Z Kämpfa se v Chicagu stal bránící pes. Jak hlídal McDavida?

Jeho role se v Chicagu zvýrazňuje, ale i mění. „Jsem bránící pes,“ říká o sobě pětadvacetiletý hokejový útočník David Kämpf, který v přerušené NHL naskočil za Blackhawks do 70 zápasů. Což je maximum chomutovského odchovance v základní části.

Jak sledujete situaci v NHL?
Vím zprávy jako ostatní lidi, jiné informace než z médií nemáme. Čekáme, co se bude dít. Až nás zavolají zpátky. Měli jsme nějaké hovory s klubem, ale jen v rovině spekulací.

Jaké to je?
Strašně nepříjemné. V létě mám jít na tři svatby a nevím, jestli se jich budu moct zúčastnit. Na dvou mám být svědek. Já už mám svatbu z loňska ze sebou, teď ji chystá můj brácha, nejlepší kamarádka mojí manželky a můj kamarád. A nevím, co těm lidem mám říct. Ani ostatní hráči si nemůžou nic plánovat.

Jaká je nyní vaše role v Chicagu?
Jsem rád, že je větší a větší. Cítil jsem, že mám od trenéra ještě větší důvěru než minulý rok. Samozřejmě vždycky to může být lepší, snažím se pořád zlepšovat.

Posbíral jste 16 bodů za 8 gólů a 8 asistencí. Jste s tím spokojený?
Každý by chtěl co nejvíc bodů a gólů. Ale já roli v týmu mám jinou. I trenér mi řekl, že ode mě nečeká 40 bodů za sezonu. Od toho tam jsou jiní borci. Snažím se plnit, co mám.

Co po vás tedy chtějí?
Hraju oslabení, takovou třetí čtvrtou lajnu. Hráči, co brání, co jsou nasazovaní na první lajny soupeřů. Jsem spíš takový bránící pes.

Koho jste nejvíc honil?
Hvězdného Connora McDavida. Pokud člověk dostane takový úkol, potěší to. Zvlášť, když ho zabrzdí, nepodaří se mu skórovat ani bodovat. Zrovna proti Edmontonu se mi to povedlo, měl jsem z toho dobrý pocit.

Proč je McDavid tak výjimečný?
Je strašně rychlý a je to obrovský talent. Líbí se mi, jak trenéři v Česku řeší, pojďme to dělat jako McDavid. Za mě to takhle nefunguje. To je jeden člověk, co se narodil a je výjimečně dobrý. Je úplně jedno, jestli bude, nebo nebude trénovat. On může ležet doma na gauči, přijde na zápas a stejně bude nejlepší. S tím talentem se narodil, proto je nejlepší.

Jak jste ho bránil?
Že bych s ním jezdil celý zápas a nedal mu metr prostoru, takový úkol jsem neměl. Když šla jeho lajna na led, naše tam skočila taky.

Jak jste přijal v Chicagu roli, že jste tam spíš na černou práci?
Málo lidí ví, jak to chodí. Většina se koukne na statistiky a řekne si: Ten má málo bodů, je špatný! Ale kdyby všech 20 hráčů mělo 100 bodů, nevím, jak by hokej vypadal. To by musel končit zápas 20:20. Ze začátku pro mě také nebylo snadné smířit se s novou rolí, byl jsem zvyklý z Chomutova dávat góly, chodit na přesilovky. Co jsem tři roky v NHL, nedostal jsem se na jedinou! Ale když chcete hrát v NHL, musíte dělat, co chtějí. Žiju si svůj sen a o tu jinou roli musím víc bojovat, třeba to přijde později. Přesilovky i góly.

Nejlepší světové arény, největší hokejové hvězdy světa. V čem je ještě NHL tak skvělá?
Ve všem. Člověk si na to zvykne, že mu to pak už ani nepřijde. Ale servis a všechno okolo je na neskutečné úrovni. Spíte v nejlepších hotelech, jíte kvalitní jídlo. Atmosféra v arénách je jiná než v Evropě, kde se fandí, tam to lidi mají jako kulturní událost. Má to úplně jiné kouzlo. Musíte vždy podávat stoprocentní výkony, jinak za vámi čeká dalších 20 lidí, kteří vás vystřídají a vy jedete domů.

