Stalo se tak necelé dva roky od chvíle, kdy skialpinista a horolezec Radoslav Groh s Jindřichem Hudečkem dokončili jako první Češi zimní výstup na patagonskou stěnu Fitz Roy (3 405 m n. m.). Na obávaného obra Nanga Parbat v pohoří Karákóram vylezl na konci července bez použití umělého kyslíku. Pro devětadvacetiletého horolezce to je první osmitisícovka v životě.
Do Pákistánu se vrátil po šesti letech. Tehdy se o výstup na Nanga Parbat pokusil poprvé, ale neúspěšně.
„Nanga Parbat byl už od dětství můj sen. Pro horolezce to byl od dob, kdy začínali zdolávat osmitisícovky, určitý milník. Je to elektrizující hora, je úžasná svým převýšením stejně jako majestátností, s jakou ční nad okolní krajinou. Když se naskytla možnost zúčastnit se této expedice, neváhal jsem. Podmínky nebyly ideální, ale nakonec nám přálo štěstí,“ říká Radoslav Groh.
Nanga ParbatOpravdovou výzvou pro horolezce je jižní Rupálská stěna s převýšením 4 600 metrů. V roce 1895 se Nanga Parbat stala první osmitisícovkou, na kterou se člověk pokusil vystoupit. Albert Frederic Mummery však tehdy i s nepálskými nosiči zmizeli beze stop. Prvovýstup si připsal až v roce 1953 známý rakouský alpinista Hermann Buhl, bez použití umělého kyslíku se nahoru dostal za 41 hodin. Do té doby si karákóramský obr vyžádal 31 životů. Prvními Čechy na vrcholu druhé nejvyšší hory Pákistánu byli o 30 let později Josef Nežerka a Josef Rakoncaj. Kromě nich na Nanga Parbat vystoupali také Radek Jaroš, Marek Holeček a Zdeněk Hrubý. Poslední úspěšná expedice zvýšila počet Čechů, kteří tuto osmitisícovku zdolali, na jedenáct. V roce 2013 došlo v základním táboře pod horou k masakru, ozbrojenci z extremistické skupiny Taliban při něm zavraždili deset horolezců a turistů, kteří se chystali na výstup. |
Výstup na 8 125 metrů vysoký vrchol v pákistánské části Kašmíru dokončilo šest horolezců z devítičlenné expedice. Kromě Groha si úspěch připsali bývalý pražský primátor Pavel Bém, Pavel Kořínek, Lukáš Dubský, Tomáš Kučera a Pavel Burda.
Výstup na vrchol vedli Kinshoferovou cestou, tedy nejčastěji používanou trasou. Expedice strávila v Pákistánu necelý měsíc. Samotný výstup trval týden, v „zóně smrti“ nad sedm tisíc metrů horolezci pobývali zhruba čtyři dny.
„Pět dní jsme stoupali nahoru, dva dny šli dolů,“ říká horolezec.
Při sestupu je potrápily laviny
Výstup jemu a pěti kolegům komplikovaly extrémní výkyvy počasí a především velké množství čerstvého sněhu.
„Především při sestupu docházelo k častým sesuvům lavin, občas to bylo docela dramatické,“ poznamenává.
Na nekonečné hodiny expedice uvázla v provizorním čtvrtém výškovém táboře v nadmořské výšce zhruba 7 200 metrů a už se zdálo, že jejich snaha bude marná.
„Počasí bylo bídné a předpověď neslibovala zlepšení. Už na nás trochu šla trudnomyslnost. Pořád jsme ale měli víru, že se to může podařit. Někdy je třeba zatlačit na pilu,“ líčí skialpinista.
Ještě v letošním roce by se chtěl vrátit do Jižní Ameriky. Po úspěšném výstupu na Fitz Roy je jeho cílem další patagonská jehla – Cerro Torre.
„Při expedici na Nanga Parbat jsem lehce omrzl, což mě zatím limituje v tréninku. Cerro Torre představuje extrémně náročný výstup, na který člověk musí být ve špičkové formě,“ upozorňuje horolezec.
„Nahá hora“ patří společně s Annapurnou a K2 mezi nejrizikovější osmitisícovky, přestože podle nadmořské výšky je až devátým nejvyšším vrcholem planety.
„Při výstupu horolezec čelí celé řadě náročných lezeckých pasáží. V kombinaci s nevyzpytatelným počasím, dlouhými přesuny a velkým převýšením to dělá výstup na Nanga Parbat velmi obtížným,“ podotýká Radoslav Groh.
Skialpinisté před dvěma lety vylezli v Argentině na Fitz Roy:
