Osm let staré vzpomínky z Bratislavy nyní vytahuje čím dál častěji.
Na stejném místě už za týden čeští hokejisté vstoupí do šampionátu a Frolík bude zase u toho.
Už nebude benjamínek. Vždyť v NHL odehrál bezmála osm stovek duelů, v čemž ho ze současného reprezentačního kádru trumfne jen kladenský kamarád Voráček.
A i nejslavnější liga světa pozoruje Frolíkovu proměnu. Z nadějného střelce, kterému zámořští novináři přezdívali Baby Jágr, se stal defenzivní pracant. Teď po třicítce se v Calgary učil bojovat s novou rolí – s pozicí přehlíženého útočníka, který mnohdy na ledě nepobude ani deset minut. „Stalo se mi, že jsem si na konci říkal: Ty jo, dal bych si klidně ještě jeden zápas,“ líčí Frolík. „Ale co můžete dělat? Jít další den na trénink, odmakat to a čekat na příležitost.“
Měl jste chuť se někdy ozvat?
Snažím se přijmout roli, kterou mi dají, a neremcám. Jsou hráči, kteří se dokážou hádat a stát si za svým. Odmlouvání vám ve finále nikam nepomůže. V NHL se s vámi moc nemazlí, musíte poslouchat.
ZpravodajstvíČesko - Finsko 2:3, hokejisté se dlouho hledali, pálili jen obránci |
To vás učili doma?
Je to asi povahou. Nejsem moc konfliktní typ, nevyhledávám to. Sklopím hlavu a odmakám to. Jdu na to z jiné strany – prací a nějakou poctivostí se to může otočit.
Co stálo za tím, že jste se párkrát v sezoně po sedmi letech nevešel do sestavy?
Už od začátku sezony jsem poznal, že s trenérem (Billem Petersem) to bude boj. První přípravu v Číně jsem hrál osm minut a po ní si říkám: Ty jo, divný! Předchozí roky jsem v Calgary hrál s Backlundem a Tkachukem druhou lajnu, chodili jsme bránit první útoky soupeřů. Jenže trenér si přivedl svoje hráče a cítil jsem, že se mě snaží odstrkovat do pozadí.
I proto se místo vás ozýval váš agent Allan Walsh, který na Twitteru třeba psal: „Chce kouč vyhnat dobrého hráče z města?“
Bavil jsem se o tom s ním, navíc jsem si ještě na měsíc zranil kotník. Po zranění to taky nebylo ono. Potom tam proběhly ty věci od agenta a myslím, že v druhé půlce sezony se to otočilo. I s trenérem jsme měli nějaké mítinky. Vrátil jsem se do lajny, na kterou jsem byl zvyklý. Měli jsme úsek dobrých zápasů a myslím, že jsme trenéra přesvědčili, že když nás nechá spolu, funguje to.
Pravda, bilance 16+18 za 64 zápasů s průměrným icetimem přes 13 minut není vůbec zlá.
Bodově to dopadlo docela dobře na to, že jsem nehrál přesilovky ani oslabení. Chodil jsem na led jen při hře pět na pět, což kolikrát vycházelo tak, že jsem skočil na led třikrát za třetinu. A to jste rád, že nahodíte puk do pásma a jdete napadat.
RozhovorDřív byla nálada bojovnější. Teď kluci koukají kolem sebe, líčil Říha |
Přitom na led skáčete s pocitem, že se musíte ukázat, co?
Právě! Nebyl jsem braný jako hráč do čtvrté lajny a najednou jsem tam byl. Chcete na sebe upoutat pozornost, snažíte se, ale efekt to má opačný a spíš něco zkazíte.
Může se vaše pozice trvale vrátit do zavedených pořádků?
Jestli tam trenér zůstane, což asi zůstane, moc se toho nezmění. I když na druhou stranu jsme po sezoně měli mítink, tvrdil, že ví, kde je moje místo. Já si jen říkal, že by bylo dobré, kdybych si zkusil aspoň víc oslabení, které jsem od působení v Chicagu vždycky hrával.
