Česko - Švédsko 5:2. Národní tým zvládl vstup do šampionátu výborně |
Ne, hvězdou utkání byl zvolen Jakub Vrána, dvougólový debutant. Na piedestal by si zasloužil postavit nepochybně i bezchybný a famózní Filip Hronek či klidný brankář Patrik Bartošák, ale já stejně nejvíc žasl nad představením Jana Kováře.
Je na šestém mistrovství, dvě navíc ještě proseděl jako náhradník na tribuně, ale proti Švédsku to byl jeho jeden z nejlepších - ne-li vůbec ten nejlepší - výkon, který jsem od něj na šampionátech viděl.
Přitom ještě o víkendu byl v Brně matný, téměř neviditelný. Velmi rychle na českém turnaji ztratil pozici prvního centra, tepal ho i kouč Říha a já docela pochyboval, jestli zrovna jemu i Dominiku Kubalíkovi bude teď sedět (spíše podřadnější) role ve třetí lajně. A buch - ona ve spolupráci s Vránou seděla náramně.
Kovář stál už u zrodu první trefy, kdy vybojoval za brankou puk. Když byl ve druhé třetině tým v nejhlubší krizi, vrhnul se do potyčky se třemi čtyřmi Švédy a byla na něm zjevná chuť parťáky probrat z letargie. O geniální přihrávce na Kubalíkův gól už řeč byla a svůj výkon orámoval pojišťovací brankou do prázdné.
Oznámkujte hokejisty za výkon na MS 2019 proti Švédsku |
Vážně klobouk dolů, že svou roli ustál, že nezatrpkl, když ze šampionátu odjel jeho bratr Jakub. Že se po strastiplné americké odysee hned vrátil do reprezentace s touhou probít se až do Bratislavy.
Už roky se od něj čeká přístup lídra a proti Švédsku jím (konečně) byl.
Ale bylo by nefér „vynášet do nebes“ jen jeho. Takže klobouk dolů i před dlouhodobě propíranou hrou beků. Byla konstruktivní, s množstvím dlouhých pasů; ne napálit to po prknech a děj se vůle boží. To, co předvedl Hronek při čtvrtém gólu, kdy nejprve zblokoval švédskou ránu a pak rychle vyslal Vránu do sóla, je v podání českých obránců v posledních letech věc téměř nevídaná. A platí, co už minulý týden pravil kouč Říha - Hronek by potřeboval naklonovat.
I když obecně proti Švédům obránci (vedle Hronka třeba i Rutta, Sklenička) podporovali útok. Nedrželi se - jak často v minulosti - hesla, že nejlepší je to hrát jak českou házenou, kdy bek nesmí za půlku. Hra i díky nim měla jiskru, tempo, nasazení. Vyjma velké části druhé třetiny to byl od českého mužstva jeden nejlepších výkonů v této dekádě, jako by ožily vzpomínky na Bratislavu 2011.
Jasně, byly tu chyby - podrážděnost na sudí včetně Jaškinova zbytečného „skoku“ či dvě přesilovky, které záhy skončily českým faulem - ale směr je správný.
Půjde po něm tým i v sobotu?
