Co vám blesklo hlavou, když jste chytil rozhodující nájezd?
Že je to krásný. Hraju hokej hrozně dlouho a tohle se jen tak nepovede. Už to vyrovnání sedm vteřin před koncem. Kolikrát jsem za ty léta zažil, že jsme prohrávali, odvolali brankáře a nic. V devadesáti případech ze sta ten gól nedáte. Tentokrát to tam naštěstí padlo, kluci si to za svou bojovnost zaslouží.
Věřil jste ještě vůbec, že je vyrovnání možné?
Věřil, to je silné slovo. Ale doufal jsem. Bylo to patnáct vteřin před koncem, když šli kluci na poslední vhazování. Že ten gól dáme, bylo dost nepravděpodobné. Ale Karel (Rachůnek) to nápálil skvěle, byla to perfektní střela. Gólman neměl šanci, to by nikdo nechytil.
Když jste sem jel, říkal jste, že chcete vyhrát poslední zápas. Upřímně, věřil jste po prohrách s Norskem či Švýcarskem, že má tenhle tým na finále?
Vždycky jdu do zápasu s tím, že máme šanci vyhrát. Kdyby mi někdo řekl, že porazíme Kanadu, Finsko a dvakrát Švédsko, tak bych si na to nevsadil. Věřil jsem však v naše schopnosti. Svoje i všech kluků tady. Jarda je zápas od zápasu lepší, i bojovníci vstali a ti, od kterých se čekají góly, je nakonec dají. To platí hlavně o penaltách. Pro mě je to hrozná úleva, když vidím, že kluci promění dva nájezdy ze tří.
V NHL vám trestná střílení moc nejdou, na mistrovství světa jste v nich vychytal Finy i Švédy. Nestává se z vás specialista na penalty?
Ne, to vůbec ne. Ty důležité tady, které jsem vychytal, mi vynahradily ty všechny prohrané během sezony. Ale kluci mi to tu hodně ulehčují.
Jediný gól jste v nájezdech inkasoval od Linuse Omarka. Věděl jste, jak moc je na penalty šikovný? Jeho lob přes brankáře oběhl minulý rok celý svět.
Já ty evropské hráče moc neznám, proto je to pro mě malinko těžší. Věděl jsem, že to je šikovný hokejista, kluci se o něm bavili před zápasem. Hraje někde v Rusku, že? Tam nemám šanci ho sledovat.
Jak prožíváte chvíle před nájezdy?
Vždycky jsem se připravoval a protahoval se, zkoušel si zákroky nanečisto. A vždycky jsem prohrál. Takže se teď už se jen napiju, stojím a čekám. Radši to neřeším. Ve Vídni před pěti lety jsem byl při nájezdech s Američany hodně nervózní, byli jsme favoriti a všichni čekali, že ten zápas vyhrajeme. Teď je to jiné, tím spíš si ty penalty užívám.
V čem je kouzlo střelců Marka a Kašpara, kteří jsou na letošním šampionátu při nájezdech stoprocentně úspěšní?
To nevím, ale asi je to šikovnost a dlouhý trénink blafáků.
Oproti všemu očekávání budete hrát finále mistrovství světa. Už teď se ale dá mluvit o velkém úspěchu. Kam ho řadíte?
Je to paráda, jsem rád i za kluky. Nováčci v týmu si třeba za pár let uvědomí, jak je těžké se do finále dostat. Já si to užívám víc než v tý Vídni.
Tam jste měli opravdu silný tým. Může to tady být o to silnější zážitek?
Vídeň pro mě byla těžší. Protože tam jsme spolu s Kanadou byli největší favoriti. I tady musíte ty puky chytat a vytvořit tím ten rozdíl proti soupeři. Ale už jsem starší, klidnější a o to víc si to užívám. Skvělá je i atmosféra v kabině. To se musí zažít, aby člověk věděl, jakou má tahle parta sílu.
