Střih z prosince 1993 do současnosti. Varaďa je na kempu ve Frýdku-Místku. Na sobě má brusle. Na chodbičce vedoucí ke kabinám se opírá o zídku, kolem něj procházejí hokejisté.
Do startu očekávaného šampionátu v Česku zbývá šest dnů a tentokrát ví, že podruhé už mu neuteče.
Z útočníka se stal kouč juniorské reprezentace. A přeje si: „Chceme být houževnatým soupeřem, který hraje s vášní a nasazením.“
Tekly vám slzy, když jste kdysi přišel o šanci ukázat se na ledě při ostravském šampionátu?
Kvůli hokeji jsem brečel dojetím. Nebo když jsem v něm cítil křivdu. Jsem jenom člověk a nejsem stroj. Tehdy jsem to neoplakal, ale bylo mi líto, že jsem se zranil. Zpětně jsem si říkal, že jsem udělal chybu.
V čem?
Brusle jsem si zatáhl až do posledních oček. V zápasu jsem obskakoval soupeře, a když jsem dopadl, luplo mi v kotníku. Tušil jsem, že je něco špatně. A potvrdilo se to, když jsem sundal brusli. Stálo mě to měsíc. Ale těší mě, že jsem se následující dvě sezony na juniorské mistrovství dostal.
Co si z turnajů pamatujete?
Zase si spíš vybavím historku před šampionátem. Tehdy se hrálo v Red Deeru v Albertě. Já už byl v Kanadě, kam jsem i přes podepsanou smlouvu odešel z Vítkovic. Stejně jako reprezentaci dál trénoval pan Vůjtek. V juniorské soutěži jsem měl skvělou sezonu, do Vánoc jsem dal ve WHL snad třicet gólů, což je sakra těžké. Jenže v nominaci jsem nebyl.
Vyčetli vám útěk do Kanady?
Trenér Vůjtek se rozhodl pro někoho jiného. Proto mě můj tým Tacoma Rockets na svátky pustil za rodiči. Domů jsem přijel 24. prosince, kde jsem se ale hned dozvěděl o telefonátu z Kanady. Už si nepamatuju, jestli se někdo zranil, ale volali mi, jestli bych se nechtěl vrátit na mistrovství. Dnes mi to přijde úsměvné.
Proč?
Bydleli jsme v osmipatrovém paneláku a „náš“ telefon byl v pátém patře u sousedů. Ale hned jsem hlásil: Ano, chci jet! S rodiči jsme si užili Štědrý den, ráno jsem s otcem sedl do škodovky, prodrali jsme se sněhem do Prahy na letiště a šup do Kanady. Turnaj mi sedl, trenérům jsem se snažil dokazovat, že jsem už v původní nominaci měl být. Moji kariéru to nakoplo.
Varaďa sní o vánoční pohádce. Pro hokejové juniory má fígl proti tlaku |
Medaili jste domů v letech 1995 a 1996 nedovezl.
Nevyšlo to, i když jsem hrozně chtěl.
Poslyšte, máte rád pohádky?
Mám! Když se pustí, nejdu spát. Nejraději mám S čerty nejsou žerty. Baví mě starší české pohádky, ale nevadí mi ani kreslené. Děti je mají rády.
Nedávno jste zmínil, že byste si přál, aby české putování na šampionátu připomínalo pohádku.
Mám rád, když příběh dobře skončí. Máme ale složitou skupinu, vnímáme kvalitu soupeřů (Rusko, Německo, USA, Kanada). Čekají nás čtyři zápasy v šesti dnech. V každém utkání se budeme snažit odvést maximum.
Postačí to? Ve skupině budete outsidery.
Nebudeme favoritem, ale hrajeme doma! (zdůrazňuje) Každému, kdo nás potká, to uděláme neskutečně těžké. Fanoušci nás budou hnát za lepšími výkony, kluci to odmakají. Budou hrát srdcem.
Dovedou to? Sám opakovaně upozorňujete, že českému hokeji tenhle typ hráčů schází.
To se ukáže. Teď se podle toho snažím složit tým. Sázím na pocit, zasazujeme hráče do určitých postů a s některými se po kempu budeme muset rozloučit.
Nesemele mladíky tlak?
Zatím je to dobré. Ondra Kalát (mediální manažer) odvádí skvělou práci a drží to v liniích. Je ale jasné, že se to bude stupňovat. Rozhovory s námi trenéry i hráči budou přibývat, ale nenazýval bych to nervozitou. Těším se a věřím, že hráči jsou na tom stejně.
Přesto jste do týmu přibral i odborníka přes hlavu. Na reprezentační úrovni docela nevídaná věc.
S Dušanem Randákem jsem (v létě 2016) spolupracoval už u osmnáctky na Memoriálu Ivana Hlinky. Byla z toho zlatá medaile, což se nikomu předtím nepovedlo. Jsem rád, že se ho podařilo do týmu zapojit i teď. Dlouho s ním spolupracuji, je pro nás pomocnou rukou.
V čem konkrétně?
Jsou to interní věci. Je tu od toho, aby s hráči mluvil. Snažil se jim pomoct, dodal jim sebevědomí. Věřím, že na to má cit.
Máte ze zápasů v NHL i vy nějaký tip, jak se zbavit nervozity?
Plný zimák. Atmosféra. Občas to dolehne na každého. Někdy jsem potřeboval, aby mě nějaký soupeř v prvních střídáních tvrdě dohrál. Vlastně jsem to skoro vyžadoval. Na zápasy jsem se poctivě připravoval, ale zdravá nervozita tímhle opadla. Naštval jsem se, chtěl vyhrát ještě víc. Kolikrát jsem si říkal, že by si ostatní měli uvědomovat: Nechte mě spát, jsem jako medvěd. Když ho vzbudíte, je konec. Někdo se cítí komfortně, když dá gól, já vyžadoval emoce.
Teď musíte umět hráče nastartovat jako trenér.
Jsem přesvědčený, že to dokážu. V Třinci, ale i tady vnímám hráče úplně stejně. Jsou pro mě partnery, které potřebuju. A naopak i já jim můžu pomoct a něco předat.
Trenérské metody se nyní dost řeší. Co říkáte na aféry koučů, kteří v NHL šikanovali hráče?
Postřehl jsem to. Taky jsem zažil trenéry, kteří v uvozovkách měli old school chování. Ale snažil jsem se vzít si něco od každého.
Například?
Asi by o tom měli povídat moji hráči. Jen doufám, že se na ten rozšiřující se seznam problémových trenérů jednou nedostanu (usměje se). Na druhou stranu všichni s vámi spokojení nebudou. Všichni nemůžou dostat příležitost, kterou by si sami hráči představovali. Za rozhodnutími si stojím. Věřím, že v daný čas byla správná. K hráčům se snažím chovat tak, jak bych chtěl, aby se trenéři kdysi chovali ke mně.
A co na rozdíl od vašich trenérů neděláte?
Nevyhazuju třeba hokejky během tréninků do hlediště. Nerozlišuju chování k mladším a starším hráčům. Jsou to střípky, které utkví v paměti, a je jich strašně moc. Nechtěl bych ale vytahovat věci, co se děly v šatnách. Musíte také poznat, jestli hráči k lepším výkonům pomůže, že jste na něho tvrdý. U některých potřebujete ubrat, aby byli v klidu a cítili důvěru.
