Legrační scénky a originální hlášky jsem coby jeden z diváků použil do reportáže, která druhý den začínala na titulní straně MF DNES.
„Ami, go home!“ volal někdo po senzačním triumfu 4:1 nad USA.
„Hašek na Hrad,“ trumfoval jiný z rozjařených kumpánů.
„Jde se na Václavák, je to otázka národní cti,“ vyzýval další.
OBRAZEM: Nagano mezi námi. Kde najít slona, Hlinkův deník či letadlo? |
Radost, kterou vzbudili kabrňáci udatně reprezentující zemi kdesi v ukrutné dáli, se nedá zapomenout ani po čtvrtstoletí. Kdekoho uchvátil klasický příběh podceňované party, jež na nejsledovanější scéně vytřela zrak velmocem.
Zatímco přátelé vyráželi z Petřin na spontánní oslavy do centra, já mazal do redakce, kde jsem coby elév pomáhal vyrábět rozšířené sportovní zpravodajství. Hokej najednou ve významu přebíjel i politiku. Po finálovém triumfu nad Rusy jsme za tři hodiny vyrobili zvláštní vydání s titulkem Olympijské zlato, které se odpoledne prodávalo za korunu po Praze.
Po ulicích s náručí výtisků běhali i kamarádi z právnické fakulty, které jsem pohotově najal. Dodnes vzpomínají, kterak jim lidé trhali noviny z rukou a jak jim japonští turisté dali třeba i padesátku za kus.
S NOVINAMI. Petr Kovařík, Jan Skřipský a Jan Kubica deset let po Naganu. V roce 1998 prodávali zvláštní MF DNES.
Nebetyčná euforie se rozmohla takřka všude, i mezi reportéry v dějišti her. Kolega Ivan Hamšík později s úsměvem přiznal: „Chovali jsme se jako členové fanklubu.“
Nagano očima poražených. Uštěpačné poznámky i úcta: Neprohráli jsme s nazdárky |
V pondělí mě vyslali na letiště, kde měl navečer přistát speciál se zlatými hochy. Postavili nás na ploše za bariéru, jež ovšem ve tmě padla, jakmile Tu-154 M s tříhodinovým zpožděním sedlo. Vyběhli jsme vstříc šampionům. Nikdo se tenkrát nezlobil.
