„Ohromný úspěch! Vždyť jde o neoficiální mistrovství světa v téhle kategorii,“ řekl Vojtěch Čihař z Chomutova, zakladatel české účasti, někdejší manažer chomutovského hokeje a bývalý šéf krajského svazu Ústeckého kraje, jehož syn patřil v českém týmu mezi opory.
Co tenhle triumf znamená?
Že na tom česká mládež není až tak špatně. I když výběr je omezený. Trenéři vybírali z devadesáti hráčů. Do Kanady jich letělo 18 do pole a dva gólmani. Pro nároďák by se tady našli snad ještě další dva tři brankáři, tři obránci a pět útočníků, ale to možná i přeháním.
Jak se českým Rytířům vedlo?
Odehráli jedenáct zápasů, z toho pět přáteláků třeba s Detroitem anebo Buffalem, které jsme oba shodně vyhráli 4:0. V turnaji jsme prohráli jen první utkání 3:4, pak už samá vítězství, včetně přátelských. Byť ve čtvrtfinále proti Wisconsinu až po nájezdech, ale to nás rozhodčí docela poškodil. V závěru za stavu 3:2 pro náš výběr vyloučil sporně Bartoviče a my dostali 30 vteřin před koncem gól, v prodloužení jsme čelili jedenapůlminutovému oslabení tří proti pěti. Pak už to byla jízda, v semifinále jsme rozstříleli Central Ontario Wolves 5:0, ve finále Faire Field Junior Rangers 3:0. A zlato bylo naše!
Pokolikáté už?
Počtvrté v historii. Tímhle turnajem v minulosti prošli Crosby, Lemieux i Gretzky. Legendy. A se mnou tam bylo 25 hráčů, kteří se pak dostali do NHL, třeba Šmíd, Frolík, Tlustý, Hanzal, Jeřábek, Nečas, Kindl. A taky Kaut, který se teď prosazuje v Coloradu.
Jaký velký zážitek to byl?
Pro kluky obrovský. Na finálový zápas do haly Videotron v Quebeku přišlo deset tisíc fanoušků! Před tolika asi nebudou hrát, ani když se dostanou do české extraligy. Přenášela to televize, dělali pozápasové rozhovory, ještě v průběhu cesty na letiště kluci dávali přímým vstupem rozhovor do rádia.
Co severočeští hráči?
Tobiáš Tvrzník z Litoměřic se v bráně střídal s Danielou Novákovou z pražské Sparty, oba vynikající gólmani! A oba útočníci z našeho kraje se prosadili. Když se stahovala sestava na dva útoky, oni v ní zůstali – jak Vašek Raichl z Bíliny, tak můj Vojta. Chodili na přesilovky, oslabení, zůstávali dlouho na ledě. První lajna v tu dobu hrála ve složení Čihař, Bartovič, Rozsíval, druhá Nestrašil, Benák, Raichl. Mužstvo trénovali Zdeněk Sedlák, Patrik Rozsíval a především Petr Jonák.
Proč už nejste šéf české výpravy?
Letos šlo o naši jubilejní 25. účast, tuhle tradici jsem založil v roce 1995. Od té doby jsem to neporušil. Tehdy jsem tam vyrazil s třídou ročníku narození 1982/83. Před šesti lety to přebral Petr Jonák, který má pod očima zhruba devadesát kluků z celé republiky. Když tam teď hrál můj mladý, bylo to pro mě zadostiučinění, protože jsem kdysi zvažoval, jestli účast na tomto turnaji udržet. I s odstupem času se ukazuje, že pro český hokej tato událost velký význam má.
Vy jste v Kanadě strávil měsíc, jak se dařilo vašim výběrům North Bohemia Stars?
My hráli turnaje ve zhruba dvacet kilometrů vzdáleném městě Lévis, já přejížděl mezi oběma stadiony. V nejvyšší kategorii AAA jsme turnaj vyhráli, v tomto týmu jsme měli sedm zástupců Ústeckého kraje a trenéry Trefného se Štěpánkem, v kategorii AA jsme brali stříbro a náš kraj reprezentovali čtyři borci. Český hokej byl za velkou louží v letošním roce výrazně vidět!
