Prezident Toronto Maple Leafs na sobě neměl drahé sako a kravatu. Jen ve sportovním oblečení a teniskách usedl na pražskou tribunu.
Odmítl se bavit o lanaření kouče Babcocka z Detroitu a snaze probudit slovutné (leč zoufale neúspěšné) Maple Leafs. Zato na jméno jednoho bývalého spoluhráče zareagoval hbitě a okamžitě: „Yags? Ano, samozřejmě, ptejte se!“
V letech 2006-08 jste válel s Jaromírem Jágrem za Rangers. Věřil byste tehdy, že bude hrát NHL a na šampionátu v roce 2015?
Tenkrát bych tomu nevěřil. Při zápasech se strašně nadře. Podstupuje spoustu soubojů.
Ano, tenkrát jste prohlásil, že rozhodčí v NHL jsou proti němu zaujatí. Že nepískají spoustu faulů na něj. A že on je ustojí a odmítá filmovat.
Tak. I proto jsem si myslel, že to jeho tělo nemůže vydržet. Ta nejlepší věc, která se mu stala, byl jeho návrat do Evropy. Pomohlo mu to osvěžit tělo i ducha. Jistě, mohl jsem tuhle jeho dlouhověkost čekat, protože patří mezi nejlepší hráče v dějinách. Ale pamatuju si, že tehdy vypadal, jako by ho NHL už nezajímala. Jako by jí měl dost. Měl jsem radost, když se z KHL vrátil. Najednou měl úplně nový přístup. Hokej ho zase baví, což je skvělé.
Zaznamenal jste, jak na jaře pookřál po přestupu z New Jersey na Floridu?
Víte, já jsem na něm ten zápal viděl od chvíle, kdy nastoupil za Philadelphii před čtyřmi lety. A podle mě ho má pořád. Dokonce i v play-off s Bostonem, kdy nemohl dát gól, na ledě vynikal.
Vy jste byl střelec, který se dokázal i porvat. Jágr se při šampionátu pustil do několika šarvátek. Překvapuje vás to?
Ne. Hraje zase hokej s vášní. Je velice hrdý na svou zemi. Bylo mi ctí si s ním zahrát. Je to vážně skvělá osobnost. A chlap, se kterým je legrace.
Nastoupil jste na mistrovství světa v letech 1994 a 2006. Líbila se vám atmosféra těch turnajů?
Určitě. Měl jsem svým způsobem štěstí, že jsem se dostal jen na dva, protože jsem v NHL většinou hrál za silné týmy ve Stanley Cupu. Když jsem měl poslední příležitost, bylo mi nějakých 37 let, letěl jsem do Lotyšska, když jsme s Rangers vypadli v prvním kole.
Rok 2007: Jaromír Jágr a Brendan Shanahan slaví gól NY Rangers.
Jmenovali vás kapitánem a v mužstvu jste měl zelenáče Sidneyho Crosbyho...
Ano, mohl to být absolutně nejmladší kanadský výběr v dějinách. Jenže já to klukům svým věkem pokazil.
Jaký dojem na vás tehdy Crosby udělal?
Myslel jsem si, že z něj bude docela dobrý hokejista... Ten kluk nasával informace, chtěl se hodně učit. Byl to báječný mladík s otevřenou myslí.
Může vás tu následovat do Triple Gold Clubu. Má Stanley Cup i olympijské zlato. Schází mu jen titul mistra světa. Záleží vám Kanaďanům na téhle trojkoruně?
Ano! I když víc záleží na štěstí ocitnout se ve správný čas v silném mužstvu než na tom, jak skvělý jste hokejista. A já to štěstí měl.
