Z nutného záskoku za zraněného Fina Joonase Korpisala se v Columbusu vyklubalo zjevení, které v novém roce pochytalo téměř 95 procent střel.
„Má podobný styl jako Dominik Hašek,“ říká bývalý gólman Chico Resch. „V každém zápase najdete situaci, kdy skočí po hlavě nebo leží na zádech a vykopává betony,“ přikývne i Marty Biron, jehož také kvůli lotyšskému úkazu server The Athtletic oslovil.
A není to jediná souvislost Elvise Merzlikinse s českým hokejem. Pro Blue Jackets ho v Evropě objevil skaut Milan Tichý. „Současný trend jsou velcí brankáři. Na svoji výšku byl i mimořádně pohyblivý,“ vzpomíná Milan Tichý pro MF DNES. „A navíc je to hodně sebevědomý kluk.“
Předloni chytal Merzlikins v Plzni za švýcarské Lugano. Po zápase Ligy mistrů se měl potkat s Tichým a poprvé osobně i s generálním manažerem Columbusu Jarmem Kekäläinenem. Po pár zdvořilostních frázích se finský boss optal Merzlikinse, zda by si už troufl na NHL. „Jasně!“ vypálil gólman. „Už si představuju, že přijdu do kabiny a ostatním řeknu: Jsem tu od toho, abych něco vyhrál.“
Kekäläinen s Tichým jen opařeně hleděli. Merzlikinsova povaha a příběh jsou snad ještě výjimečnější než jeho jméno. Když byl capart, umřel mu otec, o čemž dodnes nechce hovořit.
S rodinou se na pár let odstěhoval do Švýcarska, odkud pocházel nový partner maminky Sandry. Podruhé opustil Pobaltí v patnácti. A do Lugana mířil už jako gólman, který obdivoval nejslavnějšího lotyšského hokejistu Arturse Irbeho. Kvůli němu spal s betony.
Na ledě zase nezapřel sígra, který vyrůstal v ulicích Rigy. Zastával se spoluhráčů, klidně soupeře praštil lapačkou, porval se. Na trénincích impulzivní gólman často řval. „Nadával si, když pustil blbý gól,“ líčí skaut Tichý. „Když tohle udělal před lety na tréninkovém kempu, jeden z koučů volal Jarmovi Kekäläinenovi: Panebože, koho jste nám to přivedli?“
Až v Americe se také zástupci Blue Jackets dozvěděli, že Merzlikins až do jedenácti let nastupoval v obraně. I proto teď v NHL kromě efektních zákroků ohromuje i perfektním bruslením.
Elvis Merzlikins z Columbusu inkasuje v zápase s Tampou.
Do zámoří se vydal minulé léto, ačkoli ho Blue Jackets draftovali už před šesti lety. Mezitím válel na MS, dvakrát se stal nejlepším gólmanem švýcarské ligy, dvakrát dostal Lugano do finále, ve městě ho milovali. Když špatně zaparkoval, často místo pokuty objevil za stěračem od policistů lísteček: „Elvisi, tady stát nemůžeš!“
Teď mu musí prominout i fandové Blue Jackets. V prvních devíti startech Merzlikins nevychytal jedinou výhru a žádal novináře: „Pánové, je na mě velký tlak, můžete mě nechat být?“ Další den se dočkal. Od silvestrovské výhry proti Floridě září, klidně se může stát majitelem trofeje pro nejlepšího nováčka NHL. „Ta úvodní lekce mu paradoxně pomohla,“ tvrdí Tichý. „Tým navíc poznal, že je Elvis dobrý kluk, a kvůli němu se semkl.“
Něco podobného se děje i v Lotyšsku, kde je hokej národním sportem. Davy příznivců, kteří ve vínových dresech vyrážejí na květnové šampionáty, teď po nocích sledují zápasy NHL.
Elvis Merzlikins z Columbusu oslavuje výhru nad Detroitem.
„Elvise každý zná, milují ho děti i dospělí. Je jako rocková hvězda,“ vylíčil tamní žurnalista Aivis Kalninš serveru NHL.com. Lotyši teď mají jistotu, že v bráně uvidí krajana. Když neválí Merzlikins, chytá Matiss Kivlenieks, kterého povolali z farmy. Ani on si nepočíná vůbec zle. Co se změní, až se brzy uzdraví jednička Korpisalo? To se teprve bude řešit.
Teď frčí, že Elvis žije!
