenském letišti publikum spíš jen naklepávali a macerovali před závěrečnou grilovačkou v podání jedinečně zvrácených a nelítostných Slipknot.
Jenže to zdaleka nebylo vše. Neopakovatelnou tečku obstarala indická parta z Nového Dillí, jež má podle všeho před sebou obrovskou budoucnost. Jméno kapely je nanejvýš vhodné si zapamatovat - Bloodywood.
Ale zpět do podvečerní přípravy a tenderizování obecenstva. Mimochodem: organizátoři připravili město až pro 40 tisíc fanoušků a davy v areálu napovídají, že k této metě hradecká přehlídka nikoli klopýtá, ale spíš se nezadržitelně řítí. Plná parkoviště, šňůra aut a taxíků před branami letiště, nadupaný kemp a fanoušky napěchovaný Park 360. To byl obrázek prvního dne. Ale také dobře zvládnuté odbavování „cestujících“, obdivuhodný pořádek po stádu rockerů a mnohonárodnostní guláš.
Neproniknutelný zvuk Architects
Večerní program před Fat Lady - tedy obřím hlavním pódiem s masivní hudební aparaturou - otevřeli Architects. Jejich vystoupení zpestřila dravá exhibice helikoptéry Cobra. Tato neplánovaná ukázka byla pohříchu víc vzrušující než na maximum vytuněný hluk kapely z Brightonu, který zblízka trhal vnitřnosti a z větší dálky splýval v jednu velkou kanonádu nerozpoznatelných nástrojů.
Bohužel to svými dlouhými proslovy nezachránil ani Sam Carter. Architects a jejich neproniknutelný zvuk spíš nasadili brouka do hlavy mnoha majitelům triček s nápisem Slipknot, tedy kapely, která je měla za necelé dvě hodiny vystřídat.
Pauzu naštěstí vyplnili „plážoví“ Simple Plan, byť místo pouhé výplně na druhém pódiu servírovali poctivou, líbivou a hlavně skvěle odpracovanou a nadšenou pop-rockovou show. Zvukaři se tentokrát vyznamenali, ostatně stejně jako kanadská kapela, jež zahrála své největší hity, do publika nejen vypustila velké nafukovací balóny, ale i očekávání první megastar.
Slipknot přiletěli tryskáčem
Pořadatelé pro soukromý tryskáč Slipknot zajistili přistání v Pardubicích, obecenstvo zase vroucí kotel a zvukaři vyladili aparaturu „Tlusté Dámy“ tak precizně, že obavy z mohutné hlukové změti předkapely Architects se rozplynuly už během úvodního hitu The Dying Song.
Slipknot přiletěli bez kapelníka Shawna „Clowna“ Crahana. Ten se rozhodl být nablízku manželce trpící Crohnovou nemocí, tedy autoimunitním zánětlivým onemocněním trávicího traktu. Absence člena známého též pod číslem #6 však naštěstí během devadesátiminutového nářezu vůbec znát nebyla. Slipknot umí prodávat metalové trýznění vskutku dokonale.
Utrpení frontmana Corey Taylora je jednou věrohodné, pak se ale promění v agresivní saň a v písni People = Shit šel až strach o jeho zdraví. Slipknot tu jsou již dvě desetiletí. Byli to oni, kdo dal v novém miléniu najevo kapelám Metallica, Slayer, Anthrax nebo Megadeth, kdo je tu nový alfa samec. Hrůzné masky a oheň jsou jen na efekt.
Skladby z nového alba The End, So Far, hity z eponymního alba Slipknot nebo kusy z nahrávky All Hope is Gone byly přepychově vycizelované hudebně i dramaturgicky. Taylor ze sebe během první poloviny sypal jeden hit za druhým, odpustil si i obvyklou lavinu „motherfuckerů“ nebo proslovy o publiku, „které je členem rodiny“. Brzy padesátiletý frontman se však nezadýchal ani v té druhé polovině a jeho mluvené slovo - či spíš sípavý chraplák - dodávalo démonické show další grády.
Bloodywood jako opravdový vrchol
Dokonalé metalové „utrpení“ a muzikantsky brilantní vystoupení orámoval nezbytný oheň. Mnozí zmámení fanoušci na ploše vstřebávali koncert roku, ale v cirkusovém šapitó se mezitím schylovalo k opravdovému vrcholu prvního dne. Už jen rozcvička, kroužek a la Nagano a hlasité týmové hecování v zákulisí napovídaly, že Bloodywood nepřijeli své vystoupení pouze odehrát.
V tu samou dobu bylo ve stanu vzdušno, pár desítek lidí a příjemná únava z ušního průplachu od Slipknot. Po jedné hodině, kdy vyslanci metalu z kromobyčejně hudebně přeslazené a absolutně nemetalové Indie přidávali, se před pódiem mačkal nadšený dav.
Fanoušci, kteří ve většině případů ctí pravidlo Rock For People, že konec je na minutu daný a utrum, ještě dlouho vyvolávali skupinu z Nového Dillí. Bloodywood začínali coby kapela parodující současnou hudební scénu. V roce 2017 vydali vlastní nahrávku skladby Heavy od Linkin Park s podtitulem „jak Heavy mělo původně znít“.
Debutové album s vlastními písněmi Rakshak vyšlo vloni a Indové do rapmetalu zapustili i flétnu a buben Dhol. Ačkoli to mnozí fandové Slipknot asi neuslyší rádi, hodinová seance s Bloodywood byla opravdovější, ještě živelnější a upřímnější. Škoda jen, že kapela zatím vypotila jen jedno album se stopáží 47 minut. Ukázalo se, že pro publikum Rock For People je to příliš málo.
