"To se nedá popsat. Neskutečné!" hlesl český obránce, který prožívá jedny z nejskvělejších dnů v životě.
Hokejisté v semifinále se Švédy dvakrát dotahovali. Poprvé se jim to podařilo celkem rychle, po gólu Harju z 9. minuty vyrovnal ještě v první třetině Mojžíš. Jenže na trefu Engqvista z poloviny zápasu Češi ne a ne najít odpověď.
Marně bušili do skvěle zorganizované obrany, marně Jágr motal hlavy bekům protivníka. V posledních dvou minutách tlak národního týmu vrcholil. Bojovníci ve sněhobílých dresech vlétli do pásma, 106 vteřin před koncem odvelel trenér Růžička brankáře Vokouna na střídačku.
Češi soupeři zle zatápěli, měli však i štěstí, když z klubka Švédů vylétl obloukem puk a málem se dokutálel až do opuštěné branky. Místo rány z milosti se patnáct vteřin před koncem přesunula hra zpět do švédského pásma.
"Když jsem šel v tu chvíli z ledu, byl jsem hrozně unavený, protože předtím jsme se minutu drželi u nich ve třetině. Ani jsem nekoukal na čas, jen jsem si sednul na střídačku," vyprávěl kapitán Tomáš Rolinek.
"Pak už jsem jenom vstal a mrknul na těch pár vteřin před koncem. Švédové si vzali oddechový čas, odfrkli jsme si. Člověk už si ale říká, že to třeba ani nedopadne," přiznal útočník.
Jenže po tlačenici za brankou se puk dostal na kruh k Rachůnkovi a ten nekompromisní ranou prostřelil gólmana Gustavssona.
"Švédové udělali chybu a otevřeli silnici mezi kruhama. Karel tam najel a zavěsil to tam," radoval se kouč Vladimír Růžička. "To by nechytil žádný brankář," tvrdil gólman Tomáš Vokoun, jenž vyrovnání rovněž sledoval ze střídačky.
Ta se topila v nečekaném přívalu nádherných emocí. A do prodloužení z ní pak reprezentanti vlétli na led jako hurikán. Zatímco první dvě třetiny byli Švédové lepší, závěr utkání patřil Čechům. Obzvlášť poté, co znovu excelovali v nájezdech.
Na tohle semifinále se bude ještě dlouho vzpomínat.
