Takový příběh NHL nepamatuje. Nejpodobnějším lze bez váhání označit osud Floridy Panthers ze sezony 1995/1996. Parta veteránů kolem obrozeného brankáře Johna Vanbiesbroucka dokráčela už ve třetí sezoně své existence, k překvapení všech favoritů, až do finále.
Na prosluněné Floridě tak na dva měsíce vládl hokej.
V dresu Panthers u toho byli i Češi Martin Straka a Radek Dvořák. Právě trojnásobný mistr světa, který v současnosti žije na Floridě, v rozhovoru pro iDNES.cz vzpomínal na senzační tažení podceňovaného týmu, který až ve finále narazil v boji proti hvězdnému Coloradu.
„Ten tým měl touhu, skvělého brankáře a vůbec nebyl pod tlakem,“ připomíná Dvořák vyřazovací boje NHL před 22 lety.
Váš bývalý kouč na Floridě Doug MacLean o Vegas prohlásil, že mu připomíná Floridu ze sezony 1995/96, kdy jste se také dostali až do finále. Co na to říkáte?
Strašně těžko se to srovnává. My jsme ve svém středu neměli žádného elitního hráče. Vegas mělo od začátku k dispozici lepší hráčský materiál. Florida si tehdy mohla vybrat z dvou až tří hráčů a konec. Nové týmy dřív musely dlouho čekat, až jim dorostou mladí hráči. Vysoká kvalita na začátku chyběla. Podmínky pro Golden Knights byly úplně jiné. Na druhou stranu mohli vzít ještě daleko zvučnější jména, k dispozici jich byl dostatek. Manažeři společně s trenéry ale vsadili na týmové pojetí i z dlouhodobého hlediska. Ti kluci do toho od začátku vletěli neskutečně vyhecovaní a vytvořili partu, která v tak vyrovnané soutěži, jako je NHL, dělá hrozně moc.
Jaký význam má podle vás jejich tažení pro NHL?
Pro celou ligu je to obrovské plus. Pokud se teď bude do ligy přihlašovat další tým, tak se nebude bát, že bude první roky pro smích. Při současných podmínkách se dá postavit fungující mužstvo, které pod kvalitním koučem dokáže zaskočit všechny soupeře.
Radek Dvořák (vpravo) dohrával hokejovou kariéru v dresu Caroliny.
Přesto, postup Vegas do finále netipoval nikdo pohybující se v hokejovém světě.
Určitě ne. Vědělo se, že tým má potřebnou kvalitu ještě podpořenou skvělým koučem. Na druhou stranu jejich úspěch nepřišel nějakým zázrakem v play off. Během sezony často v zápasech dominovali, v play off jim nikdo nevěřil a počínali si suverénně. Hrají hrozně aktivní hokej, podpořený neskutečným pohybem a pracovitostí.
Ta nechyběla ani vám na Floridě v play off 1996.
Nechyběla. Náš tým neskutečně dřel. Kluci v kabině měli obrovskou motivaci. My jsme byli tým veteránů, o které už nebyl příliš zájem. Pak tam bylo pár mladých kluků, kteří v lize hráli jednu až dvě sezony. Brankář John Vanbiesbrouck podobně jako letos Fleury ve Vegas chytal v obrovské formě. To on nám od začátku dodával obrovskou víru. Nejdřív jsme přejeli favorizovaný Boston a začali si věřit. Pak jsme zvládli i Philadelphii a na Pittsburgh asi dolehl tlak. Na nás žádný moc nebyl a dostali jsme se do finále. Vegas to v tomhle má podobné. V médiích jim nikdo nevěřil. Oprostili se od sportovního tlaku. V žádné sérii nebyli za favorita. Očekávání na západě směřovalo do Nashvillu, San Jose nebo Los Angeles. Stejně jako my tehdy chtěli ukázat, že se jim nevěří neoprávněně.
Nyní mají pohár na dosah. Nemyslíte, že zrovna teď na ně mohou očekávání dolehnout?
Hrozně záleží na trenérovi, jestli to dokáže utlumit. Pro Washington je to sice první finále po mnoha letech, ale tamní hráči jsou od příchodu Ovečkina pod tlakem pořád. Jsou na to zvyklí. Pro oba kouče je to první zkušenost ve finále. I z tohohle hlediska je to zajímavý boj. Zkušenost a klid z lavičky je taky důležitý faktor. Strašně těžko se v dnešní době předpovídá, jak by to mohlo dopadnout. Washington má za sebou řadu překážek, Vegas zatím každého dokázalo přejet. Zřejmě ani teď si tlak nepřipouští, což je obdivuhodné.
VIDEO: Krysy na led! Způsob oslavy gólu na Floridě v play off 1996
Na Floridě se sezona 1996 přejmenovala na „rok krys“, protože celou sezonu na led po gólu létaly krysy. Jak na to vzpomínáte?
