V čem se skrývá tajemství úspěchu?

Trénink malých hokejistů - ČEKAJÍ JE LÉTA DŘINY. V Třemošné u Plzně včera trénovali na soukromém zimním stadionu nejmladší žáčci. Ledovou plochu mají k dispozici celý rok. I v tom se ukrývá tajemství toho, proč se v Česku rodí stále tak dobří hokejisté. | foto: Daniel BeranMF DNES

18 2005
Praha - Chcete ze svého synka vychovat světového šampiona v hokeji? Pak si připravte pevné nervy a hodně peněz. A ani pak nemáte úspěch zaručen. Když Jana Veřtátová z Tábora občas nutí své dva malé syny vstávat brzy ráno, má stejný sen jako rodiče dalších třinácti tisíc hokejových žáčků: vidět potomka na kluzištích severoamerické NHL.

"Dobře vím, že se tam dostane pouze výjimečný hráč, který musí mít něco navíc a je nenahraditelný," říká třicetiletá Veřtátová, která sama trénuje malé žáky. "Pro rodiče i děti to znamená odříkání: ve všední den tréninky, o víkendech zápasy."

Podobně jako osmiletý Radek a o rok mladší David Veřtát začínal i nový mistr světa Václav Prospal: tedy brzy ráno na trénink, pak rychle do školy a večer úkoly. "Tím, že dělal sport, neměl čas na zlobení," vzpomíná jeho matka Květoslava.

Tradiční výchova malých hokejistů je považována za důvod, proč malé Česko dokáže v hokeji konkurovat zemím s několikanásobně větším počtem aktivních hráčů.

Začíná se už ve čtyřech

"Když to přeženu, tak v Americe nebo v Kanadě hodí puk a hrají," vysvětluje trenér juniorských reprezentačních týmů Petr Míšek.

"Mají tam asi tak desetkrát silnější základnu, takže nemusí pracovat příliš systémově. Uznávají teorii, že talenty a výjimeční hráči si cestu vždycky proklestí. Jsou to větší individualisti, u nás je kolektivní myšlení."

Věk pro start kariéry se pořád snižuje: zatímco Václav Prospal začínal počátkem 80. let v šesti letech, dnešní kluci poprvé vyjíždějí na bruslích už ve čtyřech. V přípravkách je jich sedm a půl tisíce a učí se tu první rok výhradně jen bruslit.

"Ledovou plochu mají žáčci k dispozici po celý rok. To je pro rozvoj bruslařské techniky důležité," říká šéftrenér klubu Meteor v Třemošné u Plzně Petr Jonák.

Když pak mají kluci jít do čtvrté třídy základní školy, trenéři vyberou nejšikovnější hráče a ti navštěvují speciální sportovní třídy. Do nich v Česku chodí asi šest tisíc malých hokejistů. Jsou to třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy.

V týdnu mají pět hodin na hokej. Navíc nadále trénují v klubech, hrají zápasy. Vstávají kolem šesté ráno, protože led je volný většinou jen ráno, než ho obsadí starší mazáci. Už tady se objevují nešvary: bohatí rodiče dají klubu sponzorské dary a oplátkou požadují častější nasazení svého potomka při zápasech.

"To je samozřejmě problém v některých klubech, ale já takové praktiky zásadně předem odmítám," říká trenér slávistických žáčků Jan Hejda. V klubech se po nynějším úspěchu české reprezentace mohou těšit na nápor nových zájemců o kariéru hokejisty.

"Po třech čtyřech hubených letech čekáme, že po úspěchu znovu vzroste základna. Po Naganu přišel boom, hned po olympiádě přišlo osm tisíc nových uchazečů o hokej," připomíná místopředseda hokejového svazu Miloslav Šeba, který má na starosti juniorské výběry.

Stojí to hodně peněz

Pro rodiče, kteří se rozhodli dát synka na hokej, to znamená připravit si velkou sumu peněz. Hokej je kvůli nákladnému pronájmu ledové plochy a výbavě drahý sport. "Rodiče musí dávat měsíční příspěvek klubu obvykle okolo 500 až 1000 korun. Kromě toho dají za výstroj tak pět až deset tisíc na sezonu," vypočítává trenér Míšek.

