Odhalení pamětní cedule se ujali dva žáci, kteří společně s učiteli provázeli celým odpolednem. Poslední slovo patřilo herci Miloni Čepelkovi, který citoval slova z Kosmické písně „To přece není ostuda, když píšu jako Neruda.“
Tělocvična základní školy praskala ve švech, na slavnostní odhalení dorazili děti, rodiče i babičky. Nápad dovézt Járu Cimrmana do Hradce Králové dostal ředitel školy Petr Lehký.
„Nápad se zrodil na pedagogické konferenci v Brně, které jsme se s paní zástupkyní účastnili. V době jejího konání probíhala na Špilberku výstava Půlstoletí s Cimrmanem. Vzhledem k tomu, že oba dva Járu Cimrmana téměř ctíme, ani chvíli jsme neváhali, obětovali jsme část odborného programu konference a vydali na Špilberk. Výstava skýtala spoustu zajímavostí, ale jedna fotografie nás upoutala nejvíce. Stálo na ní: V tomto hostinci Jára Cimrman český génius pravděpodobně nikdy nepřenocoval. To nás zaujalo natolik, že se v našich hlavách zvolna začínala rodit myšlenka, že by nebylo špatné, mít podobnou ceduli i na naší škole,“ uvedl Lehký.
Zdeňka Svěráka považuje za jednoho z Cimrmanových duchovních otců, proto si dovolili mu napsat, zdali by s naším nápadem souhlasil.
„Přišel nám rukou psaný dopis, kde stálo, že proti pamětní desce nemůže být námitek, je výstižná. Jediný problém byl s účastí herců z Divadla Járy Cimrmana na jejím slavnostním odhalení,“ pokračoval ředitel.
Cílem bylo pochopit inteligentní humor i kouzlo českého jazyka
Cimrmanovský herec Miloň Čepelka přiznal, že největší problém bylo najít vhodné datum: „Do Hradce jsme dorazili, protože dneska tu ještě hrajeme v Klicperově divadle. U této příležitosti jsme dorazili i sem.“
Minulý rok oslavila škola 111 let od svého založení, letos chtěli kantoři něco pompézního, a tak uspořádali projektový den s názvem – Jára Cimrman.
„Projektové dny na naší škole nejsou žádnou novinkou. Tímto způsobem jsme slavili například 17. listopad, obě světové války, založení Československé republiky i Velký pátek. Státní svátky a slavná jména byla vyčerpána, tedy nezbýval nikdo jiný než samotný český génius Jára Cimrman,“ popsal Lehký.
Žáci byli celé dopoledne Cimrmanovi na stopě. Dozvídali se o něm nové informace, čekaly je různé aktivity. Cílem bylo dozvědět se o Cimrmanovi co nejvíce, pobavit se, pochopit inteligentní humor a kouzlo českého jazyka, kterým Cimrmanovi tvůrci oplývají.
Herci z divadla Járy Cimrmana hýřili po příjezdu do školy stále velkým optimismem. „Podle toho, jak se koukáme do hledišť, kdekoliv hrajeme, tak se zdá, že je o něj stále velký zájem i u mladší generace. To nás těší,“ poznamenal Miloň Čepelka, který Cimrmanovi zasvětil celý život, a doufá, že další generace ho budou následovat.
Plánování a přípravy na odhalení pamětní cedule zabraly škole devět měsíců. Na začátku, stejně jako při divadelních představeních, nemohla chybět přednáška o Cimrmanovi. Tentokrát o tom, zda ve škole byl, nebo ne. Před samotným odhalením zazpíval školní sbor.
