Říká se, že není žalostnějšího místa než opuštěné divadlo. Kvůli koronaviru muselo Klicperovo divadlo zrušit premiéru Albeeho klasiky Kdo se bojí Virginie Woolfové, kterou s Filipem Richtermocem či Zorou Valchařovou Poulovou připravil režisér Michal Hába. Nebude ani opulentní červnový festival Divadlo evropských regionů.
„Je to bezprecedentní situace, ani za protektorátu nebyla zavřena všechna divadla. Divadlo je dlouhodobě plánovaná záležitost. Já před zavřením plánoval podzim roku 2022, a jak chcete plánovat, když nevíte, co bude pozítří,“ říká umělecký šéf Klicperova divadla a režisér Pavel Khek.
Co divadlu nejvíc chybí? „To je jednoduché - diváci. A nemyslím ani tak ty ušlé tržby, ale ten základní fakt, že divadlo vznikne až součtem dvou veličin, herců + diváků. Chtěli jsme 30. března vydat dramaturgický plán na příští sezonu, ale stále čekáme. Jednak by si jej nyní nikdo nevšiml a hlavně nevíme, zda jej budeme schopni dodržet. Ale plán je hotov, a jsem přesvědčen, že se diváci mají nač těšit,“ uvádí Khek.
Do prázdnin by chtěl, aby se nazkoušely inscenace Tři kamarádi a Doma, jsem zlato, které měly mít premiéru v květnu. „Jejich premiéry bychom přesunuli na září. Pro herce zkrátíme divadelní prázdniny, abychom byli na - doufejme - zářijový provoz plně připraveni,“ míní Khek.
Snaha neztratit kontakt s těmi nejvěrnějšími stojí za úspěšným streamem Podkroví Live. Hlavním průvodcem a zpěvákem je Jan Vápeník.
Bojím se strachu. Strachu, že se lidé budou bát jít za kulturou.
Pavel Khekumělecký šéf Klicperova divadla a režisér
„Ani nemyslím na to, jaký je stav, jestli takový, nebo makový. Dopoledne se učím s dětmi, chystám oběd, protože žena pracuje z domova. Odpoledne připravujeme s Martinem Sedláčkem klicperácké streamy. Máme za sebou přes dvacet dílů, ve kterých se objevila část uměleckého souboru, ale i sufleři, inspicienti, osvětlovači a zvukaři. Podívali jsme se do katakomb pod divadlem i na půdy a střechu. Zpívá se, čte, cvičí, soutěží, prostě je to taková půl až třičtvrtěhodina s Klicperas. A hlavně je vidět, že divadlo i v této těžké době vyvíjí aktivitu a chce se s diváky spojit,“ uvádí herec.
Pro své duo Malou Sadu napsal tři písničky a další má rozdělané. „Mrzí mě, že jsem zatím přišel o zkoušení s Honzou Holcem, na to jsem se moc těšil a těším. Věřím, že to bude. Mrzí mě, že jsem přišel o koncerty v klubech i na festivalech v létě. Byla to určitá finanční injekce do rodinného rozpočtu. Ostatně mám plat v divadle. Díkybohu nejsem na volné noze, tihle kolegové to teď mají hodně těžké,“ lituje je Jan Vápeník.
Přiznává, že se bojí hysterie: „Bojím se, aby se z nás nestala masa ovládaná strachem. To už tu bylo. Buďme zodpovědní k sobě i k druhým, nosme roušky a ono to co nevidět skončí. Potom se uvidíme buď v Klicperáku nebo s Malou Sadou nebo, na což se těším nejvíc, na točeném.“
Pavel Khek dodává, že i on se snaží strach nemít: „Bojím se právě strachu. Strachu, že se lidé budou bát jít za kulturou, že strach vyvolá spoustu animozit, ale musím říct, že zatím obdivně pozoruji, jak se naše společnost s touto krizí vyrovnává. A pevně věřím, že se Klicperovo divadlo v dohledné době otevře.“
Drak spustil online projekty
Drak nejprve premiéru steampunkové maňáskové grotesky Šípková Růženka odložil kvůli zranění, pak už zasáhl nouzový stav. Kdy bude třetí pokus, nový ředitel divadla, dramaturg Tomáš Jarkovský zatím neví.
„V lednu jsem nastoupil do funkce jako ředitel a počítal s tím, že se budu muset spoustu věcí naučit, dozvědět se, osvojit si. To teď ale platí na druhou. Na druhou stranu jestliže krizové mezní situace mají schopnost odhalovat skutečný stav věcí, tak mě tahle šlamastyka jen utvrdila v tom, jak šťastný jsem, že v Draku můžu být. Protože mít možnost spolupracovat s lidmi, kteří v Draku jsou, je privilegium a teď si to uvědomuju ještě víc než jindy,“ uvádí.
Za měsíc Drak odvysílal deset záznamů inscenací ze stávajícího repertoáru a připravil video četbu na pokračování z knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka? Pětadvacet kapitol načetlo pětadvacet zaměstnanců divadla, každý den se zveřejní jedna kapitola.
„Všechny zveřejněné kapitoly jsou přístupné i zpětně na YouTube kanálu divadla či v aktualitách na webových stránkách. Celkově sledovanost online přesáhla deset tisíc zhlédnutí,“ uvádí Martina Marková z divadla.
