Krátce po půl deváté ráno se na parkovišti u kapličky v centru Pece pod Sněžkou srocuje několik desítek lidí. Poutníky vítá Krakonoš a rozdává koláče. Chvíli před devátou přijíždí exprezident Václav Klaus, který patří k nejvěrnějším účastníkům pouti. Nedlouho po něm přichází i jeho syn s rodinou.
Když nová starostka Pece pod Sněžkou Ilona Karlíková (SNK Velká Úpa – Pec pod Sněžkou) zavelí, skupina se vydává na cestu. V davu jde i několik strážců národního parku a členů horské služby.
„Na Sněžku chodíme, protože svatý Vavřinec je patron Krkonoš. Je to už dlouhá tradice a jsme moc rádi, že dneska vyšlo počasí, protože teď nám Krakonoš trošku zatápěl,“ přiznává starostka, že být pouť o den dříve, stoupali by výletníci v hustých provazech deště.
Počasí v Peci je takřka ideální. Teploměr ukazuje 12 stupňů Celsia a na obloze se pohybuje jen pár mraků. Podle předpovědi však má kolem poledne na Sněžku přijít prudký liják a teplota spadnout k 8 stupňům. Někteří si tak v batohu nesou teplé bundy.
Když procházíme kolem dolní stanice lanovky, odpojuje se malá skupinka, kteří si na cestu Obřím dolem netroufají. U lanovky je zatím nezvykle prázdno, to se však brzy změní. Pokračujeme dál po asfaltové cestě až k Boudě pod Sněžkou, kde na poutníky čeká občerstvení. Kdo dosud volil pomalejší tempo, má příležitost vrátit se do hlavní skupiny.
„Tady je první zastávka a pak už se stoupá nahoru na Sněžku. Samozřejmě někteří ze zdravotních důvodů, ač v minulosti chodili pěšky, jedou raději lanovkou, někdo dojde sem a pak se k lanovce vrátí,“ říká starostka, když se od skupiny odpojuje Václav Klaus starší.
Na Sněžku se o pouti znovu vydal i bývalý prezident Václav Klaus. (10. srpna 2023)
Ve svých 82 letech raději volí lanovku, zatímco jeho syn s rodinou pokračuje dál po kamenité cestě.
„Trochu jsem si to zkrátil a myslím, že už si to budu zkracovat. Ale pár kilometrů jsem dneska ušel. Jsem rád, že jsem tady. Je to pro mě 10. srpna vždycky povinnost. Je dobře, že to město Pec drží a že sem lidé chodí,“ vysvětlí později bývalý prezident, až se znovu setkáme u horní stanice lanovky.
Nekonečný finiš
Za kapličkou v Obřím dole končí asfalt a začíná horská cesta. Zprvu jde o celkem pohodový výletní profil, ale to se změní. U dolu Kovárna, asi ve třetině cesty do Obřího sedla, už šlapeme po pořádných balvanech. Než se dostaneme k vodopádům Rudného potoka, máme pocit, že už bychom měli být na vrcholu.
A to nás to nejtěžší ještě čeká. S některými tvářemi se střídavě předháníme. Jednou odpočívá jeden a druhý ho předejde, po chvíli se karta obrací.
„Hlavní je udržet tempo,“ slyším za sebou staršího muže, který dává instrukce dětem.
„Dneska se šlape dobře a dobře se dýchá. Kopec je to teda prudkej, ale je to prima. Počasí vyšlo skvěle,“ říká další poutník, když mě míjí na jedné z odpočívek.
Poslední třetina cesty k Obřímu sedlu se zdá nekonečná. Ještě támhle ten horizont, ne, tak ještě jeden. Taky ne. Když se konečně vydrápeme do sedla ke Slezské boudě, připadáme si jako někde na náměstí.
Z malých skupinek je rázem velký dav. Právě tady se mělo české procesí v 11 hodin setkat se skupinou z Polska. Přicházíme však nahoru s téměř 20minutovým zpožděním.
Po polské cestě přijíždí několik terénních aut, v jednom polští turisté poznávají legnického biskupa Andrzeje Siemieniewského. Všímám si, že kolem mě prochází Václav Klaus mladší, kterého jsem nechal za sebou u vodopádu.
Raději zkratkou, nikoli pohodlně
Když přicházíme k vrcholovému stoupání na Sněžku, opouštím původní záměr jít delší, ale zato pohodlnější cestou pro auta a odbočuji na řetězovou stezku. Po chvíli začínám litovat. Míjím vyčerpané turisty, kteří si se mnou vyměňují prázdné pohledy. Zastavuji snad po každých třiceti metrech.
„Tady odsud už se otevírá pohled na Ještěd, díky té stavbě je dobře rozeznatelný,“ říká svým parťákům liberecký hejtman Martin Půta (SLK), když mě předbíhají.
Cyklistickým žargonem řečeno mu skáču do háku a snažím se udržet. Po chvíli ale ztrácím přehled, jestli je ještě přede mnou. Když před sebou vidím posledních 50 metrů, doslova počítám tyče, které drží řetězy a také sítě proti turistům, kteří v minulosti nerespektovali zákazy opouštění cesty. Tři, dva, jedna, vrchol. Je přesně 12 hodin a u kapličky začíná mše. V převážně polském davu poznávám některé tváře z výstupu.
„Je to velké převýšení, ale nahoře odměněné krásnými výhledy jak do Polska, tak do Čech. Chodím pravidelně a myslím, že společná svatovavřinecká bohoslužba za Krkonoše a záchranáře je docela dobrá příležitost potkat tady polské přátele,“ říká na vrcholu Martin Půta.
Je dobojováno. Zpátky dolů se pojede lanovkou. Když sjedeme dolů do Pece, nestačím se divit. U dolní stanice lanové dráhy se táhne dlouhý had turistů, kteří se chtějí nahoru dostat bez potu a dřiny. Fronta je mnohonásobně větší než ranní zástup poutníků.
