Málokterý otec může být tak pyšný na své potomky jako on. Pro ostatní táty je vzorem, jak vychovat úspěšné hokejisty. „Žádný recept po mně ale nechtějte, všechno je to jen o přístupu,“ říká Kaše, bývalý hokejista a dnes úspěšný trenér mládeže v Chomutově.
Ten je důležitější než talent?
Ano. Kluci mě pamatují jako hráče a hokej je odmala pohltil. Měli výhodu, že vyrůstali v menším městě, a tak měli možnost chodit častěji na led než já v Plzni, kde jsem vyrůstal.
Bylo výhodou, že jste je odmala vedl jako trenér?
Já hlavně nechtěl, aby si lidi mysleli, že mají protekci. Proto jsem po nich chtěl, aby dokázali, že jsou nejlepší. Pochopili to a makali na sobě.
Hokejový klan KašovýchRobert Kaše (43) Vyrůstal v Plzni, s trénováním začal už ve 21 letech. Jako hráč působil především v Kadani, jako trenér dovedl chomutovské dorostence a juniory k titulu. Vyzkoušel si i práci s dospělými. Ondřej Kaše (21) V roce 2014 byl draftovaný až v 7. kole z 205. pozice, přesto se prosadil do NHL v silném Anaheimu mezi borci jako Ryan Getzlaf nebo Corey Perry. Zatím odehrál 30 duelů s bilanci 4+7. David Kaše (19) Člen stříbrné osmnáctky z MS 2014, momentálně hraje extraligu za Chomutov. Byl draftovaný Philadelphií, na přelomu roku hrál už podruhé na turnaji dvacítek. |
Opravdu od vás neměli oproti ostatním něco navíc?
Snažil jsem se jim radit, chodili jsme spolu i na led. Dobré bylo, že si nechali poradit. Zastávám teorii, že hokej je především hra, protože dneska se kolikrát víc dbá na individuální činnosti. Kluci hráli tenis, squash, fotbal, badminton, za barákem mastili bandy hokej... Získali chuť do hry, která některým dětem chybí.
Kdy vás napadlo, že by to mohl Ondřej dotáhnout do NHL?
Potenciál měl, ve své kategorii vždycky vyčníval. Nikdy dopředu nemůžete říct, že se prosadí, protože je hrozně moc úskalí, ale když se dostal na MS osmnáctek a poté na dvacítky, tak jsme začali uvažovat o tom, že by se mohl hokejem živit.
Proč jste ho neposlal do zahraničí, jak je to dnes běžné?
Byli jsme vázaní smlouvou v Chomutově. Vlastně nám nezbylo nic jiného, než zůstat doma. Pokud má hráč štěstí na trenéry a nechybí mu píle, tak se může prosadit i z Česka. Ale musí na sobě pracovat - my se třeba zvlášť věnovali bruslení a zakončení.
Ondřej v NHL ukazuje, že bruslit umí. V Anaheimu se dostane i na prodloužení, ve kterém dal nedávno i gól.
Při hře tři na tři musíte opravdu pořádně bruslit a zvlášť v NHL je to základ. Děti by se na něj měly zaměřit, protože z toho budou těžit. Hokej se hodně zrychlil a v zámoří si už nevybírají hráče jen podle postavy. Šanci dostávají i menší kluci, kteří jsou na tom dobře bruslařsky.
Co říkáte na hlasy, že Češi v bruslení zaostávají?
Nemyslím si, že by to bylo v mládeži tak špatné. V sedmnáctkách a osmnáctkách držíme krok se světem, problém nastane až ve dvacítkách, kde nám soupeři odskočí daleko dopředu. Hlavní svízel je totiž v nastavení a kvalitě soutěží, které netlačí hráče tolik dopředu nejenom v pohybu, ale celkově v rychlosti hry.
Hokejová rodina Kašových. Starší syn Ondřej (vlevo) se prosadil v silném Anaheimu, mladšího Davida draftovala Philadelphia. Táta Robert sbíral tituly jako trenér mládeže.
Je tohle nejvážnější nedostatek?
Problém je i ve výchově. Přijde mi, že dneska mají děti všechno a nejsou ochotny se o něco porvat. Přijdou s nataženou rukou a vždycky dostanou, co chtějí. Takže je to nenutí k práci. Proto zaostáváme. Druhý problém je začlenění mladých hráčů mezi dospělé. Tam jsou velké rezervy.
Co by se dalo zlepšit?
Každý klub to má nastavené trošku jinak, ale ve Finsku a ve Švédsku jdou talentovaní hráči v 17 letech do nejvyšší soutěže, kde naskakují v prvních dvou lajnách mezi nejlepšími hráči, kteří se je snaží vychovávat.
Třeba tam na to mají mladí kvalitu, kdežto u nás ne.
Vracíme se k tomu, o čem jsem mluvil: zlom přijde mezi osmnáctým a dvacátým rokem. Na Memoriálu Ivana Hlinky jsme porazili Švédsko a ve dvacítkách jsme nestíhali. Takže je logické, že někde v tomto období proběhl útlum hráčů. Individuality nám v juniorce nevyrostou.
„Zlom u nás nastává mezi osmnáctým a dvacátým rokem. V tomhle období dochází k útlumu rozvoje hráčů.“ |
Kromě vašeho syna se z mladíků výrazněji prosadil do NHL jen Pastrňák, Zacha a Sedlák. Bude hůř?
