Kvůli přestupu téměř jistě přijdete o šampionát v Praze. Mrzí vás to?
Hodně. Na druhou stranu je tohle moje práce. Hraju tady za tým, který mě platí a bojuju o novou smlouvu. Mrzí mě to, protože jsem z Čech odešel v sedmnácti a nikdy jsem si doma nezahrál. Hodně kamarádů se těšilo, že se na mě půjdou podívat, a teď je to všechno úplně jinak.
Kromě vás přišel trenér Růžička o další zkušené obránce. Bude to pro český tým problém?
Tohle je pro trenéry velká smůla. Není moc obránců na výběr a když se jeden, dva zraní a další vymění do týmu, který patří k favoritům NHL, tak to pro ně není vůbec lehká situace. Budu přát klukům z Evropy, aby tu příležitost chytili za správný konec a co nejvíc se jim dařilo. Budu šampionát určitě sledovat, protože to pro lidi doma budu neuvěřitelný turnaj.
„Nemáme hráče jako Karlsson, Subban, Giordano nebo Letang, kteří umí zavést puk, přesně rozehrát, neustále podporovat útok a fungovat na přesilovce jako čtvrtý útočník. Jediný takový je Židla. Je to hodně smutný stav v českém hokeji.“ |
Čím to podle vás je, že má český hokej poslední roky nedostatek kvalitních beků? Mluví se o krizi mládeže, přitom útočníků je stále dost...
Nevím, jestli na to dokážu odpovědět. Realita je taková, že českých zadáků v NHL rapidně ubývá a situace se nijak nezlepšuje. Švédové takovou situaci zažili před deseti lety a podívejte se, jak jsou na tom teď. Mohou postavit dva, tři národní týmu podobné kvality. Je to pouze o tvrdé práci.
Největším nedostatkem je tvořivý obránce, hráč na přesilovku. Takového má český hokej pouze v Markovi Židlickém, který je už na konci kariéry.
To je velký problém našeho hokeje. My nemáme hráče jako je Karlsson, Subban, Giordano nebo Letang, kteří dokáží zavést puk, přesně rozehrát, neustále podporovat útok a fungovat na přesilovce jako čtvrtý útočník. Jediný takový je Židla, který je pro nás absolutně nepostradatelný. Je to základní stavební kámen reprezentace. Není hráč, který by měl svoji pozici jistější a teď zřejmě nepřijede. Pak máme velký problém. Je to hodně smutný stav, že v českém hokeji není nikdo takový.
Oddechl jste si, že si vás z utrápení Arizony vzalo St. Louis, tedy tým, který patří k favoritům na Stanley Cup?
Celkem jo, i když mně nikdy nic ve Phoenixu nechybělo. Měl jsem důvěru trenérů, vždycky jsem hrál hodně. Celkově jsem tam byl osm let, mám tam spoustu kamarádů. Proto nebylo jednoduché odejít. Na druhou stranu se nám v Arizoně sezona vůbec nepovedla, takže jsem si polepšil. Můžu si zahrát ve výborném týmu a když se mi bude dařit, tak by se mohla zlepšit i moje pozice na hráčském trhu, jelikož se v létě stanu volným hráčem. Může mi to prodloužit kariéru v nejlepší lize na světě.
Dokážete si představit, že byste se do Phoenixu vrátil po sezoně, kdyby o vás projevili zájem?
Záleží, kdo o mě bude mít v létě vůbec zájem. Na druhou stranu i ten věk utíká a člověk chce dosáhnout na nějaký úspěch. A nevím, jestli by to šlo ve Phoenixu. Měl jsem to tam hodně rád, nikdy mi tam nic nechybělo, ale bude záležet hlavně na nabídkách.
St. Louis po vás sáhlo, byť jste kvůli zranění nehrál. Překvapilo vás, že šli do takového rizika?
Hodně. Byl jsem ještě zraněný, a přesto do té výměny šli. Toho si opravdu hodně vážím. Je vidět, že mi tady věří a já jim tu důvěru budu chtít co nejlíp splatit.
Blues mají jednu z nejlepších obran v lize. Osm až devět stabilních beků, kteří mohou naskočit do každého utkání. Může hrát ale jen šest, je konkurence znát?
To jsem ještě nikdy nezažil. Vždycky tři kluci, co by jinde třeba normálně hráli, musí sedět na tribuně. Tady je těžké se jenom dostat do sestavy. Na druhou stranu je to naše výhoda. Cesta play-off může být dlouhá, někdo může vypadnout pro zranění a pokud tým chce uspět, tak ty mezery musí zaplnit.
