Podnikatel Josef Wenke otevřel velkolepý obchodní dům s rozměrnými výlohami na hlavní ulici v Jaroměři v květnu 1911. Inspiroval se velkými obchody v Praze, Drážďanech i Vídni. Přizval tehdy ještě neznámého třicetiletého Josefa Gočára, který propojil klasickou architekturu, secesi a začínající kubismus.
Vznikla budova s funkcionalistickou železobetonovou a sklo-ocelovou konstrukcí, která dnes platí za jedinečnou stavbu české moderny. Od roku 2017 je národní kulturní památkou. Od té doby se také připravovala rozsáhlá oprava.
„Rekonstrukce byla nutná kvůli stavu Wenkeova domu i kvůli stavu čp. 91, který se nikdy neopravoval. Samotný Wenkeův dům prošel dílčí rekonstrukcí v osmdesátých letech zásluhou tehdejšího ředitele Pavla Mertlíka, ale od té doby již značně zpustl, nebyla zde stálá expozice, nebyly racionálně využity všechny prostory,“ vysvětluje religionista a archeolog Rudolf Havelka, který vede Městské muzeum v Jaroměři šest let.
Sousedící dům, v němž Wenkeovi kdysi bydleli a kde mělo muzeum zázemí, byl v havarijním stavu. Potíž byla i s tím, že velkorysou Gočárovu budovu nebylo možné přes zimu vytopit.
Hluboké okouzlení
Právě ředitel muzea získal ke spolupráci Davida Vávru, popularizátora moderní architektury a průvodce Šumnými městy. Ten zpracoval studii a pak s Jiřím Hendrychem i projekt. Architekt se při prohlídce bývalého obchodního domu nadchl natolik, že ponoukl ředitele, že prý peníze budou vždycky a ať je zkusí sehnat.
„Když jsem tu byl poprvé, něco tušit dala už vnější fasáda. Když jsem pak otevřel dveře a viděl ten půlkruh otevřený nahoru, byl jsem v hlubokém okouzlení. Je to jedno z největších architektonických překvapení, které jsem v Čechách zažil,“ vzpomíná David Vávra.
V půli roku 2020 muzeum oba domy vyklidilo a ponechalo je stavbařům. Návštěvnický okruh, který Vávra navrhl od dvorka po půdu, propojil dřívější expozice s dosud nepřístupnými prostory. Zmizely stísněné kanceláře i přeplněné depozitáře, místo nich jsou výstavní sály, dětská dílna či přednáškový sál.
Do někdejšího sklepa přestavěného na kryt civilní ochrany se nastěhoval depozitář. Minulostí je i zarostlý dvorek se starou garáží, tady vzniklo dlážděné prostranství s posezením, altánem a netradičním kubistickým pískovištěm.
Neděle s Davidem VávrouV neděli 26. března od 15 do 19 hodin se muzeum slavnostně otevře pro veřejnost. Návštěvníci si projdou oba domy, v 16:30 pořadatelé odhalí pamětní desku Pavlu Mertlíkovi, již zesnulému řediteli zdejšího muzea, který stál za rekonstrukcí Wenkeova domu v osmdesátých letech. Od 16:45 následuje vernisáž výstavy Socha v hlíně, věnované tvůrcům kolem kohoutovské keramičky Jarmily Tyrnerové. V 17:30 zájemci mohou debatovat s architektem Davidem Vávrou, památkářkou krajského úřadu Tamarou Baudišovou a památkářem Národního památkového ústavu Jiřím Balským. |
S penězi to lehké nebylo, město s muzeem sehnalo dotaci na vybudování „Centra tradičních řemesel na Cestě Via Fabrilis“ z přeshraničního programu Interreg. Spojilo síly s Muzeem keramiky v Bołeslawieci a muzeem v Kłodzku, kde se zabývají sklářstvím, polská muzea své novinky teprve dokončí.
Jaroměřské muzeum zaplatilo 85 procent nákladů z dotace, pěti procenty se podílel stát, desetinou město a milion korun poskytl Královéhradecký kraj. Vícepráce, které se ukázaly až při stavbě, obnášely 7 milionů korun.
Mušlové řemeslo pro letoviska
Řemeslem, které odkazuje na podnikání Wenkeových, je takzvaná ozdobná kartonáž.
Když se Josefův otec Albert Wenke, který pocházel z kladských Dušník, přistěhoval do Jaroměře roku 1873, už tehdy uváděl, že je profesí dělník „mušlař“ a v roce 1882 dostal povolení k provozování mozaické živnosti.
Firma pak prodávala v přímořských letoviscích poněkud kýčovité krabičky jako suvenýry.
„V dětské dílně si děti připomenou již zaniklé mušlové řemeslo, které do Jaroměře přinesl Albert Wenke, zakladatel firmy. Tato výroba dala firmě základ, právě na něm se rodina vzmohla. Až později k tomu přibyl další sortiment a velkoobchod. Děti tu dostanou rámeček a budou si ho moci dotvořit keramickou hmotou tvrdnoucí na vzduchu, kterou si ozdobí mušličkami nebo korálky,“ říká historička muzea Martina Vítková.
Dětské dílničky už se několikrát konaly a zájem o ně byl velký. Bude tu i varianta pro starší školáky.
Auta i prodej galanterie
Ve Wenkeově domě se opravovaly podlahy, ústřední topení i rozvody sítí. Znovu funguje původní nákladní výtah. Podle fotografií se doplňoval již zaniklý mobiliář.
