Tříčlenný senát se soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem zrušil rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a také krajského a vrchního státního zastupitelství, u nichž si vězeň na postup GIBS stěžoval. Soudci to zdůvodnili tím, že byla porušena práva stěžovatele na účinné vyšetřování a jinou právní ochranu.
Vězeň se nyní nachází na Mírově.
Incident ve Valdicích se udál 12. října 2018. Vězně, jenž držel několik dní hladovku a byl zesláblý, dozorci vyzvali, aby za nimi šel na oddělení prevence a stížností. Muž ale spadl na zem a čtyři dozorci ho podle jeho tvrzení napadli. Jeden ho mlátil do stehna a lýtka, další tři ho prý kopali po celém těle. Když ho pak odváděli v poutech k lékaři na ošetření, dva bachaři ho shodili ze schodů u ošetřovny.
Vězeň si po údajném útoku stěžuje na podlitiny na hrudníku, na ramenech a pod klíční kostí, do současnosti ho mají bolet ledviny a pravý bok.
Podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby se týkalo šesti neustanovených příslušníků Vězeňské služby, GIBS to však po ročním zkoumání odložila.
Muž poté neuspěl se stížností u krajského státního zastupitelství a vrchního státního zastupitelství. Krajští státní zástupci zhodnotili provedené dokazování tím, že vězeň lhal, protože se zřejmě chtěl dostat do jiného vězení. Neshledali nic závadného ani na použití donucovacích prostředků, které ředitel valdické věznice vyhodnotil jako oprávněné.
Byl bit, nebo nespolupracoval
Vrchní státní zastupitelství v Praze nezviklalo ani stanovisko veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové, v němž poukazovala na rozpory v lékařských zprávách. Podle státních zástupců se totiž lékařskými zprávami zabýval znalec.
Znalec se však odmítl vyjádřit k tomu, jakým způsobem vězeň k podlitinám přišel, protože neexistují fotografie či bližší popis zranění z doby krátce poté, co se to stalo. Nevyloučil tak ani kopání, údery či pád, ale ani to, že vězeň mohl utrpět modřiny, když s bachaři nespolupracoval a ti ho nutili jít s nimi.
GIBS však u Ústavního soudu rozporovala, že byl vězeň zesláblý a nekladl odpor. Muž podle inspekce napřed fyzicky napadl jednoho z dozorců, ti teprve pak použili donucovací prostředky. Když totiž vězeň odmítal vyjít z cely, dva bachaři ho vytáhli ven a pak ho ve třech z chodby odnesli na ošetřovnu. Podlitiny tak mohly vzniknout nejen pod pouty, ale i v podpaží nebo na nohách. Lékař je však krátce po incidentu nemusel zaznamenat.
GIBS také upozornila, že si vězeň vymýšlí ohledně počtu dozorců, kteří zasahovali. Na kamerových záznamech nebylo vidět šest bachařů, ale jen tři, netáhli ho až na ošetřovnu a ani neměli rukavice s kuličkami, jak tvrdil vězeň.
Posuďte rozpory v lékařských zprávách
Muž byl tři dny po incidentu převezen do věznice v Brně. V ústavní stížnosti tvrdí, že byl zesláblý, nemohl klást odpor, a proto nemohly být jakékoli donucovací prostředky valdických bachařů přiměřené. Odvolával se na to, že lékař při vstupní prohlídce v Brně popsal mnohočetné podlitiny na více částech jeho těla, což tedy musel být už následek pobytu ve Valdicích.
„Stěžovatel je přesvědčen, že zmíněné rozdíly svědčí o pochybení při vyhotovování lékařských záznamů a že došlo k porušení jeho práva na účinné vyšetřování v souvislosti s porušením práva nebýt mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu podle čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Číhalíková Sedláčková.
„Orgány zabývající se stížností stěžovatele na násilné jednání příslušníků vězeňské služby měly prověřit průkaznost lékařských zpráv předtím, než rozhodly o nezahájení jejich trestního stíhání, což neučinily. Rozhodly na základě diametrálně odlišných lékařských zpráv, kdy rozdíly v lékařských zprávách nebyly náležitě odstraněny či vysvětleny ani vypracovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství,“ sdělila mluvčí.
Podle ústavních soudců se předešlé instituce měly zabývat dodatečně tím, proč lékař ve Valdicích ani lékařka v Brně nezaznamenali vyjádření vězně k průběhu události, nezhodnotili jeho psychický stav, nepřipojili svoje poznámky k příčině vzniku pozorovaných zranění, nevyfotografovali (ne)zranění na těle. Soudci podotkli, že se v předešlých řízením braly v potaz jen důkazy svědčící v neprospěch vězně.
