Lze tušit, o čem nový autorský projekt režiséra Braňa Holička a hradeckého Klicperova divadla nebude. „Odolali jsme pokušení inscenovat divadelní verzi Entropy, se všemi zábavnými stereotypy, pány s knírky, tureckými záchody a plesnivými sýry. Nepůjde ani o průlet bohatou historií s dramatickými zvraty, vzniky a zániky pyšných říší, válkami, rozkvěty a úpadky, nemíříme ani do sídla evropského parlamentu,“ říkají režisér i jeho dramaturg Tomáš Jarkovský, spjatý i s hradeckým Drakem. Jaká tedy bude jejich Evropa, která má v sobotu na velké scéně předpremiéru a v neděli večer premiéru?
„Zkusíme chvíli mluvit o Evropě jako o společenství lidí, o společenství, které cítí ohrožení. Strach. Ale z čeho? A o co?“ ptají se.
Jejich Evropa je jako zahrádkářská kolonie mezi železničními tratěmi. Malé zahrádky na sebe navazují v těsném sousedství, některé jsou sice upravenější než jiné, ale celé dohromady je to útulné, přehledné a snad až trochu ospalé. Svou zahrádku tu má třeba emeritní profesor germanistiky (Jan Bílek), starší paní (Lenka Loubalová) si sem na čerstvý vzduch jezdí třídit svou sbírku igelitových tašek, mladý pár (Natálie Řehořová a Vojtěch Dvořák) si přestavuje chatu po babičce na útulné bydlení a další mladík (Jiří Panzner) doufá, že si tady vyřeší svůj choulostivý problém. Kolem v nepravidelných intervalech duní vlaky.
Evropa Braňa Holička, držitele Ceny Alfreda Radoka za talent roku, jehož domovskou scénou je Studio Ypsilon, je autorskou inscenací, která vznikla při zkouškách.
„Neexistoval text a na začátku bylo dané pouze téma. Je to de facto společná snaha osmi lidí přijít na to, co je to vlastně dnešní Evropa, a zároveň snaha zachytit náladu, kterou mají současní Evropané,“ říká Holiček. Téma mu nabídl umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek už před půldruhým rokem.
„Jen tak nadhodil, že by ho zajímalo téma Evropy obecně. Měl pocit, že je vhodné s ohledem na přístup, jaký já mám k procesu vzniku inscenace, a že by to pro mě i pro herce mohl být dobrý impulz ke společné tvorbě. A ukázalo se, že měl pravdu. Navíc celý nápad vznikl v době, kdy se ještě vůbec neobjevovaly novinové titulky o uprchlické krizi a celá situace v Evropské unii nebyla tak vyostřená. Byla to tedy neuvěřitelná náhoda nebo spíše prozřetelnost uměleckého šéfa, který dokáže odhadnout, jaké téma bude za nějakou dobu naší společností rezonovat. Dostal jsem to tedy jako zadání, ale čím více se blížilo zkoušení, tím více jsem měl pocit, že je to trefa do černého,“ přiznává režisér.
Dramaturg Tomáš Jarkovský s ním už před lety dělal v jeho domovské Ypsilonce inscenaci Demo Demokracie.
„Byla o potřebě diskuse a naší neschopnosti ji nějak smysluplně vést. Tehdy se zrovna rozjížděla kampaň k prvním přímým prezidentským volbám a všude bylo najednou cítit, jak je společnost rozdělená. Dneska se ty příkopy zdají být ještě hlubší a nejspíš to není jen český problém. Přesto se mi zdá užitečné dívat se na něj odsud. Protože co se to vlastně děje? Těch démonických uprchlíků je na našem území asi sto. Přesto to stačí, aby plnili nejen přední stránky noviny, ale aby se - kvůli nim? - už začínala zaplňovat i náměstí, na kterých vidíme pochodovat lidi nesoucí šibenice, ve veřejném prostoru se mluví o kalašnikovech, na komunitní centrum létají zápalné lahve a oslavy sametové revoluce se v prezidentské režii mění na náckovskou demonstraci,“ říká dramaturg a dodává, že na strachu z neznámého není nic špatného.
„Ten je pochopitelný. Máme se ale kvůli němu začít bát taky sebe navzájem? Nebo dokonce sami sebe?“ podotýká.
„Evropa je prostředí, místo, kultura, pilíř a stará dáma, ve které žijeme a kterou společně spravujeme, takže by nás proto mohla zajímat. Kromě tématu jako takového by diváky mohla nalákat přímo podoba naší inscenace, protože jsme se snažili přijít na nějaký tvar, který nebude úplně předvídatelný, a myslím, že se nám to povedlo. Je to trochu extrémní tvar, tak uvidíme, co to udělá s diváky. Minimálně by to mohlo být zajímavé,“ dodává režisér.
Na inscenaci se podílejí scénograf Nikola Tempír, kostýmní výtvarnice Petra Vlachynská a choreografka a tanečnice Lucia Kašiarová.