Jsem spíš optimista, mezi mladými vidím potenciál, navíc některé kluby v extralize to vzaly za správný konec a mladí začínají hrát v elitních formacích. To je cesta, jak se zvednout i na mezinárodní úrovni. Pokud jde o NHL, tak je samozřejmě potřeba i štěstí dostat se do správného týmu. Třeba Kuba Vrána to má ve Washingtonu těžké.
Má potenciál také syn David, který byl také draftovaný do NHL?
Potenciál má, bude záležet, jestli bude mít štěstí.
Zkuste oba syny porovnat. V čem jsou jejich přednosti?
David je komplexnější, víc kolektivní, přebírá větší zodpověnost za hru týmu. Ondra vyniká v situací jeden na jednoho a je silný na kotouči. Kouká se spíš na svůj výkon, který pak pomůže týmu. Což je s ohledem na dnešní NHL výhoda. Ale zopakuju, že hodně záleží na tom, na jakého narazíte trenéra. To platí všude.
Řadu lidí překvapilo, že se Ondra dokázal prosadit v Anaheimu, který má roky nabitou sestavu. Doufal jste vůbec, že to zvládne?
Anaheim má první dvě lajny opravdu našlapané, ale mají tam i starší hráče a každý jednou skončí. Když jsem viděl, jak hrál na farmě, tak jsem věřil, že dokáže svým pojetím hry upoutat nejen trenéra, ale celé vedení Anaheimu. Jsem moc rád, že i ostatním ukázal, že nemusíte být draftovaný v prvních dvou kolech, a přesto se můžete prosadit.
Čím podle vás zaujal?
Chováním - je velice skromný. A tím, že dokázal využít šanci. V prvních dvou zápasech do toho vletěl a chtěl předvést svůj nejlepší výkon. To, že hrál bez zábran - byť měl trému - bylo rozhodující. Ukázal, že umí podržet kotouč, že umí příhrát ve správný moment a že tedy může být platným členem týmu.
Robert Kaše (vpravo) vyrazil loni v dubnu na návštěvu za synem Ondřejem do San Diega, kde hrál na farmě Anaheimu
Robert Kaše (vlevo) slaví se synem Davidem jeden z juniorských titulů mistra republiky, který získal v letech 2014 a 2015.
Pořád mu radíte?
Já zatím nevynechal jediný zápas, koukal jsem i na ty na farmě. Po zápase si voláme a já mu předávám poznatky, co mohl udělat jinak. Víc to ale nerozebíráme, protože se dostal daleko a sám ví, kudy kam.
Přiznejte: překvapilo vás, že se tak dlouho drží v sestavě?
Překvapilo. Je to o štěstí - zranili se dva, tři hráči. Pořád jsem mu říkal, ať na sobě maká a ať to nezabalí ani ve chvíli, kdy ho pošlou na farmu. Trenér Anaheimu řekl, že to není hráč pro čtvrtou lajnu, tak je ve třetí a hraje velice dobře.
Jak na tom byl s angličtinou, když odcházel?
Tehdy se domluvil jednoduchými větami. Po šesti zápasech na farmě měl otřes mozku a dost času na učení, proto dostal od klubu učitelku. Čtyři měsíce k ní docházel třikrát v týdnu na lekce, díky tomu se hodně zdokonalil. Také mu po sezoně řekli, že je překvapil, jak se dokázal vypořádat nejenom s jazykem a zraněním, ale celkově se životem v Americe. Částečně mu pomohlo prostředí, protože je v teple a u moře.
Nebál jste se, že ho otřes mozku zastaví?
Bylo to nepříjemné, nikdo nevěděl, jak dlouho bude mimo. Dostal vyloženě boxerské k.o. na bradu, kdy ho trefil protihráč loktem a úplně ho vypnul. Dlouho nebyl v pořádku a já osobně nevěřil, že skočí do sezony. Nakonec to zvládl a stihl 25 utkání.
„Máme hodně kvalitních trenérů, kteří na sobě chtějí pracovat. Kolegové z Kanady mi říkali, že třeba žákům se věnujeme víc než oni. Podle mě ale někdy moc drilujeme na úkor samotné hry. Pak nám chybí ta klasická česká vyčuranost.“ |
A co mladší David, ten se učí anglicky?
Učí, snaží se s přítelkyní, která byla rok v Americe. Má výhodu, že je ukecanější než Ondra, takže se umí víc prosadit.
Na čem musí David zapracovat, aby se prosadil?
Na síle, protože je menší, takže to má složitější. A také na koncovce.
A Ondra?
U něj je to vyloženě o koncovce, musí se do ní víc tlačit.
Říkal jste, že mladí nejsou tlačení k tomu, aby se zlepšovali. Co trenéři?
Máme hodně kvalitních trenérů, kteří na sobě chtějí pracovat. Pro každého trenéra je odměna, pokud mu projde rukama hráč, který se dokáže uchytit v NHL nebo KHL. V žákovských kategoriích pracujeme víc než kdekoli jinde na světě. Přijeli k nám na semináře trenéři z Kanady a říkali mi, že se žákům věnujeme hodně. Podle mě ale někdy moc drilujeme na úkor samotné hry. Pak nám chybí ta klasická česká vyčuranost.
Jste úspěšný kouč mládeže. Snažíte se vzdělávat?
Jelikož hodně sleduju zápasy v Americe a vidím i hodně hokejů na mezinárodní úrovni, tak se snažím pochytit novinky. Chodím na semináře, kde jsou i zahraniční trenéři, takže si od nich snažím něco vzít. Hokej se vyvíjí a vyvíjet se musí i trenéři.