Jak jste se za mořem a ve velkoměstě aklimatizoval?
Jsem na sebe pyšný, že jsem to v Chicagu zvládl bez větších problémů. Ze začátku jsem tam byl sám, všechno jsem si musel zařizovat. Teď už tam žijeme třetím rokem, máme apartmá, všechno je parádní.

Stíháte během náročné sezony prohlédnut si Chicago?

Program NHL je strašně náročný, ale když je třeba volno, člověk se může projít. Mám to rád, vyčistit si trošku hlavu, ne pořád myslet jen na hokej. Tu chvilku si občas najdu.

Hráči z NHL v mrazáku. Hned jsem prosil o foto, říká chomutovský talent

Když otevřel dveře pirátské kabiny, spadla mu brada. Tady je Ondřej Kaše! A támhle sedí jeho brácha David! Za rohem David Kämpf, Jakub Lauko.

Srdce hokejového teenagera Josefa Koláčka se rychle a zběsile rozbušilo. „Hned jsem poprosil Ondru, jestli by se se mnou nevyfotil,“ líčí 17letý mladík zážitek vygradovaný společným sranda mačem.

Ondřej Kaše (vlevo) a Jakub Lauko se na restart sezony chystají v Chomutově.

V chomutovském mrazáku, studené tréninkové hale, kde se od pusy kouří, rozmrazují svoji koronavirem zastavenou kariéru muži z NHL nebo na její hraně. S nimi se po ledě prohánějí domácí hráči z 1. ligy či juniorky a hokejisté z okolí.

Sezval je dlouholetý vedoucí chomutovského týmu Roman Lauko, jehož syn se z Providence pokouší probít do Bostonu. Ondřej Kaše tam už nastupuje, jeho bratr David má starty za Philadelphii, Kämpf patří mezi stálice Chicaga. Do branky se postavil Dan Vladař z Providence. Exkluzivní společnost.

„Odmalička jsem oba Kašouny i Kefu sledoval, je skvělý zážitek si zatrénovat s klukama z NHL,“ zářil Koláček. „Když mi Ondra Kaše přihrál na gól, byl jsem hrozně šťastný. Jsou fajn, povídají si s námi, nechovají se, že by to byly hvězdičky. Normální kluci.“

Poražení platí led, kapitány jsou nejmladší, ti si vybírají tým. Ve středu první „kápo“ ukázal na mladšího z Kašů, Davida. „Asi jsem byl minule lepší než brácha,“ rozesmál se David Kaše nad volbou číslo 1 v mrazákovém draftu. Ondřej Kaše popíchl: „Ale bráchův kapitán prohloupil, když pak prohráli.“

O vítězství jde vždycky, ale hlavně zase získat cit na led, hokejku. „Mně puk utíká i normálně, ale teď to bylo po té koronavirové pauze extrémní. Stačí ovšem jeden led a je to zase dobrý,“ tvrdil Lauko.

Útočníci ze zámoří své domácí parťáky přebruslovali, jako když ferrari předjíždí škodovku. Ta rychlost!

„I když to není zápasové tempo, úroveň to má dobrou. Brácha, Kempfík, Laukič, kluci z 1. ligy, z ciziny. Pecka!“ užíval si Ondřej Kaše. Tvrdě se nehrálo. „Mladíci po nás moc nešli, čekal jsem to i horší,“ křenil se David Kaše. 

On a další úspěšní chomutovští odchovanci čekají na povolávací rozkaz do NHL. „Zatím se udržujeme takhle, bavíme se tím,“ líbí se Ondřeji Kašemu. „Ale každý chce i na tomhle ,rybníku‘ vyhrát.“