V přízemí návštěvníci najdou expozici věnovanou obchodnímu domu i s pultem a tehdejším zbožím do domácnosti. Vedle přibyl sál, kde se děti pohoupají na motorkách a dospělí se dozvědí víc o Wenkeových jako autorizovaných prodejcích aerovek. Je tu i dioráma s benzinovou stanicí navrženou Gočárem pro pražský Klárov. Ještě přibude model vozu, v kterém by si děti mohly hrát, a snad také i originál motocyklu Indian.
Wenkeův dům v Jaroměři opraví. Okruh od dvorka po půdu navrhl David Vávra |
Na galerii v prvním patře se už z větší části vrátila stálá výstava místních rodáků sochaře Josefa Wagnera, medailéra Otokara Španiela a malíře Josefa Šímy. Sochy na skleněných podstavcích budou nově stát kolem balustrády a „levitovat“.
V sousedství návštěvníci uvidí kubistický nábytek z brněnské Moravské galerie, který navrhl Gočár a vyrobil roku 1915 jaroměřský umělecký truhlář Václav Antropius.
Novorenesanční fasáda v poctivém provedení
Do vedlejšího sálu se už stěhují dřevěné sochy Vladimíra Preclíka, které dříve vystavovala hradecká galerie. O patro výš bude k vidění výstava keramiky, ta se otevře v neděli.
Památkáři chtěli, aby se v budově objevilo co nejméně plastu, například v suterénu v technickém zázemí s tím však svolili. Žádali většinou o původní materiály.
19. července 2020 |
„Projekt předpokládal třeba určitý materiál podlah, ale až když se odkryly během stavby, ukázalo se, že je to trochu jinak a domlouval se jiný postup. Máme doloženo, jak to vypadalo v době obchodního domu například za vstupní halou, že tam byla smrková prkna určitého formátu a spojení, později to překryli betonem, který už byl nyní špatný. Projektant a stavbaři navrhli podklad, ale to, po čem se chodí, je věrnou kopií, tady smrková podlaha,“ vysvětluje josefovský památkář a jaroměřský zastupitel Jiří Balský.
Restaurátoři odkryli i původní šablonovou výmalbu obchodního domu, ale s její obnovou projekt nepočítal. Nad schodištěm se tak ukazuje jen fragment a někdy v budoucnu je možné dekor obnovit.
Obnovu provedla firma Ritus, která má za sebou například opravu jičínské Valdštejnské lodžie. Její jednatel Bohuslav Mlateček připomněl, že po ruské invazi na Ukrajinu firma přišla o řadu zkušených pracovníků a zpozdilo to práce. Ve starých domech také čekala mnohá překvapení, ale památkáři jsou celkem spokojeni.
„Sousedící dům pochází z poslední čtvrtiny 19. století, avšak projekt nepředpokládal citlivou renovaci fasády, spíše mělo jít o převrstvení. Firma ale přesvědčila investora, aby se k fasádě přistoupilo řemeslně velice poctivě. Udělalo se to, bylo to násobně dražší než návrh, ale z pohledu výsledku je to výrazně lepší,“ oceňuje Jiří Balský.
Ještě se podle něj musí dořešit renovace podlahy v nejvyšším patře, kde památkáři trvali na ponechání originálních dlaždic. Nyní tvoří mozaiku s novými, v těch původních se však drolí důlky.
Muzeum i město si slibují, že přilákají více návštěvníků. Nově tu získali dva sály pro příležitostné výstavy, další kulturní pořady se mohou odehrávat ve venkovním malém amfiteátru.
Továrna mušlového zboží v JaroměřiAlbert Wenke (1843 - 1905) vyvážel koncem 19. století rozmanité výrobky z mořských mušlí. Nabízel korály, mušle i živočichy naložené v lihu. Z velkých mušlí se zhotovovaly ořezávače na doutníky, zapalovače, cukřenky či psací potřeby, malé mušle sloužily jako dekorace pro mozaiky na ozdobné krabičky. Firma obchodovala také s galanterií. Roku 1906 pro Wenkeovy pracovalo asi třicet lidí, v roce 1909 byla továrna elektrifikována dvěma motory. Pokračovatel Josef Wenke se od roku 1908 zabýval úvahami vystavět moderní obchodní dům a prohlédl si kvůli tomu velké obchody v Praze, Drážďanech i Vídni. Původní projekt od jaroměřského stavitele Josefa Máši zásadně ovlivnil tehdy ještě neznámý architekt Josef Gočár. Stavba je výjimečná nadčasovým stylem i moderní technologií za použití skla, železa a betonu. Konstrukcí z armovaného betonu a proskleným obvodovým pláštěm vznikl prostorný a světlý interiér. Podle historičky Olgy Mertlíkové se podnik rozvíjel i za první světové války, Josef Wenke tehdy působil dokonce ve funkci jaroměřského starosty. S koncem války přišla pro firmu krize, z níž se časem dostala. Rozšířila sortiment o kuchyňské zboží, nabídla potřeby pro tenis, zimní sporty i motorismus. Vyráběla dál i přepychové kartonáže a kazety, hračky či dřevěné výrobky. Podnik se šedesáti zaměstnanci, kde se uplatnili postupně všichni tři Josefovi synové Karel, Oldřich a Vladimír, vyvážel v té době mušlové zboží k Jadranu, do Anglie i Severní Ameriky. Firma měla filiálky v Jaroměři, Hradci Králové, Trutnově i stálý stánek v pražském Veletržním paláci. Nabízela vybavení kuchyní pro turistické chaty, nemocnice, hotely a sanatoria, ve třicátých letech se nejmladší syn zaměřil na prodej motocyklů a motorových kol, později na vozy Aero, vznikla i opravna aut a motocyklů. Firmu postihla hospodářská krize ve 30. letech, Wenkeovi prodali oba domy v dražbě roku 1938. |
