Jako hráč hájil barvy Vítkovic, slovenského Trenčína a Karviné. Pozvánku mezi legendy tuzemského hokeje ale získal především za své trenérské úspěchy, kterých dosáhl doma, ale také v Rusku, kde s Jaroslavlí dvakrát ovládl Superligu, předchůdce současné KHL.
Channel One Cup 2021příloha iDNES.cz |
V roce 2012 dovedl slovenskou reprezentaci k senzačnímu stříbru z mistrovství světa, na sklonku kariéry se postavil i na střídačku českého národního týmu. I když toho dokázal hodně, prestižní ocenění jej překvapilo.
Vážně jste jmenování do Síně slávy nečekal?
Opravdu ne. Nikdy mě nenapadlo, že se dostanu do společnosti tolika významných osobností československého a českého hokeje. Musím říct, že ceremoniál byl dobře připravený. Líbilo se mi to.
Společně s vámi se stejné pocty dočkali Čeněk Pícha, Stanislav Sventek, oba in memoriam, a také Jaromír Meixner.
S Jaromírem se známe dlouhou dobu, jsme kamarádi. Shodou okolností jsme se potkali už na obědě a strávili společně několik hodin před ceremoniálem. Užili jsme si to.
Na jaké momenty ze své kariéry nejraději vzpomínáte?
Je toho více. Nepatřil jsem k úplně špičkovým hráčům, ale v roli trenéra se mi od devadesátých let celkem dařilo. Zažíval jsem více úspěchů než neúspěchů. Rád vzpomínám na první finále na střídačce Vítkovic v sezoně 1992/93. Měli jsme slušnou šanci získat titul, ale v průběhu finále všichni onemocněli. Bojovali jsme, ale bylo to na nás znát. V polovině série nám došly síly a Sparta nás přetlačila.
Síň slávy českého hokeje byla po dvou letech rozšířena, nově má 142 členů |
Čeho si zpětně ceníte více? Možnosti vést českou reprezentaci, nebo druhého místa se Slovenskem na mistrovství světa v roce 2012?
Medaili ze světového šampionátu mám jen jednu, takže stříbra se Slovenskem. Moc rád na ten turnaj vzpomínám. Podařilo se nám uspět s mužstvem, od kterého se vůbec nic nečekalo. Sice jsme prohráli ve finále (2:6 s Ruskem), ale stejně mi připadalo, jako bychom byli první. Vážím si toho více i než dvou titulů s Jaroslavlí. Považuji to za svůj největší úspěch.
Čtvrteční ceremoniál krátce pokračoval i před začátkem souboje Česka s Finskem. Mrzelo vás, že jste si kvůli omezené kapacitě nemohl užít potlesk zaplněné O2 arény?
Bylo to trochu smutné, máte pravdu. Loni se podobná akce vůbec nekonala, letos to udělali alespoň v takovém formátu. Když se to chystalo, nikdo ještě nevěděl, že budou stadiony opět skoro prázdné. Škoda.
Co jste říkal výkonu národního týmu v prvním utkání na Channel One Cupu?
Byl to vyrovnaný zápas. Spravedlivě se rozhodlo až v nájezdech, které jsou pokaždé tak trochu loterie. Ale neproměnit ani jedno z pěti trestných střílení, to je pro národní tým, kde by měli být ti nejlepší hráči, opravdu špatná vizitka. Je fajn, že se podařilo srovnat na 2:2, ale závěr jsme nezvládli.
Trenér Filip Pešán si stěžoval na hru v přesilovkách, které podle něj byly profesorské. Souhlasíte?
Přesilovky hráli především zkušení kluci, bylo to hodně o přihrávkách a čekání na volný prostor ke střele, chybělo tomu více pohybu. Při hře pět na pět mi to ale nepřišlo špatné.
Co jste říkal výkonu Davida Krejčího, který chyboval před prvním gólem Finska?
Přijde mi, že od něj všichni čekali, že bude projíždět s pukem celý led a dávat ostatním přihrávky do prázdné branky. Ale takhle to už v současném hokeji nefunguje. David podává dlouhodobě kvalitní výkony, patří k hvězdám extraligy. Ale to neznamená, že mu musí vyjít každý zápas.
Nepřišlo vám, že se trochu pral s rychlejším tempem mezinárodního hokeje?
Trochu ano. Z tohoto hlediska se extraliga nemůže s akcemi národního týmu rovnat. U nás jeho šikovné ruce, obrovský přehled a dobrá střela vyniknou daleko více. Na evropské scéně má na všechno méně času.
Profesorské přesilovky. Hodně jsme hráli přes Krejčího, míní Pešán |
Dobrý zápas naopak odehráli dvoubodoví Jan Kovář s Milanem Gulašem, že?
Ukázali, že stále patří mezi špičkové hráče. Milanovi se už několik sezon daří v extralize, Honzovi zase ve Švýcarsku. Oba se pohybují na čele bodování. Byli hodně vidět, zápas jim sedl. Při hře bez brankáře zařídili vyrovnání a poslali zápas do prodloužení. Ukázali, že umí udeřit ve správný moment.
I tak se ale český tým znovu pral s koncovkou. Řada nadějných příležitostí zůstala neproměněných ...
Máte pravdu, chybí nám střelci. Kovář šance spíše připravuje a umí si najít volný prostor, Gulaš to samé. Koncovka mohla být určitě lepší, ale s něčím takovým se člověk musí narodit. Nedá se to naučit, hráči ji mohou maximálně zlepšovat v tréninku. Na druhou stranu, Finsku skvěle zachytal brankář.
Národní tým stále čeká na první výhru v nové sezoně. Před jejím začátkem došlo ke změně pravomocí členů realizačního týmu, daleko větší roli má nyní generální manažer Petr Nedvěd. Jak se vám tento krok zamlouvá?
Moc se mi to nelíbí. Filipa Pešána to zbavuje odpovědnosti za výkony týmu. Měl by si vybírat hráče a případný neúspěch by měl jít za ním. S Nedvědem určitě komunikují a spolupracují, ale upřímně říkám, že tento model neuznávám.
Co říkáte na neustále se měnící situaci okolo účasti hráčů z NHL na olympijských hrách? Bude se turnaj v Pekingu muset obejít bez nich?
Pokud to bude takhle pokračovat, nepojedou tam ani hráči z Evropy. Nedovedu si představit, že by byl někdo ochoten strávit v Číně, kde jsou přísná opatření, pět týdnů v karanténě. Uvidíme, jak se to celé vyvine.
