On a Sýkora k sobě kdysi patřili jako nerozluční hokejoví braši. V jedné formaci New Jersey se z nadějných mladíků proměnili v hvězdy NHL.
Nezatěžovali se problémy, užívali života. Na poměry bohaté ligy vydělávali málo, přesto dotáhli klub k triumfu ve Stanley Cupu. Perfektně si rozuměli na ledě i v soukromí. Při turné po stadionech soupeřů bydlívali v hotelech na stejném pokoji. V jedné „lajně“ spolu nastoupili ještě za Česko při olympiádě v Salt Lake City 2002.
Před časem se však šikovná křídla nepohodla. Sýkoru pak New Jersey vyměnilo do Anaheimu. Týmy se shodou okolností na jaře 2003 potkaly ve finále Stanley Cupu. Eliáš s New Jersey vyhrál v napínavém dramatu 4:3 na zápasy.
Při závěrečném podávání rukou Sýkora jen zdrceně hlesl: „Byli jsme tak blízko...“ Od té doby se spolu dlouho nebavili. Tak trochu se oba urazili. „Petr mi nebral mobil, já se ho teď doprošovat nebudu,“ prohlašoval Eliáš.
Viděli se jen jednou v průběhu uplynulé sezony při vzájemném utkání. „Ale to jsme se snad ani nepozdravili,“ řekl včera Eliáš. „Byl můj soupeř, nahromadilo se ve mně zklamání,“ vysvětloval Sýkora. „Teď je všechno v pohodě. Na Ejšu jsem se moc těšil. Když bude čas, určitě pokecáme.“
Po několika telefonátech se leccos vyjasnilo. Vzkřísí se jejich jiskřivá spolupráce z New Jersey? „Záleží na trenérech, je tady hodně vynikajících hráčů,“ řekl diplomaticky Eliáš.
Sýkora byl bezprostřednější: „Ejša je super hokejista, hrál bych s ním nejradši. Určitě by to klapalo.“
