Vždyť táhne Pittsburgh za Stanley Cupem. Penguins si ho můžou přivlastnit v noci ze čtvrtka na pátek, kdy za stavu 3:1 doma zkusí dorazit San Jose.
„Nikdy jsem si něco takového ani nepředstavoval,“ řekl osmadvacetiletý útočník hloučku reportérů po čtvrtém finále, v němž přispěl k výhře 3:1 dvěma asistencemi. „Být jediné vítězství od poháru je něco výjimečného.“
Ne, nepadaly z něj vtipem jiskřící hlášky, ale mluvil docela přívětivě. Neviděl v reportérech nepřátele jako dřív. V Pittsburghu, městě mostů, objevil cestu přes rozbouřené vody, z neutěšené minulosti do spokojenější současnosti. Hokejový poutník tu našel ráj srdce.
Ač v Bostonu a Torontu střílel spousty gólů, stal se symbolem zklamání a neúspěchu, fackovacím panákem pro fanoušky i komentátory. V devíti sezonách NHL se radoval z jediné vyhrané série play-off.
Přitom kdekoho dojal či povzbudil úspěšným bojem s rakovinou varlat. Na jaře 2007 pak převzal Masterton Trophy za oddanost hře.
Jenže časem se do jeho mediálního profilu promítlo bručounství a podivínství. Jako by se ve sportovní show zvané NHL cítil nesvůj. Vyčítalo se mu, že je sólista a flinká se při bránění. Že je oplácaný a bezpochyby se denně láduje hot dogy.
Na jeho obhajobu je třeba podotknout, že hlavně v Torontu se ocitl v nevděčné situaci. Byl klíčovým mužem bídného mužstva. Po porážkách ho obvykle obklíčila horda břitkých žurnalistů a on s nimi neuměl jednat. Projevilo se to například v aféře, již loni v lednu rozjel Ron Wilson, bývalý kouč Leafs.
„Na Phila se prostě nedá spolehnout,“ pronesl v rozhovoru pro rádio TSN. „Když se mu nedaří, těžko ho získáte na svou stranu. Má ty své brilantní záblesky, jenže jeho problém je, že dva týdny jede a pak se na dva týdny vypne. Kazí mu to náladu, což se promítá do jeho výkonů a do vztahů s ostatními hráči.“
Wilsonovo vystoupení vzbudilo mocný ohlas. Kdekdo ho vnímal jako potvrzení hojně se vyskytujících klepů o Kesselově povaze.
Sloupkař deníku Toronto Star se poté zeptal Kessela, zda si myslí, že je nekoučovatelný. Kanonýr vypěnil. A řekl o novináři, že je idiot.
Požehnáním se tak pro něj stala výměna z Toronta do Pittsburghu v červenci 2015. Penguins potřebovali zakončovatele pro tvořivé centry Malkina a Crosbyho. Otázka zněla: Ke komu se hodí víc?
Kessel úplně nezapadl ani k jednomu. Báječně si však v březnu porozuměl s Boninem a Hagelinem. Trenér Sullivan náhle mohl manévrovat se třemi údernými lajnami a protivníci zoufale koumali, na kterou mají nasazovat své nejlepší obranáře.
„Naštvaný koblížek“ z amerického Madisonu s 59 body v základní části úplně neohromil. Ale rozparádil se v play-off. Ve 22 utkáních nastřádal 10 gólů a 11 asistencí. Využívá raketového zrychlení i pohotové rány. K tomu sklízí chválu za mazané přihrávky a ochotu podřídit se taktice. „Maká i bez puku, bojuje v naší třetině, u hrazení. Bavíme se o tom průběžně a on udělal velké pokroky,“ tvrdí Sullivan.
Jako by se mrzoutu Philovi líbilo v závětří za superstars Malkinem a Crosbym. Ve městě, kde sídlí Carnegie Mellon University, údajná kolébka emotikonů.
Před 35 lety tu profesor Fahlman použil dvě základní verze. Rozesmátou a smutnou. Ke Kesselovi se čím dál víc hodí ta první. Právě on se zásadně zasloužil o historickou šanci pro Pittsburgh, který od roku 1960 čeká na profesionální sportovní triumf dobytý na svém území. Teď je zatraceně blízko.