Ještě více peněz si musí připravit rodiče brankářů. "Ročně nás to stojí padesát až šedesát tisíc korun," říká Zora Dorazilová, jejíž syn chytá za klub HC Kobra Praha. Šestnáct set korun měsíčně stojí trénink, pětkrát do roka je speciální brankářský trénink po tisícikoruně za jeden, dvakrát soustředění za 5000...

Její syn, čtrnáctiletý Karel, studuje jazykovou školu a má tam individuální rozvrh. Pro jeho rodiče to znamená, že ho musí denně vyzvedávat ve škole a autem převážet na tréninky – už šest let.

"Na nic jiného mi nezbývá čas. Čtyřikrát týdně trénujeme na ledě, jednou na suchu a o víkendu jsou pak zápasy," říká Karel, který stejně jako každý kluk touží jednou hrát v NHL.

Jeho vzorem je slavný Dominik Hašek. "V počátcích kluky nezajímají peníze, ale motivují je vzory. Na každém plácku si hrají na Jágra, Židlického, Vokouna. Taky chtějí jezdit na střeše autobusu s pohárem. Do styku s penězi přijdou až tak v dorostu," popisuje svou zkušenost bývalý trenér kladenských juniorů Vladimír Evan.

Právě mezi 15. až 18. rokem se rozhodne, jestli se ranní vstávání a finanční výdaje vyplatily: českou extraligu si podle odhadů zahraje jen jeden hráč ze 130 nadějí. "Proto kluci musí po celou dobu mít zájem i o školu," připomíná Evan.

Další stinnou stránku hokeje je mimořádně vulgární prostředí na zimních stadionech, v němž kluci odmala vyrůstají. "Když vyjedeme ven na zápas, platí: čím menší město, tím horší. Sprška sprostých slov, jimiž tamní trenéři a otcové kluky motivují, je zarážející," říká Zora Dorazilová.

Drsný hokejový otec Holík syna nikdy nechválil

Chceš být hvězda? Tak makej! Bývalý hokejový reprezentant Jaroslav Holík zvolil pro výchovu syna Roberta drsné způsoby. "Denně musel vystřílet tisíc puků, udělat tři sta kliků, pak shyby a tak dál," vzpomíná otec Holík. Kluk musel navíc nosit ze školy jedničky, učit se anglicky.

Podobně tvrdým režimem prošla i Robertova sestra Andrea, která později v tenisu vyhrála juniorský Wimbledon. "S ženou jsme chtěli, aby se děti dostaly ven z komunistického státu," vzpomíná Holík.

"A zpíváním by to nešlo." Jednou brzy zrána je vzal před fabriku. Kolem spěchali dělníci do práce. "Takhle budete žít, když nedáte sportu všechno," řekl dětem. Nešetřil je. Podstupovaly neskutečný dril. A zoceloval je i psychicky. "Třeba Roberta jsem nikdy nepochválil," přiznal.

S odstupem času toho nelituje. Robert Holík se stal v zámořské NHL slavným hráčem. Jedním z nejlépe placených hokejistů – poslední smlouva mu zaručovala roční příjem téměř 9 milionů dolarů. Před pár týdny za ním byl táta na Floridě. A syn se vyznal: "Ani jednou mě nenapadlo, že bych tě neposlechl."      (luk)

Táta na mě řve, ale chápu to

Kouč hokejových mistrů světa Vladimír Růžička ještě pořád slaví titul, ale už se určitě chystá, jak bude zase cepovat svého syna. Trénuje totiž slávistický hokejový dorost, za který hraje rovněž Vladimír Růžička junior.

Jak se žije synovi hokejové legendy, který byl jako kapitán u olympijského triumfu v Naganu? "Každý nás srovnává. Není to moc příjemné, ale už jsem si zvykl," říká šestnáctiletý vytáhlý klučina.

I on má zlatou z olympiády, byť mládežnické. Ve slávistickém týmu září, dvakrát s ním vyhrál titul. Je stejně jako otec střední útočník, výborný střelec, tuto sezonu zvítězil v bodování. Přesto od otce mnoho uznání neslyší.

