Po neuvěřitelných sedmdesáti letech se Vlasta Giese postavila na svah ve skiareálu Herlíkovice-Bubákov, kde lyžovala od čtvrtka až do neděle. Ještě za války, kdy na zdejších sjezdovkách nebyly vleky ani lanovka, ji přitom tamtéž na lyžích zachytil fotograf.
Sedmdesát let stará fotografie, na které dvacetiletá Vlasta Giese (vpravo) lyžuje ve Vrchlabí.
"Chodili jsme až nahoru pěšky, na zádech ruksak plný jídla a v něm jednu becherovku, místo vody jsme jedli sníh," zavzpomínala ve čtvrtek odpoledne zřejmě nejstarší lyžařka v Krkonoších.
"Dnes tady lyžuje pan Havlíček a tomu je kolem osmdesáti," poznamenal vedoucí provozu skiareálu Svatopluk Picek, který devadesátileté Vlastě Giese pod sjezdovkou předal květinu a certifikát místní lyžařské školy.
"No, to je mladík!" reagovala devadesátiletá lyžařka. "Máte ještě spoustu let, sedaček na lanovce máme sto třicet," vtipkoval Picek, když pro ni přijížděla slavnostně nazdobená sedačka s číslem 90.
Předchozí noc protančila
"Jezdí se skvěle, sníh je perfektní, jen ledovka na konci mě rozhodila," libovala si vitální žena ve fialové bundě a lyžařských brýlích stejné barvy. Po prvním sjezdu se však rozhodla, že nahoru už nepojede.
Trochu ji prý unavilo, že předchozí večer protančila se souborem Krkonošský Horal z Vrchlabí. V hotelu Vltava ve Strážném pro ni místní uspořádali zábavu a zástupci obce jí předali pamětní list.
"Každý večer pije becherovku a každé ráno si dá pětatřicet sedů lehů. Včera až do noci tančila polku," líčila Pavla Špačková, jejíž rodinu paní Giese ve Strážném pravidelně navštěvuje.
"Má ohromnou paměť a zajímá se o dění i politiku, třeba když kandidoval Obama, tak šla a pomáhala v jeho volebním výboru. Má úžasný přehled i o české zemi a rozhodně není spokojená s tím, co se tady děje," dodala.
Narodila se v Náchodě, vyrůstala v Orlických horách
Paní Giese se narodila roku 1922 ve Velkém Poříčí u Náchoda, kde její prarodiče měli hotel.
"Když se táta vrátil z první války, tak si vzal moji maminku a koupil mlýn a pekárnu v Kunvaldě u Žamberka v Orlických horách. Tam jsem chodila do školy, asi do dvanácti let," vzpomínala Vlasta Giese nad horkým čajem s medem.
"Zavedl tam elektriku, s tím jsem se vytahovala i Američanům. V Tenessee ji dostali až roku 1929, ale můj táta postavil v Orlických horách elektrárnu už asi v roce 1923," smála se Češka žijící v USA.
Za rodinou Špačkových jezdí od 90. let, ale proč si v Krkonoších zalyžovala až nyní?
"Když bylo paní Vlastě pětaosmdesát, divil jsem se, že není možné, že pořád lyžuje. A ona mi řekla, že jestli se dožije 90, tak si zalyžuje i u nás, a já ji vzal za slovo," vysvětlil Roman Špaček.
Vlasta Giese žije v oregonském Portlandu a dodnes lyžuje v národním parku Vail v Coloradu.
"Je překrásný, jsou tam stovky, tisíce sjezdů, ale za jeden den už chtějí 125 dolarů, tak jsem je přinutila, aby mě nechali lyžovat zadarmo. Od osmdesáti už tam neplatím," usmála se šibalsky.
V USA žije od roku 1948
Do Ameriky odešla po zabavení rodinného majetku v roce 1948 a poprvé se do Československa za maminkou vrátila až po devíti letech.
"Tenkrát už všechno kontrolovali ruský vrahové z KGB, ale dali mi povolení a když jsem v roce 1957 přijela, tak mě v Plzni na nádraží čekalo nejkrásnější překvapení. Najednou mi někdo zezadu zavřel oči a slyším známý hlas. Byla to moje velká láska. Zjistil, že přijedu a překvapil mě."
Celou dobu, co byla v Praze, ji prý komunisti sledovali. "Čekali u nádraží, protože jsem znala několik lidí z okolí prezidenta Beneše. Jela jsem navštívit Radka Táborského, jehož bratři pracovali v Benešově kanceláři, a on řídil tak šikovně, že je setřásl. Ale když mě přivezl zpátky k mamince, už tam na mě zase čekali," vzpomíná.
Stařenka si dala za cíl přežít svého manžela: "Zemřel mi na zápal plic, když mu bylo šestadevadesát. To víte, nemohla jsem se ho narychlo zbavit, abych dostala nějakého mladíka."
"S Willisem měli heslo: Ať žije, kdo pije!" dodala její adoptovaná neteř ze Strážného. Manžel Vlasty Giese byl ekonom a pracoval pro Organizaci spojených národů. Společně procestovali skoro celý svět.
"Potkala jsem ho, když mi bylo osmatřicet. Prodal dům v Indianě, koupil porsche a za ty peníze jsme rok cestovali celou Evropou," vypráví.
Ve čtyřiceti letech se stala matkou. Dceři Alence byl teprve rok, když se rodina ocitla v Panamě. "To byla mizérie, horko, vlhko, komáři, příšerná země. Když tam bylo 30 stupňů, tak se oblíkali do vlny a říkali, že je zima," vzpomíná. "Manžel tam pracoval přímo v kanceláři prezidenta. On byl ekonom a učil je obchodovat."
Nějaký čas žili v Ženevě ve Švýcarsku a než museli odjet do Afriky, žili další rok v karibském Portoriku, kde Willis E. Giese vyučoval ekonomii a angličtinu na univerzitě.
"Potom přišlo povolání do Afriky. Cestovali jsme do Dakaru, Senegalu a Willis mi v Mozambiku konečně koupil prsten, podívejte," ukazuje bohatě zdobený zlatý snubní prsten, "přinutila jsem ho k tomu, protože on nevěřil na manželství. Vzali jsme se civilně na radnici ve West Virginii a byli jsme spolu dvaačtyřicet roků."
