"Jako kluk jsem to nikdy nehrál. V nohejbale je to jiné. V něm si troufnu říct, že jsem velmi dobrej,“ řekl hrdina z olympiády v Naganu. Mimochodem - už je to sedm let, co Haškova parta slavně vyhrála olympijské zlato.
Letí to, že?
Pořád na to rád vzpomínám. Ale už mě neláká si to třeba pustit na videu. Pro mě je to hrozně dávno.
A zní vám ještě v uších pokřik „Hašek na Hrad“?
Kdepak, už ne. Ale když už o tom mluvíme - víte, od koho jsem to tenkrát slyšel poprvé? Od pana prezidenta Havla. Volal mi tak dvě hodiny po vyhraném finále, ani nevím, jak na mě získal číslo. Zrovna jsme byli s manželkou na večeři. Povídá mi, že mě lidi chtějí na Hradě. Tak jsem mu odpověděl, aby tam ještě chvíli vydržel. Že děkuju, ale že nemám zájem (smích).
Bavit se o olympiádě 2006 je předčasné
Koukal jste se na mistrovství světa, které letos čeští hokejisté vyhráli?
Díval jsem se. Sice ne na všechny zápasy, protože jsem byl v Americe, ale finále proti Kanadě mi neuniklo.
Vychutnal jste si to?
Přiznám se, že jsme se dívali doma a bůhvíjak zapáleně jsem nefandil. Koukal jsem na to spíš z „odborného“ pohledu. Jak ti naši kluci Kanaďany perfektně drží, jak je soupeř nervózní. Určitě jsem u televize fandovsky neskákal.
Je možné, že vás fanoušci ještě uvidí v dresu české reprezentace?
Popravdě? Co jsem v roce 1990 odešel do Ameriky, tak mě všechna ta mistrovství světa nelákala. Neměl jsem moc zájem jezdit. Když většinu roku prožijete v jiném prostředí, tyhle akce vás zas tolik neinspirují. Jiná věc byly olympijské hry. Tam jezdili ti nejlepší hráči. O ně jsem měl pokaždé zájem.
Ale to by vás mohl lákat i Turín 2006.
Jak jsem řekl: hrát na olympiádě je pro mě pocta. A to platí vždycky. Ale je předčasné se o tom bavit.
Jsme pod Bezdězem, v Máchově kraji. Docela by mě zajímalo, jestli jste někdy četl Máchův Máj.
Já? No samozřejmě. Umím ho dokonce i recitovat.
Vážně? Tak spusťte.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje. No, a tak dále (smích). Mácha, to je česká klasika. To si člověk musí pamatovat celý život. Já jsem tu básničku měl rád. A když už se to jednou musíte naučit, tak to nezapomenete. Jasně, že neznám celej Máj. Ale úryvky mám v hlavě.
Psal jste jako mladý kluk básničky?
Vůbec ne. Abych na ně balil holky? Tak to ne. To jsem měl jiné metody.
Jaké?
Zeptejte se manželky. Ale na básničky určitě ne. Známe se od gymplu, od šestnácti let. Chodila vedle do třídy. Moc se mi líbila. Štíhlá, hezká holka s dlouhýma vlasama.
A vy jste byl hokejista. Na to holky asi letí, ne?
Když jsme se seznamovali, tak už jsem hrál ligu, to je pravda. Těžko říct. Ale ona tehdy na hokej nechodila.
Kvůli čtyřicítce se chci vrátit do NHL
Chtěl byste, aby vám bylo znovu dvacet let?
Jak se to vezme. Byly to pěkný roky. Hrál jsem za Pardubice, měli jsme skvělé mužstvo. Ale stejně bych neměnil. Ničeho nelituju. Kluci možná dneska mají větší možnosti. To ale neznamená, že budou šťastnější.
Je vám čtyřicet let. Co pro vás tenhle věk znamená?
Člověk by někdy určitě chtěl být mladší. Čtyřicet, to už je něco. Třeba kvůli tomu, že se chci vrátit do NHL, zase hrát hokej. Pro mě by bylo obrovským úspěchem vrátit se ve čtyřiceti k chytání a patřit ke špičce. S tím do toho jdu.
Slyšel jsem, že se nekoukáte moc rád do minulosti, hledíte spíš dopředu. Přitom jste na pedagogické fakultě vystudoval obor tělocvik - dějepis. Jste dějepisář, který se nerad kouká dozadu?
Ale to je trochu jinak. Já se rád dívám do minulosti. Vážně. A dějepis jsem měl vždycky moc rád. Na rozdíl od devadesáti procent mých spolužáků. Když byla písemka na data, míval jsem vždycky hroznou radost. Jako jediný, spolužáci na mě koukali jako na nějakého vyvrhela.
Stoupl jste si po vystudování fakulty někdy vůbec za katedru?
Učil jsem dva měsíce na základce a pak na gymplu. Byla to taková ta povinná praxe v páťáku, nějaké zkušenosti s tím tedy mám.
A jak vám to šlo?
Na první hodině jsem se hrozně zpotil. Byl jsem tak nervózní, že jsem se musel jít opláchnout do umyvadla. Na té základní škole jsem už po deseti minutách nevěděl, co mám říkat (smích).
Byl jste přísný kantor?
Určitě ne. Já byl hodnej. Když jsem nemusel dát špatnou známku, tak jsem ji nedal. Stejně kvůli kontrole seděla vzadu ve třídě paní učitelka. Ta si pak do notýsku napsala známku, jakou chtěla.
