Bylo 30. ledna 2014 a lékař šmahem zakázal Letangovi hrát večerní zápas v Los Angeles. Zároveň v něm bujelo nepříjemné podezření.
To, že při dopoledním rozbruslení tak detailně hleděl na kanadského obránce, nebylo jen tak. Letang už o den dřív přijel na odlet celý vystrašený. Ráno totiž v koupelně zkolaboval. Sice neztratil vědomí a díky matce, povoláním zdravotní sestře, se ani nemusela volat záchranka.
Ale i poté, co si odpočinul, leccos haprovalo. Když nasedl do auta a vyrazil na letiště, aby stihl týmový sraz, byla to hodně divoká jízda. „Nechybělo moc, abych narazil do zdi či do jiných aut.“
Proto se svěřil lékaři, který druhý den po podezřelém rozbruslení rozhodl: „Musíš do nemocnice.“
Tam vyšetření prokázalo, že tehdy šestadvacetiletý Letang prodělal mrtvici. „Cože?“ divil se. „Je to smrtelné? Mohu umřít?“ ptal se zmateně.
Lékaři ho uklidňovali, on hned nastoupil k rehabilitaci, aby se o dva měsíce později zase vrátil na led. „Byl jsem optimista. Nechtěl jsem doma jen sedět.“
A ačkoliv ho zdravotní trable (otřesy mozku) limitovaly i další sezony, teď hraje finále NHL a v pondělí asistoval u vítězné branky Jevgenije Malkina v San Jose, po které je Pittsburgh už jen jedinou výhru od Stanley Cupu.
Kris Letang (vpravo)
V pondělí na gól přihrával i jiný pittsburský obránce, Fin Olli Määttä. I on se v roce 2014 dozvěděl drsnou zprávu: „Máte v krku zhoubný nádor.“
Zároveň ho však vzápětí lékaři uklidnili, že mu ho brzy odoperují a nebude třeba ozařování ani chemoterapie. I proto říkal: „Je skvělé, že se na to přišlo včas. Dostanu se z toho a zase budu hrát hokej.“
Bylo mu dvacet a tehdejší kouč Pittsburghu Mike Johnston věštil: „Myslím, že u mladých kluků jde v takovýchto případech víc o psychickou stránku věci. O to, jak vyspělý kdo je a jak se s tím umí srovnat.“
A skutečně - 4. listopadu byl Määttä operován, o týden později už poprvé trénoval a 18. listopadu naskočil do zápasu NHL. Že by to byla nějaká čudla, aby se šetřil? Ne, hned hrál přes 20 minut!
Teď by jeho příběh - podobně jako Letangův - mohl být korunován Stanley Cupem.
Stříbrný pohár má stejně jako oni na dosah i Pascal Dupuis. Zatímco obránci o něj bojují přímo na ledě, útočník Dupuis je teď už jen pomocníkem, „holkou pro všechno“. S hokejem v prosinci skončil. V 37 letech otce čtyř dětí strašily krevní sraženiny a on už věděl, že hrát dál by byl jen zbytečný risk.
Z kabiny Penguins zmizet nechtěl, snad ani neuměl. A tak dál sedává na svém místě, dál je na soupisce týmu, byť označen jako zraněný. Létá se spoluhráči po venkovních zápasech. „Cokoliv kluci potřebují, to já udělám. Chci, aby kluci vyhráli. A já chci vyhrát také.“
Takže se stará třeba o hokejky.
Přiznává, že trpí. Každý den myslí na to, proč není na ledě.
Svou výstroj původně zamknul v garáži svého domu v Montrealu. Zůstala tam jen pár týdnů, pak ji zase přivezl zpět do Pensylvánie. A zase začal chodit na led, byť jen sám. „Ten zvyk jsem nemohl jen tak zrušit. Až příliš mi to chybělo,“ citovala agentura ČTK jeho slova.
Pascal Dupuis ještě v dresu Pittsburghu.
Spoluhráči jsou z něj nadšení, dál ho berou jako toho, kdo se s nimi pere o Stanley Cup. „Není z těch, co by dávali najevo lítost. Vždy byl klukem, který organizoval večeře. Tím, kdo se staral o to, abychom byli jako jedna rodina. A i když je teď od všeho o trochu dál než předtím, udržuje tým v dobrém rozpoložení,“ řekl útočník Chris Kunitz.
Dupuis teď věří, že v případě triumfu se jeho jméno objeví i na poháru, i když odehrál v základní části jen 18 utkání. To lidé ze San Jose si přejí opak, aby tyto tři příběhy neměly šťastný konec.
Tedy ten sportovní.
