"Určitě jsou to mé nejšťastnější dny," radoval se obránce. "Je to naše druhé dítě, funguje nám to, jsem šťastný a hrdý na manželku a na děti," vyprávěl Rachůnek po postupu do finále.
Co jste cítil, když jste pár chvil před koncem utkání napálil puk a ten skončil ve švédské síti?
Abych řekl pravdu, moc si to nepamatuju. Ještě to pořád nebyl vyhraný zápas, ale byli jsme nesmírně rádi, že máme šanci hrát prodloužení a jít až do penalt. Ta radost teď se nedá popsat, je to neskutečné.
Tentokrát už to bylo opravdu "o fous".
Měli jsme velké štěstí, ale my jsme na turnaji předváděli docela dobrý hokej a myslím, že jsme si výhru zasloužili tou tvrdou prací a bojovností, kterou mužstvo vyniká.
Souhrn x Rozhovor s Vokounem x Co říkal kapitán Rolinek x Jak Rachůnek odvrátil porážku
Kdy jste naposledy vstřelil gól v power play?
Více o semifinále
Nepamatuju si, možná spíš v prodloužení někde v NHL nebo v Rusku. Ale to je úplně něco jiného. Tady na mistrovství jsme už byli několikrát mimo hru a vždycky jsme se dokázali vrátit, vždycky jsme to zlomili.
Po gólu na 2:2 jste hned vystartoval ke střídačce, která slavila jako jeden muž. I v tom byla vidět soudržnost týmu.
To byla taková automatická reakce. Ono to zní jako fráze, ale opravdu se tady sešla výborná skupina kluků. Ti jsou rádi za šanci hrát na mistrovství světa a všichni především pracují pro tým.
Ve čtvrtek vám manželka porodila dcerku Kateřinu. Věnujete jí ten gól?
Jinou odpověď ode mne asi nečekáte, že ne? Jsem hrdý na mou rodinu a na manželku, že to zvládla.
Musí to být protichůdné pocity. Na jednu stranu byste jistě rád byl doma, na druhou stranu tady.
Ono to datum porodu bylo až po mistrovství světa, ale Kačka nakonec šla o tři nebo čtyři týdny dřív, takže jsem s tím nepočítal. Když už jsem tady byl, tak jsme se s manželkou dohodli, že tu taky zůstanu.
Nenapadlo vás k porodu odletět?
Bavil jsem o tom s rodinou a s manželkou. Bylo to dost nečekané a když mi to ve čtvrtek v šest ráno zavolala, tak bych to stejně asi nestihl. Už to bylo v takové fázi, že kdybych odjel, tak bych nebyl ani u porodu, ani tady. Nechtěl jsem tu kluky nechat.
Kdy jste se ve čtvrtek dozvěděl, že se všechno doma povedlo?
Celý den jsem to sledoval. A po první třetině mi přišla zpráva.
Jak jste se potom dokázal soustředit na hokej?
Měl jsem myšlenky doma, ale klukům jsem to neříkal. I tak jsme to zvládli. Prozradil jsem jim to až po zápase.
Je pro vás finále náplast za to, že nemůžete teď být doma?
Určitě, samozřejmě. Ono to je těžké, chtěl bych strašně být s rodinou, ale když se to tak zvrtlo, tak jsem na druhou stranu rád, že jsem tady. Manželka je i na dálku mou velkou oporou, vždycky byla a bude.