Co bych musel umět, abych od vás dostal jedničku z tělocviku?
Jé, já nevím. Víte, já bych to hlavně chtěl brát s humorem. Je přece úplně jedno, jaké má člověk známky. Trojka, nebo dvojka. Hlavně když se snaží.
A když mu to nejde?
Tak má čtyřky nebo propadne. Ale i tak se přece nic neděje. V životě mu půjde něco jinýho. Nechtěl bych u toho žádný děti nervovat. Propadneš? No a co? Jede se dál, najdeš si nový kamarády. Když má někdo horší známky, tak to přece neznamená, že je proto horší člověk. Člověk se má hlavně snažit. A když to nejde, tak to nejde. Nesmí se z toho dělat tragédie.
O tak shovívavém učiteli asi hodně dětí sní. Byl byste tak tolerantní třeba i k opisování?
To ne. Hned bych mu tu písemku vzal a řekl, aby to příště nedělal. Pravidla se musí dodržovat.
Vy jste nikdy neopisoval?
(smích) To jó. Určitě. Jenže... Jak o tom tak přemýšlím, člověk by neměl být shovívavej. Když někdo podvádí, je to špatnej příklad pro ostatní. Ale víte, jak jsme se bavili o tom, jaký jsem byl učitel... Myslím, že přímo učit už asi nebudu nikdy.
Vážně ne?
Asi ne. Ale baví mě být mezi mladýma lidma. Ne snad je dennodenně vychovávat, ale spíš mít na ně vliv. Jako hokejista jsem tu možnost určitým způsobem měl. To mě docela těšilo. Teda pokud ten vliv byl opravdu dobrej. I v budoucnu se tomu chci nějak věnovat. Zatím nevím jak. Třeba něco na způsob pionýrských táborů, pracovat s určitým typem dětí, navštěvovat je, pomáhat jim. Nemám zatím v hlavě nic konkrétního. Ještě rok chci hrát hokej. Ale pak? Uvidíme. Určitě nechci trénovat. To mě neláká.
Co je poslední věc, kterou jste se v životě naučil?
(dlouze přemýšlí) Jako třeba šít, malovat? Tak to opravdu nevím. Rozhodně nic z těchto dvou věcí.
To vám nejde?
Vůbec ne. Z výtvarky jsem měl dvojku už v první třídě. Proto jsem na vysvědčení nikdy neměl samé jedničky. Nikdy. Až jsem se styděl. Později to bývalo tak, že jakmile jsem ten výkres dokončil, radši jsem ho rychle schoval. A tajně zahodil do koše, aby ho nikdo neviděl. Bylo mi trapně, že zrovna ty moje výkresy jsou nejhorší. V šesté třídě mi učitelka nechtěla trojkou zkazit vyznamenání, tak mi ještě dala šanci: Namaluj dva hrníčky za sebou. Tak jsem to udělal a ona mi pak naštěstí dala dvojku.
Brzy se prý budete učit filmovému řemeslu. Údajně si zahrajete v Rafťácích, pokračovatelích úspěšných Snowboarďáků.
Ještě není nic jistého. Moje firma je exkluzivním partnerem filmu, takže jsme i na tuhle možnost narazili. Ale moje rozhodnutí ještě nepadlo.
Věřím, že Rafťáci budou lepší
Neříkejte, že by vás nelákalo stát se filmovou hvězdou.
Řeknu to na rovinu. Předpokládáme, že to bude česká komedie roku. Pokud by to tomu filmu prospělo, bude to pro diváka zajímavý nebo aspoň legrační, tak do toho půjdu. V jiném případě ne. V srpnu kvůli hokeji trénuju od pondělí do pátku, přes týden tam proto moc času nebude. Jen pokud bude nějaká příhodná chvíle, tak se můžeme dohodnout. Přes víkend by se to snad dalo stihnout.
Viděl jste Snowboarďáky? Líbili se vám?
Koukal jsem na to snad třikrát. Chtěl jsem to mít prostudovaný do detailů, abych věděl, jestli se máme stát partnerem Rafťáků.
Zasmál jste se?
Jo, smál. Mně se ten humor líbil. I když netvrdím, že je to nejlepší česká komedie, jakou jsem kdy viděl. Jen na jednu věc jsem se pak musel režiséra Karla Janáka zeptat. Proč nebyly v záběru víc ty naše krásné hory zalité ve sluníčku, je to přece taková krása!
A?
Prý jim ze dvou natáčecích měsíců v Krkonoších svítilo sluníčko jen asi dva dny. To jsem musel pochopit. Ale jinak - jasně, tenhle humor mi sedí. Už mám nastudovaný scénář Rafťáků a věřím, že tenhle film bude ještě lepší než Snowboarďáci.
Jezdil jste vůbec někdy na vodu?
Nebyl jsem typickej vodák. Měli jsme takový jednodenní výpravy na Sázavu, na Orlici. Sednul jsem si dopředu a jenom jsem tam tak pádloval.
Bál jste se při sjíždění jezů?
Na Sázavě jsem sjížděl známé peřeje Stvořidla. A to tam bylo hodně vody. Nebál jsem se. Vůbec. Mě láká, když je to trošičku divočejší. Ale vážně jen trošičku. Na raftech jsem ještě nic nesjížděl, i když jsme to s manželkou plánovali. Takže premiéru budu mít zřejmě až letos. V Rafťácích.
