Trenérka z budějovického Staca týmu v gymu Dominika Kodrase si mistrovství užila po všech stránkách. „Bylo to velmi intenzivní. Skvělý výsledek byl až jako navazující úspěch. Hlavně se sešla parta lidí, která držela při sobě,“ myslí si 34letá koučka.
Kodríková se k výběru připojila na kempu před šampionátem, kdy se měnil celý realizační tým. „Stála před námi řada výzev. Nevěděli jsme, jak nás hráčky přijmou, jak si vzájemně sedneme. A povedlo se všechno krásně,“ libuje si.
České hokejistky vyhrály všechna utkání v základní skupině a ve čtvrtfinále konečně zlomily prokletí zápasů o semifinále, do něhož se zatím nikdy nedostaly. Finky tentokrát zdolaly po prodloužení. Díky tomu se posunuly z výkonnostní skupiny B do elitního áčka.
„Zápas od zápasu bylo cítit, že se lidé v týmu sehrávají. Důležitou roli hrála nová kanadská trenérka Carla MacLeodová, která přinesla nový pozitivní přístup. Zakládá si na tom, že každé selhání poskytuje příležitost vyhodnotit situaci a zdokonalit se,“ uvádí.
Právě odlišný přístup Kanaďanky měl podle Kodríkové velký vliv. „Musela se nejdříve vypořádat s naší českou náturou a místo vzájemného obviňování a stěžování si nastolila týmovou soudržnost, důvěru a zdravé sebevědomí. Trenérka se i po inkasované brance usmívala a opakovala holkám, ať dál hrají svou hru,“ zdůrazňuje.
Díky MacLeodové téměř vymizely české zlozvyky. „Reflexy v nás zůstávají, ale Carle se povedlo pozornost holek soustředit na jejich silné stránky, a to hravost, nápaditost a kreativitu,“ přitakává.
Teď už se mi táta smát nebude. Fyzioterapeut Kučera o bronzu z šampionátu žen |
Češky nepoložil ani desetibrankový debakl od USA v semifinále. „První třetinu jsme prohrály 0:6 a trenérka s kapitánkou si vzaly slovo. Ve druhé a třetí třetině jsme Američanky už více potrápily. To, že se holky do poslední chvíle nevzdaly, bylo klíčové pro další utkání. Do zápasu o bronz jsme tak šly s ideálním scénářem,“ tvrdí Kodríková.
Duel o třetí místo proti Švýcarkám česká reprezentace zvládla a získala historický bronz. „Působily jsme jako velká rodina. Všechno si přirozeně sedlo. Před hráčkami smekám, protože všechny studují, nebo pracují a k tomu sportují na nejvyšší úrovni. Mistrovství pro ně byla příležitost ukázat, že jsou a musí být brané jako profesionálky. Povedlo se jim navíc zviditelnit ženský a český hokej a za to si zaslouží nejen velký obdiv, ale i patřičné ohodnocení a serióznější přístup,“ má jasno.
Dvanáct let žila ve Francii
K ženskému národnímu celku se Lucia Kodríková dostala díky tomu, že šéf a zakladatel Staca teamu Dominik Kodras působí na stejné pozici u mužského týmu. Když se u žen měnilo obsazení trenérů, manažerka Tereza Sadilová oslovila Kodrase a on doporučil svoji spolupracovnici. „Rozhodování trvalo asi půl sekundy,“ usměje se.
Sama si myslí, že je lepší, když se o hokejistky stará kondiční trenér stejného pohlaví. „I když si ze začátku k sobě hledáme cestu, dlouhodobě je to správná volba. Některé věci dokážu jako žena snáz vnímat. Z ženských kolektivů má mnoho trenérů strach. Je tam velmi důležité, aby se mluvilo, jednalo na rovinu a nic se nezametlo pod koberec,“ míní.
Angažmá u národního týmu vnímá jako čest i velkou zodpovědnost. „Chci holky posunout ještě dál. U reprezentace je specifické, že hráčky přes rok vidíme zřídka. Na srazu už nemůžeme řešit resty, ale snažíme se, aby se nezranily a byly připravené na daný trénink či zápas,“ popisuje.
Musí umět dobře a rychle reagovat a vnímat individuální požadavky sportovkyň. „Používáme mimo jiné techniky, kterými se snažíme pozitivně stimulovat nervový systém a mozek tak, aby tělo bylo lépe připravené na zátěž,“ objasňuje.
Kodras jí při nástupu popsal základní fungování a řád národního týmu. „Řekl mi ale: Uvidíš sama. Díky tomu jsem odjížděla s otevřenou myslí,“ vzpomíná.
V českobudějovickém Staca gymu Kodríková trénuje rok a půl. Předtím žila dvanáct let ve Francii. Vystudovaná právnička tam učila na vysoké škole. „Chtěla jsem spojit sport a učení. Začala jsem s trenérstvím a byl to zřejmě dobrý tah,“ uzavírá.