"Pochválil mě dvakrát za život. Naposledy před čtyřmi měsíci. Ale rovnou mi řekl, ať si na to nezvykám, že další pochvala přijde tak za pět let."

Ale otec je na syna určitě pyšný. Když o něm vypráví, hrdě se usmívá. "Mohlo by z něj něco být!" říká Vladimír Růžička. "Je pracovitější, než jsem byl já. Může být i lepší. Hlavně aby ho hokej bavil a on hře dával maximum. A musí to být srdcař. Hokejisty na baterky nesnáším."

Na tréninku je na syna tvrdší než na ostatní. "Před dvěma roky mě vláčel po střídačce za košík. Za to, že jsem na ledě blbnul. Někdy křičí, ale chápu to. Chce pro mě to nejlepší." Poprvé si stoupl na led ve čtyřech letech. "Vzal mě tam táta a já brečel. Teprve když táta odjel a já tam šel s dědou, tak jsem si na ledě zvyknul," vzpomíná.

To už je dávno, teď už z něj roste podobný hokejový maniak, jako je jeho otec. Ten stráví na zimním stadionu 12 hodin denně, občas tam i přespí.

"Kdyby mě vzbudili o půlnoci, klidně bych šel taky bruslit," říká Růžička junior. Spolu s tátou zůstávají na ledě po každém tréninku, nahrávají si. Soutěží spolu, kdo je lepší v nájezdech na gólmana. "Hrajeme o pití. Pořád ještě je lepší on," pravil syn Růžička.

"Manželka po mně chtěla, abych ho někdy nechal vyhrát, ale to nejde. Musí poznat, že není nic zadarmo," vysvětluje Růžička. Oba mají šikovné ruce, výbornou nahrávku i střelu, podobný styl bruslení. Experti o mladém Růžičkovi dokonce tvrdí, že je v něm lepší než kdysi jeho otec. Ale v jeho věku už otec Růžička zkusil extraligu seniorů.

"Taky bych rád, ale hokej se změnil, je rychlejší a tvrdší. Mám ještě čas," tvrdí syn.
Po otci nezdědil jen hokejové geny, ale i přezdívku. Nikdo mu neřekne jinak než Růžo! Má stejnou i povahu. "Taky řvu, jenom ty hokejky tolik nelámu. Jsou docela drahé, to by mi táta dal."

Jednou by chtěl mít podobné úspěchy jako otec. Navíc studuje pedagogické lyceum, které by chtěl zakončit maturitou. "Ale pak už bude pro mě asi jenom hokej. Chci být jednou nejlepší, zahrát si v reprezentaci a NHL. Na to musím ještě tvrdě makat."        Milan Eisenhammer, Karel Knap

Autor:

Program extraligy 2019-2020

Nový ročník hokejové extraligy začíná v pátek 13. září a titul v něm bude obhajovat Třinec, který hned v prvním kole přivítá nováčka z Kladna.

MS hokejistů 2020 ve Švýcarsku, MS hokejistů do 20 let v Ostravě a Třinci

Nejčtenější

Lucic za Neala. Rivalové z Edmontonu a Calgary mění hráče, co nezářili

Brankář David Rittich z Calgary krotí puk, sleduje ho Milan Lucic z Edmontonu.

Hokejoví rivalové si vyměnili zkušené jedenatřicátníky s dlouhodobými kontrakty. Milan Lucic se v...

Konec zmatků a nahazování. Sparta bude hrát zase hokej, tuší Machovský

Gólman Sparty Matěj Machovský vyráží střelu v utkání se Zlínem.

První rok v extraligové Spartě si představoval jinak. Dlouhé play off, možná i reprezentaci......

Další z rubriky

Titul je náplastí za čtyři roky smůly


České Budějovice Hned dva Jihočeši se stali hokejovými mistry světa. Vedle Václava Prospala dostal na krk zlatou...

Litvínov připravil mistrům světa ovace


Litvínov Odchovanci litvínovské hokejové školy Martin Ručinský a Jiří Šlégr se od obyvatel malého města na...

Jak se hokejista Jágr potil v Kotli

Jaromír Jágr v Kotli

Praha Tři mladíci si v autobuse směrem na pražský Barrandov malují na tváře vlajky, do budovy televize...

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Najdete na iDNES.cz