Byla to euforie. Hlavní sranda byla, že zápas místo dvou a půl trval čtyři hodiny. Tisíc krys na ledě se muselo chvíli uklízet, což byla škoda, protože to vždycky utlumilo náš tlak. Pak už to museli zatrhnout. Soupeř si taky vždycky stěžoval. Atmosféra byla na Floridě podobná jako teď ve Vegas. Byl tady obrovský zájem o hokej. Lidé nechodili do práce, v hospodách bylo plno, všichni sledovali naši cestu. Byl to velký úspěch.
Dvořákova marná touha po Stanley CupuEdmontonu s Radkem Dvořákem v sestavě chyběla v roce 2006 jediná výhra k tomu, aby se dočkal triumfu ve Stanley Cupu. "V podstatě jeden gól," vypráví Dvořák. "Byli jsme hodně blízko. Přitom Edmonton byl podobně jako Florida jasný outsider. Od Vánoc jsme s dalšími třemi týmy bojovali o poslední postupové místo. Tohle nám v play off hrozně pomohlo. Nedominovali jsme jako Vegas letos. O to víc to pak byl silnější pocit, panovala obrovská euforie. Přišli Chris Pronger, Jaroslav Špaček. Obrovská zkušenost do obrany. Přehráli jsme velké favority Západní konference. Ve finále jsme prohrávali už 1:3 na utkání, ale dokázali jsme pátý a šestý zápas ovládnout. V šestém duelu v Edmontonu jsme vyhráli hladce 4:0. Byl jsem přesvědčený, že to zvládneme. Bohužel to rozhodla jediná střela. Další gól už byl při naší power play. Dodnes mě to mrzí. Už jsem pohár skoro držel v rukou, druhé místo si nikdo nepamatuje. Ale to play off napsalo řadu neskutečných příběhů." Měl na mysli třeba Fernanda Pisaniho, nejlepšího střelce play off 2006, kterého přitom do té doby téměř nikdo neznal. "Ferny, kluk z Edmontonu. Hráč do třetí čtvrté řady, který prožil životní dva měsíce. Dal neskutečných čtrnáct tref. Na co sáhl, to skončilo v brance. Dal snad čtyři vítězné góly. To se hráčům nepovede ani za celou sezonu. Nebo brankář Dwayne Roloson, který měl neskutečnou fazonu a ve finále se zranil. Třeba s ním bychom to dotáhli, těžko soudit," krčí rameny Dvořák. |
Colorado mělo tehdy hvězdný tým, dalo se vůbec porazit?
Ve finále najednou padl tlak i na nás. Předchozí série hrozně rychle uběhly a najednou jste čtyři zápasy od zázraku, přestože vám nikdo nevěří. Sedlo to na nás. Nehledě na to proti vám stojí téměř nepřekonatelný Roy, Sakic, Forsberg... Suverénně nejlepší tým soutěže. Jako bychom cítili strach, že můžeme o všechno přijít. Starší hráči věděli, že to je jejich životní šance. Já byl mladý a říkal jsem si: „Za rok znovu.“ Pak mi trvalo deset let, než jsem si opět zahrál finále (viz box vlevo).
Úspěch Vegas s Panthers souvisí. Kouč Gerard Gallant byl loni na Floridě trochu ostudně vyhozen a svůj nový tým vzápětí dovedl do finále. Smithe a Marchessaulta se na Floridě zbavili a oni teď ve Vegas patří k hvězdám.
Samozřejmě se o tom hodně mluví. Mohlo to být ale klidně úplně jinak, kdyby Golden Knights byli na posledním místě v tabulce. Může se zdát, že to bylo unáhlené rozhodnutí, ale to mi nepřísluší hodnotit.
Trenér Gallant určitě vyhraje cenu pro nejlepšího kouče sezony, chvála se na něj hrne ze všech stran. Co k němu můžete říct?
Nikdy jsem pod ním nehrál. Několikrát jsem se s ním bavil, ale že bychom se nějak dobře znali, to říct nemohu. Slyšel jsem od kluků, že pod takovým koučem se dobře hraje. Že je to kliďas, co je vždy na straně svých svěřenců. Už v Columbusu se mu dařilo, v Montrealu v roli asistenta za ním šla kabina. Na Floridě vybudoval slušný tým. Po letech tu vyhrál Atlantickou divizi. Má charizma, na které hráči slyší a jdou za ním. Jágr si ho tady taky nemohl vynachválit.
Floridu prohrané finále poznamenalo. Od té doby na větší úspěch v play off čeká. Myslíte, že případný neúspěch by Vegas taky mohl v budoucnu zabrzdit?
To se strašně těžko hodnotí. Mají ten tým skvěle vybudovaný. Třeba začátek sezony mohou mít slabší, ale větší propad bych nečekal. Ve Vegas teď bude chtít hrát každý. Nedokážu si představit, že by dalších několik let chyběli v play off. Mají dobré vedení a mladé hráče, kteří se budou ještě zlepšovat.
