„Bylo to pro mě velké překvapení. Volal mi nejdříve agent, že to sice ještě není stoprocentní, ale že by to mělo dopadnout. Za chvíli jsem se dočetl, že jsem také nominovaný. Ozývali se známí, rodina, kamarádi. Bylo to příjemné pro mě i pro ně,“ líčí šestadvacetiletý útočník Beranů, jemuž přitom před šesti lety kvůli potížím se srdcem hrozil předčasný konec kariéry.
„Tehdy jsem nevěděl, jestli budu ještě hrát hokej, nebo budu muset sedět doma u televize. Naštěstí do dobře dopadlo.“
Plány na dovolenou jste asi měnit nemusel, že?
Ne. Žádné jsem neměl. V neděli jsme vypadli v předkole, takže jsme nic nestihli zařídit.
Je to aspoň trochu náplast na vyřazení?
Chtěli jsme postoupit, nepovedlo se. Všichni jsme byli dost smutní, a teď přišla reprezentace. Trošku vám to náladu zvedne, ale je to něco jiného než klub. Nechci to srovnávat. Jsem neskutečně šťastný, že jedu na reprezentační sraz.
Co od něho čekáte?
Pojedu zabojovat a odmakat všechno, co budou po mně chtít. Neumím si představit, jak to bude vypadat. Je to moje premiéra.
V nominaci je i obránce a zlínský odchovanec Michal Jordán. Pojedete spolu?
Nevím. Ale už jsme se bavili. Psal mi, gratuloval. Shodou okolností se má vedle mě nastěhovat, takže tento týden ještě něco zjistím.
Těšíte se na zápasy?
Pro mě bude svátek každý trénink. (úsměv) A odehrát zápas za reprezentaci by bylo zatím nejvíce, co se mi kdy v hokeji povedlo. Doufám, že to vyjde. A když ne, tak se nedá nic dělat. Jsem šťastný, že jsem vůbec nominovaný a že jedu.
Za dva roky z první ligy do reprezentace. To je docela skok, že?
Všichni mluví o první lize, ale nemyslím si, že je to tak velký skok do extraligy. Záleží, jakou máte v první lize pozici. Až na pár výjimek jsem měl dobrou. Díky tomu jsem se lepšil zápas od zápasu. V extralize bych se tak třeba nezlepšoval.
Berete letošní sezonu jako průlomovou?
Co se týče kanadských bodů, tak stoprocentně. Ice time jsem měl dobrý už loni, druhou půlku sezony jsem hrál prvního nebo druhého centra. Pak odešel Buky a Šťáva (Bukarts, Šťastný), tak se to stavělo více na nás, kteří jsme zůstali. Hráli jsme důležité situace. Je to jedno s druhým. Rodina, přítelkyně... Od té doby, co bydlíme spolu ve Zlíně, jdu jenom nahoru.
