„Stejně tak ale Orrovi mohli říkat kanadský Honza Suchý,“ směje se.
Byl výtečný v defenzivě i v ofenzivě. Měl skvělou střelu. „Když dnes slyším, jaký je Špaček moderní obránce, musím se smát. Já takhle hrál před 40 lety.“
Kolik šrámů při hokeji schytal! Jeho obětavost mu vynesla čtyři těžké otřesy mozku, hodně modřin, boulí, zlomenin. Ale aby si stěžoval, na to Suchý nikdy nebyl.
Měl jiné hříšky. Kouřil a nějaké to pivo si taky neodpustil. „Před zápasem jsem nepil, ale jinak? Na šampionátech jsme dostávali colu, ta ale akorát lepila klapačku.“
Kouření? „Trenér Pitner mě naháněl. Za cigaretu byla pokuta 25 korun. Za výhru jsme dostávali 200 korun. Hrával jsem proto i zadarmo.“
Jenže na Suchém prohřešky proti životosprávě nebyly znát. Dvakrát vyhrál Zlatou hokejku, dvakrát byl nejlepším bekem MS. Patřil k hrdinům roku 1969. Na stockholmském šampionátu Čechoslováci rok po okupaci dvakrát porazili Sovětský svaz.
O titul světového šampiona v roce 1972 přišel. Před turnajem měl s alkoholem v krvi autonehodu, po níž zemřel jeho kamarád. Hokejista putoval do vězení. Ortel: osmnáct měsíců. „Byl jsem blbej a za chyby se platí. Říkali mi: Pokud bys byl v KSČ, dostal bys podmínku.“
Po polovině trestu byl doma. Hned druhý den po propuštění hrál za Jihlavu proti Košicím. A dal tři góly...
Nyní je manažerem druholigového Havlíčkova Brodu. Bojuje na chudé Vysočině o peníze pro klub. Stejně horlivě, jako bojoval na ledě. O důchodu mu nepovídejte. „A to bych jako měl být celý den doma s manželkou? Zapomeňte. To bych nevydržel.“