Celkově docela zajímavý vývoj od prvních dvou sezon v NHL, kdy jste na Floridě dával přes 20 gólů a mluvilo se o vás jako o Baby Jágrovi.
To spíš novináři občas vytáhli. Když Jarda přišel předloni do Calgary, vrátilo se to, ale já pořád opakoval, že on je neskutečný a nikdo se k němu nemůže ani přiblížit. Je neuvěřitelné, co dokázal. Ale je to také dané tím, že když z Česka někdo v mládí vyletí, hned se přirovnává k Jardovi.
Leč změnil jste se.
Musel jsem, nebylo na výběr. Nebo tedy bylo, ale to by moje kariéra v zámoří mohla být už u konce. Když mě v Chicagu dávali na oslabení, pracoval jsem na tom. Když získáte univerzálnost, prodlouží vám to kariéru. Co s vámi, když jste střelec a nepadá vám to? V Chicagu navíc byli na pravém křídle borci jako Hossa, Kane nebo Sharp, těžko se přes ně dostávalo. Ale bylo to něco za něco. Tým byl dobrý, takže byla šance se podílet na Stanley Cupu.
O něm se mluvilo i v Calgary, když Flames ovládli Západní konferenci.
Mnoho lidí nám nevěřilo, že by to tak dopadlo. Základní část byla fakt dobrá, ale bohužel play off nevyšlo (vyřazení 1:4 s Coloradem). A uvidíme, co bude v létě. Každý tým se snaží někam posouvat, ale zároveň potřebují podepsat nějaké hráče. Tkachuk nemá smlouvu, brankáři Mike Smith i David Rittich a dva tři další kluci také ne.
Krajan Rittich hlavně na podzim v NHL zářil a sám tvrdil, že se občas chová jako magor. Jaký byl?
Gólman, no. (usměje se) Je jinačí, ale v pohodě, všichni s ním vycházeli. Je to hodný kluk, který jako spousta z nás má vlastní rituály. Na tripu jsme trávili čas spolu a před každým zápasem musel mít steak. Přes to nejel vlak.
Vážně?
Hovězí, to je jeho. Bez něj by nevlezl do brány.
Vycítil jste, zda mu Calgary nabídne nový kontrakt?
Svými výkony si řekl o slušnou smlouvu. A myslím, že ho určitě podepíšou. Teď ho čeká jen dohadování, za kolik a na jak dlouho. Ale má šanci na dlouhodobější kontrakt.
Ten byste uvítal i vy, že? Z toho současného vám zbývá rok.
Uvidíme, jak se vyvine příští rok. Není to v mé moci, ale může se stát, že se člověk může v létě stěhovat. Už jsem to dvakrát zažil. Celkově po třicítce na vás už koukají jako na starého a je těžší něco sehnat, ale věřím, že v sobě ještě něco mám a ještě něco odehraju.
Lákalo by vás po konci v NHL hrát jako Jágr nebo Tomáš Plekanec za rodné Kladno?
Asi by nebylo špatné vrátit se domů a ukončit to tady, ale ještě v tomhle nejsem rozhodnutý. Bude záležet, jak dlouho budu moct být v Americe. Snad to bude aktuální otázka až za pár let.
A dovedete si po kariéře představit život v Americe?
Pomalu to budeme řešit, kde se budeme chtít usadit. Ale pořád mě to táhne domů. Jsem z Kladna, poslední roky jsem bydlel v Praze. Jsem přesvědčený o návratu, mám tu rodiče, kteří mě už půlku života neviděli.
Teď vás mohou vidět na šampionátu v Bratislavě.
Už před sezonou jsem byl rozhodnutý, že když budu zdravý a nepůjdeme dál v play off, chtěl bych to zkusit. V sezoně jsem měsíc nehrál kvůli zranění.
Nebylo těžké nechat v Americe manželku s dcerami, které dovolenkovaly na Floridě?
Už tam jely dřív beze mě, po mítincích jsem tam za nimi doletěl na pět dní. Děti rostou, k tomu sluníčko. To víte, že se mi nechtělo odjíždět, ale byl jsem domluvený. Prostě zpátky do práce!
