"Dokážu to," přesvědčoval den před utkáním jedenadvacetiletý hráč Floridy.
A také že ano. V neděli se znovu jak kamikaze vrhal do soubojů, zase byl na ledě vidět. Dřel. Přispěl k vítězství 6:1.
Přitom jak opatrný musel o víkendu kvůli své bolesti být! V noci na sobotu spal schválně s pokrčeným kolenem, které mu v pátek jeden z Bělorusů nešťastně nastřelil.
To aby příliš nenateklo. Dokola postižené místo ledoval. Stejně na něm měl pak slušnou modřinu a trochu cítil bolest. "Nesmí ztvrdnout. Musím to prokrvit. Ale zase ne moc. Je to prostě taková ošidná bolístka," popisoval.
Páteční karambol viděla v televizi jeho přítelkyně i rodiče. Hned jim psal textovku: "Nebojte se, budu v pohodě." Bratrovi taky připomněl, že si domů přiveze puk, s nímž dal Bělorusku svůj první gól na velkém turnaji.
Do sbírky určitě patří. "Budu upřímný. Už před zápasem jsem si říkal: Jestli to tam padne, pro ten puk si hned dojeď." Doma ten drobný černý předmět přiřadí k jiným pukům z NHL.
I za mořem se už přece párkrát trefil. Za Floridu odehrál druhou sezonu, připsal si v ní 30 bodů. Cítí, že jich může být víc. Letos hrál chvíli i na farmě. "Tam jsem dostal na ledě hodně prostoru. Myslím, že mi to docela prospělo," řekl.
V Americe měl dlouho trochu komickou přezdívku "strýček Rusty". To protože se několik týdnů staral o tři děti útočníka Nieuwendyka, jež na něj tak volaly. Asi by z něj byla dobrá chůva, vždyť po Nieuwendykovi požádal Olesze o stejnou službu pro své děti i slovenský spoluhráč Jozef Stümpel.
"Já je ale zase tolik nehlídám. Spíš si s nimi hraju, čtu knížky a dívám se s nimi na pohádky," tvrdil.
Možná si z něj kvůli tomu sem tam někdo udělá v Americe legraci, ale respekt tím neztratí. V NHL už není za vykuleného zelenáče. Ani před mnohem staršími spoluhráči, jako je třeba dvaačtyřicetiletý gólman Ed Belfour.
"Jednou přivedl do kabiny svého syna, který je pomalu stejně starý jako já. Pro mě to nebylo zas tak nic nového. Už Pepa Štraub měl ve Vítkovicích stejně starou dceru, jako jsem já, se synem Petra Folty jsem zase chodil do třídy," vyprávěl Olesz.
Někdy už se sám zachová jako mazák. Ve floridské kabině si "radě starších" dovolil přeladit muziku. Tak dlouho tam vyhrávalo country, až šel Olesz za Belfourem a dohodl se, že něco pustí pro změnu on.
A tak mezi zdmi arény zahřměla Metallica. Jaké se však Olesz dočkal reakce? "Smáli se mi."
 Český útočník Rostislav Olesz bojuje u mantinelu o puk s rakouským protihráčem Thomasem Kochem. |
