„Snažili jsme se propojit tradici s moderním pojetím tak, aby to byly dvě osobité formy, které se nepřebíjí, ale vzájemně respektují a jsou partnery,“ doplňuje.
Když jste bývalou Mayerovu továrnu navštívil poprvé, měl jste jasno, jaké bude uspořádání budoucího kulturního centra?
Neměl. Člověk potřebuje to místo poznat, zanalyzovat, zjistit, jaký má potenciál a limity. A také si srovnat myšlenky v hlavě.
Jak velkou výzvou je pro architekta vymyslet novou náplň pro brownfield?
Vyhýbáme se škatulkování, vždycky nás zajímá téma. Baví nás veřejné a občanské stavby. V případě Mayerovy továrny bylo zadání určeno městem. V soutěžních podmínkách bylo jasně specifikováno, co město očekává, že by v kulturním centru mělo být. To jsme se snažili beze zbytku splnit, ale zároveň přijít s vlastními nápady.
Nakolik je uspořádání objektů vhodné pro vybudování kulturního centra?
Objekty jsme rozdělili na ty, které stojí za to zachovat, a na ty, které by bylo vhodné zbourat. Je to zhruba půl na půl. Severní křídlo a prostor hlavního vstupu z náměstí Republiky jsou velice cenné a chceme je zachovat. Budovy v jižní části se nám jeví jako problematické, a proto jsme navrhli je odstranit. Na jejich místě vznikne nová část s víceúčelovým kulturním sálem, loutkovým divadlem a restaurací. Důležitý je vztah k okolí, aby areál nestál vytržený z kontextu. Nachází se v určitých souvislostech a přirozenou dominantou veřejného prostoru zde je kostel sv. Jana Křtitele, což jsme se snažili respektovat.
Tovární areál vznikl ve druhé polovině 19. století. Je stáří objektů, které plánujete zachovat, pro přestavbu limitující?
Budeme dělat stavebně technický průzkum, který nám řekne, v jaké kondici objekty jsou. Myslím si, že po statické stránce to bude dobré. Problémem tady může být nějaká kontaminace, ale s tím si budeme umět poradit.
Hlavní sál má mít kapacitu 700 diváků. Jaké řešení jste vymysleli?
V zadání se objevil požadavek, aby sál byl - když to řeknu jednoduše - nafukovací. Aby umožňoval produkce od komorních akcí pro 50 lidí až po velké akce pro několik stovek návštěvníků. Proto ho bude možné členit do různých celků, budeme také moci otevřít severní stěnu a sál propojit se dvorem, čímž dojde ke zdvojnásobení jeho kapacity.
Zajímavé je, že plánujete využít také všechny střechy...
Tvrdíme, že dům musí být pěkný ze všech stran, to znamená i svrchu. Střechy jsou dalším rozšířením veřejného prostoru. V případě jižního křídla počítáme se zelenou střechou a odpočinkovými místy, střecha nad severním křídlem bude výstavním prostorem pod širým nebem.
Mayerova továrna má textilní minulost, ostatně textilní průmysl Dvůr Králové proslavil. Budete se snažit to nějak připomenout?
U nových objektů jsme navrhli fasády, které budou vypadat jako manšestrový plášť. Motivy na okenicích představují základní typy vazeb tkanin: plátnové, atlasové a tyflové.
Mayerova továrnaFirma Mayer a syn spustila provoz ruční tkalcovny a barevny na náměstí Republiky v roce 1865. Od 30. let minulého století do roku 1958 v areálu byla městská tržnice, jeden čas tu působilo městské muzeum. Ve druhé polovině minulého století zde sídlila firma Strojtex, po sametové revoluci se do hal nastěhoval výrobce vánočních ozdob. V roce 2017 areál, který tvoří několik objektů a pozemky s výměrou 5 500 metrů čtverečních, město od firmy za devět milionů korun koupilo. V září 2020 zastupitelé rozhodli o vypsání architektonické soutěže. V bývalé továrně by měl vzniknout víceúčelový kulturní sál, naučné centrum, zábavní park pro děti nebo loutkové divadlo. S náklady přes 300 milionů korun půjde o největší investici v novodobé historii města. Projekt ateliéru Rudolfa Grimma počítá se zachováním severního křídla, s „nafukovacím“ kulturním sálem, výstavním prostorem na střeše i s prvky upomínajícími na textilní historii brownfieldu. Přestavbu město plánuje v následujících letech, letos uzavře smlouvu na vypracování projektové dokumentace. |
