Přestože má Finsko jenom pět a půl milionu obyvatel, dokázalo vychovat nespočet hráčů světové extratřídy. Selänne, Jokinen, Koivu, Kiprusoff, Kurri... To je jen zběžný výčet finských hokejových hvězd.
„My Finové jsme pracovití a jen tak lehce se nevzdáme. To je důvod, proč tady vyrostlo tolik skvělých hráčů,“ říká Henri Kukkola, trenér hokejové mládeže v jihofinské Kouvole. „Kromě hokejových předností se snažím děti nabádat, aby byly na ledě statečné,“ pokračuje Kukkola, který svoje slova potvrzuje i druhou profesí - kromě trénování dětí totiž dělá hasiče.
Pro typickou finskou odvážnost se dokonce vžilo pojmenování “sisu“. Slovo vycházející z místního jazyka znamená právě velkou odvahu a neochotu se vzdát. Kromě tradičních předností se ale Seveřané dokážou také dobře přizpůsobit světovým hokejovým trendům.
Před několika lety započala místní hokejová federace spolupráci s USA Hockey a zámořští trenéři od té doby působí po celém Finsku, kde koučují mladé talenty. Obdobně pak spolupráce probíhá i opačným směrem.
Američtí experti přinášejí hlavně hokejové poznatky ryze zámořského rázu, důležité pro další působení mladých Finů v NHL. Seveřané se zase snaží nabídnout své přednosti: kontrolu těla, morálku a univerzálnost. Finská hokejová škola je známá například tím, že děti takřka až do dorosteneckého věku během sezony střídají na ledě různé pozice.
Finům jejich hokejová výchova dál přináší ovoce a za legendami nastupují nové talenty jako Alexander Barkov, spoluhráč Jaromíra Jágra z Floridy. V juniorském týmu na mistrovství světa do 20 let pak poutá pozornost například Patrik Laine. Sedmnáctiletý útočník má ze dvou zápasů zatím čtyři kanadské body a potvrzuje, že bude jedním z hlavních taháků dalšího draftu NHL.
Není proto divu, že hokej se u finské mládeže těší obrovské popularitě. A také úctě. Když přišel Teemu Selänne po nedělním tréninku finské dvacítky do šatny říct pár slov o své kariéře, mladí Seveřané byli údajně tak zaražení, že se neodvážili na něj skoro ani pohlédnout.
„Teemu Selänne je modla, můj největší idol,“ říká Silja Schemeikkaová, dobrovolnice na šampionátu dvacítek v Helsinkách. Silja potvrzuje, že hokej se ve Finsku těší velké popularitě nejenom mezi chlapci.
„Do čtrnácti let jsem dělala krasobruslení, ale pak jsem přišla na to, že mi v životě něco chybí. Takže jsem se na figury vykašlala a dala se na hokej, protože mě vždycky bavil,“ říká dnes dvaadvacetiletá obránkyně hrající za Lapeenrantu.
Přitakává jí přitom Tiina Pirilä, další z dobrovolnic na turnaji. V civilním životě učitelka finštiny na střední škole věnuje hokeji hodně - po práci dělá ještě na krátký úvazek reportérku pro finský tým TPS Turku.
„Když přijdu domů ze školy, mám spoustu písemek a úkolů, co musím opravit. Ale bez hokeje by to bylo ještě těžší. Jsem sice po zápasech unavená, ale zároveň je pro mě hokej největší relax,“ přesvědčuje Tiina.
„Když je mistrovství světa nebo olympiáda a já učím, pouštím zápasy studentům. Kdybych to neudělala, tak by mě asi zabili,“ směje se čtyřiačtyřicetiletá Finka. Svými slovy jenom potvrzuje, co můžete během světového šampionátu dvacítek cítit na každém kroku - hokej je ve Finsku prostě záležitostí všech.