„Bez ohledu na to, jak příznivé reakce získáváme, a jsme za to vděční, si ale čím dál víc uvědomuju a sám na sobě pozoruju, jak mě to frustruje. Nechci si stěžovat, vím, že spousta lidí má daleko vážnější, existenčnější starosti, a připadal bych si trapně, kdybych je měl srovnávat s těmi svými, ale přesto: Mým povoláním je divadlo a nic z toho, čím se snažíme momentálně suplovat naši činnost, se jeho podstatě ani vzdáleně neblíží. To nejsou ani amarouny, spíš jejich stíny,“ říká Jarkovský.
„Proto nejvíc energie věnujeme plánování toho, co budeme dělat, až se budeme moci vrátit k normálnímu fungování. A s tím souvisí i mé největší naděje i obavy. Myslím si, že se ukázalo, jak moc je živá kultura pro život obce, města a společnost důležitá. Že najednou chybí i těm, kteří si nemysleli, že by jim někdy chybět mohla. Vnímám, že jsme získali řadu nových příznivců, kteří zaregistrovali, oč se v krizi snažíme a co děláme. To mě naplňuje optimismem. Mám jen strach z toho, jak dlouho a do jaké míry nám tu ještě bude covid-19 zatápět a kdy se budeme moct vrátit k tomu, proč existujeme – tedy hrát živě divadlo živým lidem, teď a tady, z očí do očí,“ dodává Jarkovský.
Lektorské oddělení vytvořilo k záznamům inscenací pracovní listy a se scénografkou Terezou Vašíčkovou připravuje Ateliéry na doma, návody na tvůrčí dílny, jak si vyrobit stínové divadlo, draka z přírodních materiálů.
„Velmi mile nás překvapil zájem škol o náš online projekt. Pedagogové základních a středních škol i dětských dramatických souborů nás kontaktují s prosbou o opětovné sdílení záznamů inscenací, které používají ve výuce. Mám jen strach, jak tahle krize dolehne na ty, kteří nemají tak silné zázemí jako my. Na provozovatele klubů, kin, galerií, kulturních center. Na umělce na volné noze a na zástupce dalších profesí, kteří se ze dne na den ocitli bez práce a nevědí, kdy tenhle stav pomine,“ míní ředitel.
Jitro neodletělo do USA
Profesoru Jiřímu Skopalovi, sbormistrovi Jitra, chybí pravidelné zkoušky se sborem i se studenty na hradecké univerzitě.
„Od 23. března do 5. dubna jsem měl s hlavním sborem vystupovat v New Yorku, Montaně a Coloradu. Bylo velice obtížné vše odřeknout týden před odletem. Jako náhradu za neuskutečněný koncert v Big Sky nazpívala naše děvčata společně s několika studenty z Montany známou skladbu Bedřicha Smetany Má hvězda,“ říká sbormistr. Vše lze slyšet na Facebooku Jitra.
„Strach nemám. V současné době mi zpěváci Jitra posílají nahrávky svého hlasu nově studovaných skladeb, já je hodnotím a výsledky zapisuji do našich běžných přezkoušení. Práci v Základní umělecké škole Jitro zahajujeme individuálními hodinami v pondělí 11. května, od 25. května začínáme zkoušet v kvartetech. Pilně se připravujeme na natáčení CD Petr Fiala a Jitro, na koncerty v Broumově, Praze, Hradci Králové a na koncertní zájezdy do Německa v září, v listopadu do Spojených států a na prosincovou Francii. Jsem optimista, věřím, že situace nám to již umožní,“ míní Skopal.
Aby pandemie neposílila zlé síly
Rychnovský rodák Jan Jirásek je jako hudební skladatel na volné noze zvyklý pracovat v domácím studiu.
„Takže se mě tyto vynucené změny nijak dramaticky nedotýkají. Pochopitelně mi chybí setkávání se širší rodinou, přáteli a kolegy. Velmi obdivuji, jak se česká společnost pod tlakem koronaviru semkla, lidé si pomáhají, povzbuzují se, šijí roušky, rozvážejí jídlo a dělají mnoho dalších užitečných dobrovolných akcí. To mě naplňuje hrdostí a optimismem. Obrovský dík patří zejména zdravotníkům. Jsou to stateční lidé. Zároveň intenzivně prožívám osudy těch, které pandemie připravila o práci nebo poškodila jejich podnikání,“ uvádí skladatel světového renomé a doufá, že se situace brzy uklidní.
„Až to skončí, chci především dokončit hudbu k filmu režiséra Juraje Jakubiska Perinbaba 2, natáčet hudbu s orchestrem v tuto chvíli není bohužel možné. Hned poté mě čeká práce na hudbě k novému filmu režiséra F. A. Brabce, se kterým jsme před lety natočili film Kytice. Po vlídném přijetí mé opery Broučci se objevuje možnost práce na nové opeře, zatím je příprava celého projektu na úplném začátku,“ uvádí Jirásek.
V červenci by měl učit na mezinárodních skladatelských kurzech ISAM v Německu, koncem října odlétá na festival do Miami, kde královéhradecký sbor Jitro s dirigentem Jiřím Skopalem uvede jeho sborové skladby.
„Přiznám se, že se bojím o zdraví svých blízkých, ale i o to, aby pandemie neposílila i ty zlé síly v naší společnosti. Věřím, že pozitivní energie, kterou jsme vytvořili, se přenese i do doby postpandemické a nedovolí populistům a manipulátorům ji zneužít a profitovat z ní,“ uvádí skladatel.
